3 Ads 82/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 82/2012- 38 - text 3 Ads 82/2012 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: DELTA, výrobní družstvo invalidů, se sídlem v Českých Budějovicích, Plzeňská 44, zast. JUDr. Evou Machovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2010, čj. KUJCK 14983/2010 OSVZ/22, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 - 43, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobce jako stěžovatel (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 27. 10. 2010, čj. KUJCK 14983/2010 OSVZ/22, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti lékařským posudkům Nemocnice České Budějovice č. 20/2010 a 21/2010, jimiž byla uznána nemoc z povolání I. P. Krajský soud v napadeném usnesení žalobu odmítl s odvoláním na judikaturu Nejvyššího správního soudu, v jejímž smyslu lékařské posudky o nemocech z povolání a o pracovních úrazech vydané pro účely pracovně-právní nejsou ve správním soudnictví přezkoumávány. Stěžovatel v kasační stížnosti, resp. v jejím doplnění, uplatnil důvody kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že proti napadenému rozhodnutí podal nejprve žalobu k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích podle části páté o. s. ř. Dne 30. 1. 2012 obdržel usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 12. 2011, č. j. 10 C 443/2010 - 93, jež nabylo právní moci dne 15. 2. 2012, kterým soud řízení zastavil a to z důvodu své věcné nepříslušnosti. Svůj závěr soud odůvodnil tak, že dle jeho názoru nejde v případě podané žaloby o žádnou z věcí vymezenou v § 244 odst. 1 o. s. ř., neboť předmětem sporu není žádný nárok, který by vyplýval ze soukromoprávních vztahů účastníků, ale jde o spor týkající se rozhodnutí, jež výlučně záviselo na posouzení zdravotního stavu paní I. P. Taková věc dle názoru Okresního soudu v Českých Budějovicích náleží do věcné příslušnosti soudu rozhodujícího podle zvláštního zákona ve správním soudnictví, přičemž odkázal na konstantní soudní judikaturu, zejména rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2001, III. 233/01, ze dne 18. 3. 2004, III. ÚS 26/04 a ze dne 18. 6. 2009, III. ÚS 2833/08, neboť ve všech těchto případech, kdy Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti rozhodnutí příslušného orgánu ve věci lékařského posudku, vycházel z toho, že jde o věc, která spadá do působnosti soudů rozhodujících ve správním soudnictví podle s. ř. s. Na základě tohoto usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích jakožto soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví, ten však žalobu nyní napadeným usnesením odmítl. Krajský soud s odvoláním na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007, č. j. 4 Ads 81/2005 - 125 uvedl, že lékařské posudky o nemocech z povolání a pracovních úrazech vydané pro účely pracovně-právní nejsou ve správním soudnictví přezkoumávány, přičemž tento právní názor byl aprobován Ústavním soudem. Stěžovatel dále namítá, že tím, že je přezkoumání lékařského posudku podle § 77a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, vyloučeno ze soudního přezkumu dle § 70 písm. d) s. ř. s., je mu jakožto zaměstnavateli odebráno právo domáhat se svých práv soudní cestou, neboť obsah takovéhoto lékařského posudku, který je rozhodnutím v rámci správního řízení má dopad do základních práv a povinností zaměstnavatele. Za tohoto stavu věci nelze než souhlasit se stanoviskem soudce Ústavního soudu Miloslava Výborného k nálezu ÚS sp. zn. Pl. ÚS 11/08, tedy že na rozhodnutí krajského úřadu, kterým je přezkoumáván výše uvedený lékařský posudek se musí pohlížet jako na rozhodnutí v materiálním slova smyslu. Do dnešní doby totiž jak Nejvyšší správní soud, tak Ústavní soud, nevyřešily otázku, jakou ochranu má proti tomuto rozhodnutí zaměstnavatel. Bude-li totiž zaměstnavatel čekat až na uplatněný příp. pracovně právní nárok ze strany zaměstnance v rámci občanského soudního řízení a nepřevede-li zaměstnance na jinou pracovní činnost, či s ním nerozváže pracovní poměr, dopustí se tak deliktního jednání, které může být řešeno v rámci správního řízení příslušným orgánem inspektorátu práce a postiženo udělenou sankcí, proto které bude žalobce nucen podat správní žalobu a hájit se tvrzením, že rozhodnutí krajského úřadu o odvolání proti lékařskému posudku bylo chybné. Stěžovatel dodal, že se tak dostáváme se do absurdní situace, kdy žalobce nemůže své námitky proti lékařskému posudku podle § 77a zákona o péči o zdraví lidu uplatnit v rámci soudní ochrany, neboť je mu v tom výše zmiňovanou judikaturou zabráněno a naopak je nabádán napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích k protiprávnímu chování a počkání si na případné uplatnění nároku ze strany zaměstnance, kdy až v rámci tohoto občanskosoudního řízení může své námitky proti lékařskému posudku použít. Zároveň je ovšem nutno konstatovat, že civilní soud v rámci takového občanskoprávního sporu bude mít rozhodnutí krajského úřadu o odvolání proti lékařskému posudku, na základě něhož byl napadený lékařský posudek potvrzen, za listinu veřejnou dle § 134 o. s. ř. a jako k takové k ní bude při hodnocení důkazů a její důkazní síle přistupovat. Dále stěžovatel považoval za nutné zmínit jako důležitou skutečnost, že jak rozsudek Nejvyššího správního soudu za dne 20. 9. 2007, č. j. 4 Ads 81/2005 - 125, tak nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 11/08, paušálně stanoví, že úkon krajského úřadu, kterým byl přezkoumán posudek lékaře závodní preventivní péče o zdravotní způsobilosti k práci je vyloučen ze soudního přezkumu, aniž by důvody pro uplatnění této výluky ve vztahu k zaměstnavateli jakkoliv rozváděl. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že nepolemizoval se závěry znaleckého posudku jako takového, ale hlavně brojil proti způsobu, jakým bylo vedeno řízení ze strany správního orgánu, když znalecký posudek zadal. Hlavním smyslem podané žaloby byla právě náprava postupu správního orgánu při zadání znaleckého posudku, neboť toto mělo vliv na prokázání výše uvedené nemoci z povolání. Postup správního orgánu byl nedůsledný, rozhodoval na základě nekvalifikovaného znaleckého posudku, který nevypracovával znalec v příslušném oboru a nijak se nevypořádal s důkazními listinami (znaleckým posudkem znalce v oboru ortopedie). Dle svého názoru byl stěžovatel napadeným rozhodnutím v předchozím řízení zkrácen na svých právech a vzhledem ke skutečnosti, že předmětem správní žaloby byly právě tyto skutečnosti, pak má za to, že by ve věci měl rozhodovat správní soud, neboť se jedná o rozhodnutí ve veřejnoprávní sféře, když správní orgán skutkový stav vyvodil z lékařského posudku nekompetentního orgánu. Proto stěžovatel považuje rozhodnutí správního orgánu za nezákonné. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení, popř., aby zrušil i žalobou napadené rozhodnutí krajského úřadu, a stěžovateli přiznal náklady řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že lze opětovně poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007, č. j. 4 Ads 81/2005 – 125, a především na skutečnost, že rozhodnutí žalovaného vydané podle § 77a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, nepodléhá soudnímu přezkumu podle § 65 s. ř. s., neboť uvedené rozhodnutí nezakládá, nemění a neruší ani závazně neurčuje práva nebo povinnosti v oblasti veřejného práva. Závěry vyslovené v uvedeném rozhodnutí rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu byly rovněž potvrzeny nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 11/08. Žalovaný se ztotožňuje s názorem krajského soudu v tom, že lékařský posudek, resp. rozhodnutí o odvolání – přezkoumání znaleckého posudku dle § 77a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, je zjištěním zdravotního stavu konkrétní osoby a toho, zda nemoc z povolání skutečně vznikla. Další kroky, které by měly být žalobce učiněny po zjištění této skutečnosti, jsou upraveny v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje povinnosti zaměstnavatele tehdy, pokud zaměstnanec nemocí z povolání trpí, nicméně tato otázka není řešitelná v intencích veřejného práva, a další kroky jsou pak plně v moci žalobce v postavení zaměstnava