3 Ads 92/2012 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 92/2012- 13 - text 3 Ads 92/2012 - 16 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: V. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, orgán sociálního zabezpečení, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2011, č.j. OSZ-45250-72/M-Šp-2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2012, č. j. 42 Ad 135/2011 - 45, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2012, č. j. 42 Ad 135/2011 - 45, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2011, č.j. OSZ-45250-72/M-Šp–2011, o zamítnutí námitek a potvrzení prvostupňového rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ze dne 5. 4. 2011, č.j. OSZ-45250-67/D-2011, jímž nebylo vyhověno jeho žádosti o změnu výše sirotčího důchodu, který mu byl přiznán podle § 52 a § 53 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném k datu 17. 10. 2008, a to ve výši 3.054 Kč měsíčně. Ze správního spisu vyplývají následující pro posouzení věci relevantní skutečnosti: Stěžovatel V. S., nar. X, dnem 18. 4. 2008 zanechal studia na Střední odborné škole a Středním odborném učilišti v Kralupech nad Vltavou. Proto prvostupňový orgán rozhodnutím ze dne 19. 5. 2008, č.j. OSZ-45250-45/VD-Ro-2008 rozhodl o tom, že mu od 1. 5. 2008 nenáleží sirotčí důchod ve výši 4.056 Kč. Na základě žádosti stěžovatele ze dne 1. 10. 2008 a potvrzení o studiu na EDUCAnet-Soukromém gymnáziu Brno, o. p. s. byl k datu 1. 9. 2008 stěžovateli sirotčí důchod znovu přiznán v souladu s aktuálně platnou úpravou (§ 53 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění ve znění k 1. 9. 2008) ve výši 3.054 Kč. Procentní výměra sirotčího důchodu v září 2008 náležela podle § 51 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění v tehdy platném znění ve výši 40% procentní výměry plného invalidního důchodu, na nějž měl zemřelý otec stěžovatele nárok ke dni svého úmrtí, tedy 40 % z částky 2.208 Kč, tedy 884 Kč. K procentní výměře ve výši 884 Kč byla přičtena základní výměra ve výši 2.170 Kč, sirotčí důchod byl tedy přiznán ve výši 3.054 Kč. Stěžovatel podal žádost o úpravu výměry sirotčího důchodu ze dne 21. 1. 2010 s tím, že mu má být sirotčí důchod nově určen s přihlédnutím k § 53 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, tzn. aby bylo o výši jeho sirotčího důchodu rozhodnuto tak, že jeho procentní výměra nebude nižší, než procentní výměra sirotčího důchodu, která mu náležela ke dni zániku nároku na tento důchod. Na základě této žádosti mu prvostupňový orgán sdělil přípisem ze dne 2. 2. 2010, že mu byl přiznán sirotčí důchod od 1. 9. 2008 podle ustanovení § 52 a 53 zákona o důchodovém pojištění ve znění platném do 31. 12. 2009 v celkové výši 3.054 Kč. Vzhledem k tomu, že stěžovatelův sirotčí důchod byl přiznán od 1. 9. 2008, není k provedení přepočtu žádné zákonné opory. Jelikož stěžovatel se s touto odpovědí prvostupňového orgánu nespokojil a požadoval, aby prvostupňový orgán ve věci zamítnutí jeho žádosti vydal rozhodnutí, prvostupňový orgán mu v tomto ohledu vyhověl a vydal prvostupňové rozhodnutí ze dne 5. 4. 2011, č.j. OSZ-45250-67/D-2011. V odůvodnění uvedl, že ustanovení § 53 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění nabylo účinnosti až dnem 1. 1. 2010, což znamená, že ke dni přiznání sirotčího důchodu dne 1. 9. 2008 neplatilo a výše procentní výměry sirotčího důchodu k datu 1. 9. 2008 nemohla být posouzena podle ustanovení § 53 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Ke dni 1. 1. 2010 nemohla být podle ustanovení § 53 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. procentní výměra sirotčího důchodu zvýšena, protože toto ustanovení zákona se týká výše procentní výměry sirotčího důchodu ke dni vzniku nároku, který vznikl již ke dni 1. 9. 2008, a přechodné ustanovení zákona č. 306/2008 Sb. ke změnám zákona o důchodovém pojištění účinným od 1. 1. 2010 tento problém neřešilo. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí stěžovatel podal námitky, v nichž uvedl, že nesouhlasí s výkladem prvostupňového orgánu. Začleněním ustanovení § 53 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. zákonodárce pouze napravil svou chybu, kdy v původní právní úpravě opomněl neudržitelnou situaci spočívající v tom, že dítě, kterému nárok na sirotčí důchod dočasně zanikl, se ze zákona ocitne v horším postavení, než mělo předtím, což rozhodně nemůže být smyslem této dávky. Náprava tohoto pochybení zákonodárce musí být nutně vykládána ve prospěch osob oprávněných, a nikoliv v jejich neprospěch. Pokud by zákonodárce byl jiného názoru a skutečně by chtěl, aby na tom byl stěžovatel hůře, tak by to určitě výslovně uvedl v přechodných ustanoveních. V napadeném rozhodnutí žalovaný námitky zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění především konstatoval, že původní nárok stěžovatele na sirotčí důchod zanikl ke dni 30. 4. 2008, jelikož stěžovatel přestal splňovat podmínku nezaopatřenosti. Tu opět začal splňovat podle doloženého potvrzení o studiu ke dni 1. 9. 2008, a proto mu byl sirotčí důchod opět přiznán v částce 3.054 Kč měsíčně. Jednalo se však o nové přiznání sirotčího důchodu, nikoliv o jeho obnovu. Ke dni 1. 1. 2010 byla zákonem č. 306/2008 Sb. provedena novelizace zákona o důchodovém pojištění a do ustanovení § 53 byl doplněn nový odst. 3, podle něhož nesmí být výše procentní výměry sirotčího důchodu, na který vznikl znovu nárok, nižší než procentní výměra sirotčího důchodu, která náležela ke dni zániku nároku na tento důchod. Nová právní úprava výše procentní výměry sirotčího důchodu se netýká důchodů pravomocně přiznaných před 1. 1. 2010. Zákon č. 306/2008 Sb. neobsahuje přechodné ustanovení, které by umožňovalo provést nový přepočet sirotčích důchodů, jež byly přiznány před 1. 1. 2010. Krajský soud v napadeném rozhodnutí potvrdil právní názor žalovaného a konstatoval, že podle ustanovení § 53 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění ve znění platném od 1. 1. 2010 (zákon č. 306/2008 Sb.) platí, že pokud zanikl nárok na sirotčí důchod proto, že dítě přestalo být nezaopatřené a nárok na sirotčí důchod vznikl znovu, neboť podmínka nezaopatřenosti byla znovu splněna, nesmí být výše procentní výměry sirotčího důchodu nižší než procentní výměra sirotčího důchodu, která náležela ke dni zániku nároku na tento důchod. Krajský soud pak přisvědčil závěru žalovaného, že tento zákon neobsahuje ani přechodná ustanovení, která by umožňovala provést přepočet sirotčího důchodu stěžovatele, a proto nelze výkladem zákona dospět k závěru, že lze provést přepočet sirotčích důchodů přiznaných znovu bez ohledu na dobu opětovného přiznání, neboť podmínka nezaopatřenosti byla znovu splněna před 1. 1. 2010. Z uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že napadá rozsudek krajského soudu pro nezákonnost spočívající v tom, že krajský soud nesprávně vyložil příslušnou právní úpravu tak, že absence přechodných ustanovení v zákoně č. 306/2008 Sb., který novelizuje zákon o důchodovém pojištění, znamená, že nelze provést přepočet sirotčích důchodů znovu přiznaných před účinností tohoto zákona. Stěžovatel namítl, že platí obecná právní zásada, že v případě změny zákona je nutno řešit otázku, jaký je vzájemný vztah staré a nové úpravy. Při absenci přechodných ustanovení je povinen vzájemný vztah staré a nové úpravy vyložit soud. Tuto povinnost rozhodně nelze bez dalšího odbýt argumentem, že pokud zákonodárce přechodnou úpravu neřeší, tak nárok neexistuje. Navíc krajský soud věc posuzoval výlučně z hlediska formálních podmínek naplnění nároku, aniž by ji posoudil obsahově. Nevzal vůbec v úvahu, že stěžovatelův případ je vysloveně exemplární, který nutně vedl zákonodárce k nápravě nepřiměřené a naprosto nelogické tvrdosti, a ustanovení § 53 zákona č. 155/1995 Sb. doplnil o odstavec třetí. Stěžovatel podotkl, že ze zdravotních a rodinných důvodů před koncem školního roku ukončil studium na jedné škole, aby po prázdninách nastoupil na jinou školu, což řádně oznámil i příslušnému orgánu sociálního zabezpečení. Pouze za tuto skutečnost, aniž by se na podstatě nároku něco měnilo, je sirotek vlastně potrestán nižší výměrou důchodu. Předmětnou novelou právě tuto neopodstatněnou sankci zákonodárce odstranil. Je nesporné, že pokud by zákonodárce chtěl, aby náprava nepřiměřené tvrdosti na jeho případ nedopadala, tak by to v přechodných ustanoveních novely zákona výslovně uvedl. Výklad krajského soudu je tak v rozporu s principy spravedlnosti. Proto stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci k novému projednání. Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil v tom smyslu, že krajský soud posoudil věc naprosto správně, jelikož zákon č.