— Nejvyšší správní soud

Nao 7/2013- 47 - text Nao 7/2013 - 50 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci navrhovatele: T. P., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Ing. Miloš Zeman, bytem Brdičkova 1917/9, Praha 5, a 3) Ing. V M., odpůrci 2) a 3) zast. JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem, se sídlem Zbraslavské nám. 458, Praha 5, v řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby prezidenta republiky, o námitce podjatosti předsedy senátu ve věcech volebních JUDr. Vojtěcha Šimíčka, t a k t o : Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Vojtěch Šimíček n e n í v y l o u č e n z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Vol 7/2013. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah námitky podjatosti a navazujících podání [1] Návrhem na určení neplatnosti rozhodnutí o volbě prezidenta republiky ze dne 29. 1. 2013 se navrhovatel domáhá, aby Nejvyšší správní soud vydal usnesení, kterým určí, že volba prezidenta republiky konaná ve dnech 11. a 12. 1. 2013 (I. kolo) a ve dnech 25. a 26. 1. 2013 (II. kolo) je neplatná, a současně nařídil opakování této volby, a to počínaje rozhodnutím o registraci kandidátních listin. [2] Podáním ze dne 1. 2. 2013 navrhovatel ve smyslu § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vznesl námitku podjatosti vůči předsedovi senátu ve věcech volebních JUDr. Vojtěchu Šimíčkovi, a to z důvodu zvláštního poměru k věci, pro který je tento soudce vyloučen z rozhodování o jeho návrhu. Současně výslovně sdělil, že neuplatňuje námitku podjatosti vůči žádnému dalšímu členu senátu ve věcech volebních. [3] Navrhovatel poukázal na to, že v návaznosti na vydání usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2012, č. j. Vol 11/2012 – 63, kterým byl zamítnut návrh na vydání rozhodnutí o povinnosti registrovat kandidátní listinu pana Tomia Okamury pro volbu prezidenta republiky, se JUDr. Vojtěch Šimíček vyjádřil do medií na jeho adresu velmi kriticky, konkrétně v deníku Právo byl dne 14. 12. 2012 citován výrok, že v případě pana Okamury byla chybovost vzorků údajů u občanů podepsaných na petici „taková, že celé archy byly smyšlené, sepsané jednou rukou.“ Tento výrok navrhovatel hodnotí jako nešťastný a nevhodný, způsobilý přivodit právní kroky ze strany pana Okamury. Navrhovatel je přesvědčen, že za předestřených okolností není JUDr. Vojtěch Šimíček způsobilý rozhodovat nestranně o žádném návrhu, při jehož projednání bude muset soud jako předběžnou otázku posoudit, zda pan Tomio Okamura splnil nebo nesplnil povinnost doložit ke své kandidátní listině petici podepsanou odpovídajícím počtem občanů; při takovém rozhodování bude totiž mít tendenci své předchozí výroky obhajovat, a to již proto, aby se vyhnul nepříznivým následkům pro případ, že by se prokázal opak. [4] Ve vyjádření k námitce podjatosti ze dne 4. 2. 2013 soudce JUDr. Vojtěch Šimíček uvedl, že k projednávané věci ani účastníkům řízení nemá žádný vztah, a není tak podle jeho názoru dán žádný racionální důvod pro jeho vyloučení z rozhodování ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s. Zdůraznil, že pan Tomio Okamura není účastníkem řízení v nyní projednávané věci a výsledek řízení se rovněž nemůže žádným způsobem přímo projevit v jeho právní sféře, a to ani pro případ, že by soud k nyní projednávanému návrhu vyslovil neplatnost volby prezidenta. Pan Tomio Okamura nebyl pro tyto volby vůbec zaregistrován. Byl účastníkem toliko zcela odlišného řízení ve věci registrace kandidátní listiny, které již pravomocně skončilo, přičemž jeho ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2012, č. j. Vol 11/2012 – 63, které v něm bylo vydáno, byla nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 27/12, zamítnuta jako nedůvodná; v bodě 60 odůvodnění nálezu se Ústavní soud vyjádřil i k otázce podjatosti. Na nedůvodnosti námitky podjatosti pak podle JUDr. Vojtěcha Šimíčka nic nemění ani jeho negativní odpověď ze dne 17. 12. 2012 na žádost pana Tomia Okamury o veřejnou omluvu. V předmětném, jakož ani v jiných řízeních o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby prezidenta republiky soud nebude jako předběžnou otázku posuzovat získání potřebného počtu podpisů pod petici pana Okamury; tato otázka již byla pravomocně vyřešena a soud se k ní nemůže žádným způsobem vracet a zpochybňovat závěry vyslovené v dřívějších rozhodnutích Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. [5] Námitka podjatosti byla dne 5. 2. 2013 ve smyslu § 8 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s odst. 3 téhož ustanovení přidělena k rozhodnutí 4. senátu Nejvyššího správního soudu. [6] V doplňujícím podání ze dne 6. 2. 2013 navrhovatel vyslovil názor, že námitka podjatosti byla nesprávně přidělena k rozhodnutí tříčlennému senátu Nejvyššího správního soudu. Je přesvědčen, že zákon ukládá, aby o námitce podjatosti proti členu sedmičlenného senátu ve věcech volebních rozhodl rovněž senát sedmičlenný. Pakliže zákon v ustanovení § 16 odst. 2 písm. a) s. ř. s. stanoví, že senát Nejvyššího správního soudu ve věcech volebních se skládá z předsedy a šesti soudců, není přípustné, aby o určitých procesních návrzích či námitkách v těchto věcech rozhodovaly tříčlenné senáty ve smyslu písm. b) téhož ustanovení. O námitce podjatosti ve volební věci by tak podle navrhovatele měl rozhodnout specializovaný sedmičlenný senát, přičemž pokud je ustaven pouze jeden takový senát, měl by být ten jeho člen, vůči němuž námitka podjatosti směřuje, v souladu s platným rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu (na dobu od 1. 1. 2013) zastoupen jiným soudcem téhož tříčlenného senátu, v němž daný soudce jinak rozhoduje (Pravidla pro zastupování, bod 2.1., s. 38 rozvrhu práce). Navrhovatel poukázal na to, že obdobně postupuje i Ústavní soud, kde o vyloučení člena pléna rovněž nerozhoduje tříčlenný senát Ústavního soudu, nýbrž samotné plénum. [7] Odpůrci 2) a 3) v podání ze dne 9. 2. 2013 sdělili, že nevznášejí námitku podjatosti vůči žádnému ze soudců povolaných k rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti. II. Posouzení příslušnosti senátu Nejvyššího správního soudu k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti [8] Při rozhodování o podaném návrhu musel Nejvyšší správní soud nejprve uvážit, zda je k němu příslušný jeho senát tříčlenný nebo, jak dovozuje navrhovatel, samotný senát volební, jenž je senátem sedmičlenným, v modifikovaném obsazení. [9] Nejvyšší správní soud názoru navrhovatele nepřisvědčil. [10] Podle § 8 odst. 3 s. ř. s. „soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.“ Podle odst. 5 téhož ustanovení „účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.“ [11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že norma poslední věty § 8 odst. 3 s. ř. s. je sice výslovně zakotvena pro případy, kdy soudce sám zjistí důvod své podjatosti a takovou skutečnost oznámí předsedovi soudu, tuto normu je ovšem třeba obdobně aplikovat i na postup při posouzení námitky podjatosti uplatněné účastníkem, popř. osobou zúčastněnou na řízení. Ustanovení § 8 odst. 5 s. ř. s., které je v ostatním třeba na projednání námitky podjatosti aplikovat, totiž tuto situaci zvlášť neupravuje; norma obsažená v poslední větě tohoto ustanovení vymezuje toliko obecně věcnou příslušnost, tedy který článek soudní soustavy má o námitce podjatosti rozhodovat, přičemž stanoví, že o vyloučení soudce je povolán rozhodovat výlučně Nejvyšší správní soud a nikoli krajské soudy jako soudy ve správním soudnictví. Toto ustanovení nicméně již nestanoví, v jakém obsazení má Nejvyšší správní soud rozhodovat za situace, kdy je namítána podjatost soudce tohoto soudu. Z logiky, jakož i účelu úpravy obsažené v § 8 s. ř. s. je třeba dovodit, že i za situace, kdy soudce Nejvyššího správního soudu ve smyslu odst. 3 sám nezjistí a neoznámí předsedovi soudu důvod své podjatosti, nýbrž otázka jeho vyloučení je posuzována na základě námitky podjatosti uplatněné účastníkem řízení či osobou na řízení zúčastněnou ve smyslu