4 As 23/2012 — Nejvyšší správní soud

4 As 23/2012- 20 - text 4 As 23/2012 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Občané za ochranu kvality bydlení v Brně – Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, občanské sdružení, se sídlem U Luhu 222/23, Brno - Kníničky, zast. Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou, se sídlem Dvořákova 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2011, č. j. 11 Ca 337/2008 – 50, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : V žádosti ze dne 15. 6. 2008 o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále též „zákon č. 106/1999 Sb.“) žalobce uvedl, že Jihomoravský kraj (dále též „JMK“ či „správní orgán prvního stupně“) založil akciovou společnost Thermal Pasohlávky, a CEG Pasohlávky Leisure Project s r.o. Hejtman JMK zaslal jednateli CEG Pasohlávky sdělení ze dne 30. 7. 2008, v němž jej informuje, že JMK vložil do Thermal Pasohlávky 60 mil. korun a v příštím roce (tj. v roce 2008) svůj podíl zvýší na 100 miliónů korun. Kraj hospodaří s veřejnými finančními prostředky a je povinen s nimi nakládat s péčí dobrého hospodáře. Žalobce požadoval: a) předat kopie všech dokumentů, kterými si vedení JMK ověřilo a prokazatelně doložilo, že společnost CEG Pasohlávky Leisure Project s. r. o. má odpovídající kredit a bonitu, tj. že je bezpečně možné do projektu, který tato společnost povede jako strategický partner, vkládat milionové a desetimilionové prostředky, b) zaslat veškerou korespondenci s CEG Pasohlávky Leisure Project s. r. o., a to včetně korespondence v návaznosti na dopis hejtmana, č. j. JMK 100396/2007, c) předat kopie všech dokumentů, které JMK vlastní nebo vlastnit má, a které se týkají plánovaného/resp. provedeného navýšení vkladu JMK do akciové společnosti Thermal Pasohlávky a.s. nad úroveň vkladu schválenou v roce 2006, a to o 20 mil korun, a to včetně příslušného rozhodnutí Rady a Zastupitelstva JMK, d) předat kopie všech dokumentů, které JMK vlastní nebo vlastnit má, a které se týkají plánovaného/resp. provedeného navýšení vkladu JMK do akciové společnosti Thermal Pasohlávky a. s. nad úroveň vkladu schválenou v roce 2006, a to na celkových 100 mil korun (viz předmětný dopis hejtmana), a to včetně příslušného rozhodnutí Rady a Zastupitelstva JMK, e) předání průvodky, kterou bude toto podání předáno hejtmanovi JMK, f) výpis ze systému GINIS, který doloží, jak toto podání bylo v rámci JMK předáváno. Tuto žádost žalobce směřoval záměrně hejtmanovi JMK, neboť hejtman je osobně jmenován i zástupcem akcionáře JMK v Thermal Pasohlávky a.s. a z tohoto titulu má též informace, které nemá krajský úřad. O této žádosti rozhodl Jihomoravský kraj, odbor kanceláře hejtmana (dále též „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 30. 6. 2008, č. j. JMK 78876/2008, tak, že žádost žalobce o informaci v bodě f) odmítl podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a § 15 zákona č. 106/1999 Sb., neboť dospěl k závěru, že požadovaná informace je informací, která se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu. Týká se totiž historie přijaté písemnosti v elektronickém evidenčním systému spisové služby povinného subjektu, tedy informace, jak v rámci vnitřní organizace u povinného subjektu tento provádí a zajišťuje tok dokumentů (písemností), resp. jejich evidenci v evidenčním systému spisové služby a jak vedoucí zaměstnanci přidělují práci jednotlivým podřízeným zaměstnancům. Ve zbývajícím rozsahu JMK žalobci jím požadované informace poskytl – přípisem ze dne 30. 6. 2008, č. j. JMK 78876/2008, sp. zn. S-JMK 78876/2008. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 8. 2008, č. j. MV-62610-7/ODK-2008 zamítl odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí JMK a toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že požadovaný výpis ze systému GINIS nedosahuje takového významu, že by v souvislosti s odepřením této informace byla porušena ústavní, či zákonná práva žalobce. Shledal, že je plně věcí povinného subjektu, aby si určil optimální způsob při vyřizování podání občanů. K odvolací námitce, v níž žalobce namítal, že jeho žádost o informace nevyřizoval ten subjekt, u něhož byla žádost podána, žalovaný uvedl, že povinným subjektem dle zákona č. 106/1999 Sb., je územní samosprávný celek jako takový, přičemž tento přístup nijak neomezuje právo občanů na přístup k informacím, ale je naopak z pohledu žadatelů o informace výkladem příznivějším. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, v níž namítal, že požadovaný výpis ze systému GINIS se konkrétně týká žalobcova podání (žádosti o informace) a tedy žalobcových práv, kdy jde o přehled, kdo a kdy se na vyřizování žalobcovy žádosti o informace podílel. Při posouzení otázky, zda se jedná o informaci, která se vztahuje výlučně k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu, je podle názoru žalobce třeba posoudit možnost správního uvážení, zda omezení přístupu k informacím povinný subjekt využije či nikoli, tedy zda existuje důvod, který v konkrétních souvislostech může vést k oprávněnému omezení práva na informace garantovaného čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Povinný subjekt tak musí v rámci svého správního uvážení dostatečným způsobem zdůvodnit, proč ochrana informací vztahujících se k vnitřním pokynům a personálním předpisům převažuje v daném okamžiku nad právem na informace. Vyjádřil nesouhlas se závěrem žalovaného, podle kterého lze omezit i přístup k vnitřním pokynům, tedy pokynům faktického, nenormativního charakteru, neboť žalobce nepožaduje samotný vnitřní pokyn, nýbrž přehled toho, jak bylo konkrétní žalobcovo podání přidělováno. Ze závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 28/2007 – 89, žalobce dovozuje, že požadovaný výpis elektronické databáze, který je pouhým přehledem, jak bylo s jeho konkrétním podáním v rámci povinného subjektu nakládáno, není vnitřním předpisem, interním pokynem či personálním předpisem. Přehled historie putování dokumentu po úřadu není podle žalobce aktem, kterým by byl pracovník vázán. Výpis ze systému GINIS žalobce označil za pouhý soupis, resp. evidenci úkonů, které mají význam navenek povinného subjektu a dotýkají se žalobce v tom smyslu, že žalobce z tohoto dokumentu může ověřit, zda jím konkrétně adresovaná žádost byla adresovanému subjektu skutečně předána. Navíc jde o informaci, která již u povinného subjektu existuje a ten jí tak nemusí vytvářet. K otázce vymezení povinného subjektu z hlediska zákona o informacích poukázal žalobce na znění zákona o informacích, podle něhož je jím ten, komu je žádost adresována. Pokud je tento subjekt nečinný, nemůže dojít k vyřízení žádosti jiným subjektem. Podle žalobce se tak nabízí otázka, zda rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 30. 6. 2008 není nicotné. Jestliže korespondence byla určena hejtmanovi kraje, pak danou korespondenci, včetně žádosti podle zákona o informacích vyřizuje odbor kanceláře hejtmana tak, jak bylo učiněno v tomto případě. Tato informace byla zřejmá z elektronické průvodky zaslané žalobci, kde je v kolonce přiděleno uveden právě tento odbor jako příslušný k vyřízení žalobcovy žádosti o informace. Žalobce však namítá, že obdržel od správního orgánu prvního stupně něco jiného, než v žádosti požadoval. V této souvislosti uvedl, že postup správního orgánu dle směrnice ředitele Krajského úřadu Jihomoravského kraje č. 12/INA-KrÚ Svobodný přístup k informacím, upravující s účinností k 1. 3. 2007 postup povinného subjektu zcela ignoruje ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že pokud je informace adresována hejtmanovi Jihomoravského kraje, pak musí být tomuto orgánu kraje předána a tímto orgánem vyřízena. Jedním z důvodu adresování žádosti o informace právě tomuto orgánu byl jeho dopis týkající se předmětu žádosti o informace. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že nebyl dán důvod pro odmítnutí žádosti o informace a došlo ke zkrácení jeho práva na svobodný přístup k informacím podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené žalobce navrhl, aby městský soud zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Současně navrhl, aby městský soud nařídil hejtmanovi JMK poskytnout žalobci tuto informaci: výpis ze systému GINIS, který doloží, jak žádost žalobce o informace ze dne 15. 6. 2008 byla v rámci Jihomoravského kraje předávána. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, č. j. 11 Ca 337/2008, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Konstatoval, že žalobce požadoval poskytnout výp