9 As 179/2012 — Nejvyšší správní soud

9 As 179/2012- 47 - text 9 As 179/2012 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: ŽIVO, spol. s r.o., se sídlem Debřská 2, Kosmonosy, zastoupena JUDr. Janem Rathem, advokátem se sídlem Na Poříčí 19, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. SZ 052653/2012/KUSK REG/LS, č. j. 071151/2012/KUSK, za účasti osoby zúčastněné na řízení: D+D Park Kosmonosy, a.s. (dříve „D+D POZEMKOVÁ, a.s.“), se sídlem Jiráskova 2, Karlovy Vary, zast. JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Jiráskova 2, Karlovy Vary, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012, č. j. 47 A 23/2012 – 143, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012, č. j. 47 A 23/2012  143, s e zrušuje. II. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. SZ 052653/2012/KUSK REG/LS, č. j. 071151/2012/KUSK, se zrušuje. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný j e povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 712 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Jana Ratha, advokáta se sídlem Na Poříčí 19, Praha 1. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. SZ 052653/2012/KUSK REG/LS, č. j. 071151/2012/KUSK, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Kosmonosy, stavebního odboru ze dne 10. 2. 2012, č. j. st. 153/2011-14-328-A, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem řízení ve věci žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „D+D Park Kosmonosy – montážní a skladový areál“, vedeného pod č. j. st. 153/2011. II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu Podáním ze dne 6. 1. 2012 se žalobce přihlásil jako účastník do řízení o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „D+D Park Kosmonosy – montážní a skladový areál“ (dále jen „stavba areálu“), vedeného Městským úřadem Kosmonosy, stavebním odborem (dále jen „stavební úřad“), pod č. j. st. 153/2011. Žalobce odvozoval své účastenství z titulu vlastnictví melioračních zařízení zabudovaných v pozemcích parc. č. 1690/1, č. 1690/4, č. 1783/1, č. 1698/32 a č. 1783/43, k. ú. Kosmonosy. Uvedená stavba areálu měla být realizována mimo jiných také právě na těchto pozemcích. Žalobce uvedl, že tato meliorační zařízení nabyl do vlastnictví ze Zemědělského družstva Studénka (dále jen „ZD Studénka“) aktem započtení pohledávek provedeným likvidátorem družstva dne 14. 2. 1997, kterým byly zhojeny nedostatky transformace družstva týkající se přechodu nemovitého a dalšího majetku, jenž žalobce užíval v dobré víře na základě transformačního projektu a delimitačního protokolu již od 17. 12. 1992. ZD Studénka vlastnictví k melioracím nabylo od JZD Plazy na základě Hospodářské smlouvy uzavřené mezi ním a Státním statkem Katusice, národním podnikem. Žalobce považuje meliorace za stavbu ve smyslu ustanovení § 120 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „občanský zákoník“) a též ve smyslu ustanovení § 56 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „vodní zákon“). Z toho důvodu se žalobce považuje za účastníka řízení dle ustanovení § 85 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“), neboť je vlastníkem stavby, na které má být požadovaný záměr uskutečněn, a zároveň mu svědčí věcné právo k výše uvedeným pozemkům dle ustanovení § 56 odst. 4 písm. d) vodního zákona. Usnesením ze dne 10. 2. 2012, č. j. st. 153/2011-14-328-A, stavební úřad rozhodl, že žalobce účastníkem předmětného řízení o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby areálu není. Vodní zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2002. Dle judikatury Ústavního soudu z doby před účinností tohoto zákona jsou meliorační zařízení součástí pozemku a nikoliv samostatnou věcí. Jejich vlastníkem proto mohl být pouze vlastník pozemku, na němž se meliorační zařízení nacházela. Stavební úřad podpůrně odkázal na ustanovení § 15 odst. 1 a § 14 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o půdě“), ze kterých odvodil, že při vydání pozemku dle tohoto zákona přechází na nového vlastníka i meliorační zařízení umístěné pod povrchem tohoto pozemku. Podle stavebního úřadu jsou podzemní meliorační zařízení součástí pozemku i ve smyslu § 120 odst. 1 občanského zákoníku. Stavební úřad měl na základě uvedeného za to, že žalobce neprokázal vlastnické právo k předmětným melioračním zařízením, a proto mu účastenství ve věci nepřiznal. Žalobce podal proti tomuto usnesení odvolání, v němž namítal rozpor usnesení stavebního úřadu se zákonem z důvodu, že nebyl spolehlivě zjištěn skutečný stav věci a věc byla chybně právně kvalifikována. Žalobce se domnívá, že svoje vlastnické právo k melioračním zařízením dostatečně prokázal předložením rozhodnutí Ministerstva zemědělství a výživy ČSR Praha ze dne 27. 11. 1987, delimitačního protokolu ze dne 17. 12. 1992, seznamu převáděných staveb ze Státního statku Katusice na JZD Plazy a dohody č. 3 o vzájemném započtení přijatých aktiv ze dne 14. 2. 1997. ZD Studénka vlastnilo meliorační zařízení již před účinností zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „zákon o transformaci družstev“), podle něhož byl vypracován transformační projekt. Na jeho základě byla meliorační zařízení delimitačním protokolem převedena na žalobce, který převzal finanční závazky ZD Studénka přesahující hodnotu majetku převzatého od ZD Studénka. Dohodou o započtení vzájemných pohledávek ze dne 14. 2. 1997 se žalobce stal řádným vlastníkem melioračních zařízení a dalších věcí dle delimitačního protokolu ze dne 17. 12. 1992. Odvoláním bylo dále namítáno, že meliorace jsou stavbou dle stavebního zákona, v čemž žalobci přisvědčil Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. SZ139949/2010. Argumentoval-li stavební úřad nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 24. 5. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 16/93 (dále jen „nález Ústavního soudu“), činil tak nesprávně, neboť uvedený nález se týká pouze podrobných odvodňovacích zařízení a nikoli hlavních odvodňovacích zařízení, která nejsou součástí pozemku a naopak jsou samostatnou věcí. Vodní zákon se dle žalobce vztahuje i na meliorace bez ohledu na dobu jejich výstavby. Zakládá-li vodní zákon věcné břemeno k pozemku, na němž se meliorační zařízení nachází, pak z toho jednoznačně plyne, že se jedná o samostatnou stavbu a nikoli o součást pozemku. Usnesení stavebního úřadu považuje žalobce za nepřezkoumatelné z důvodu neurčitého odkazu na judikaturu Ústavního soudu. Žalobce nadále trvá na tom, že meliorační zařízení je stavbou dle ustanovení § 120 odst. 1 občanského zákoníku i dle veřejného práva. Žalobci proto svědčí účastenství v územním řízení dle ustanovení § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Účastenství mu svědčí mimo vlastnického práva také z titulu věcného břemene na pozemcích, na nichž má být provedena stavba areálu. V průběhu odvolacího řízení byly osobou zúčastněnou na řízení doloženy podklady týkající se vlastnictví hlavních melioračních zařízení na dotčených pozemcích. Rozhodnutím ze dne 4. 5. 2012, sp. zn. 052653/2012/KUSK REG/LS, č. j. 071151/2012/KUSK, stěžovatel odvolání žalobkyně zamítl a usnesení stavebního úřadu potvrdil. III. Řízení před krajským soudem Proti rozhodnutí stěžovatele podal žalobce dne 2. 7. 2012 žalobu dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), která se obsahově shodovala s odvoláním podaným proti usnesení stavebního úřadu. Navíc žalobce argumentoval, že vodní zákon sice rozlišuje hlavní a podrobná odvodňovací zařízení, avšak oběma přiznává stejnou právní ochranu. Z toho plyne, že se jedná o samostatné věci a nikoli součásti pozemku. Žalovaný neměl postupovat podle nálezu Ústavního soudu, nýbrž se měl řídit platnými zákony. Žalobce je přesvědčen, že přešel-li celý majetek ZD Studénka nacházející se v celém katastrálním území Kosmonosy na něj, pak na něj nutně přešly i předmětné stavby melioračních zařízení na pozemcích dotčených stavbou areálu. Tato skutečnost dle žalobce je