— Nejvyšší správní soud

12 Ksz 3/2014- 56 - text Pokračování 12 Ksz 3/2014 - 59 [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pally, zástupce předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a přísedících JUDr. Vítězslava Pýši, JUDr. Vladimíra Macha, JUDr. Martina Mikysky a doc. JUDr. Jana Svatoně, CSc. při ústním jednání dne 16. 6. 2014 ve věci návrhu městské státní zástupkyně v Praze ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 2 SPR 114/2014, na zahájení kárného řízení proti Mgr. T. S., státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze, takto: Podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, kárně obviněný Mgr. T. S., nar. x, státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, j e v i n e n , ž e v trestní věci obžalovaných J. Š., nar. x, a Ing. J. H., nar. x, v níž pod sp. zn. 1 KZV 248/2012 podal obžalobu k Městskému soudu v Praze, ačkoliv při přípravě k hlavnímu líčení navrhl oběma obžalovaným uložit nepodmíněné tresty odnětí svobody podle § 211 odst. 6 trestního zákoníku v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, které byly aprobovány městskou státní zástupkyní v Praze a navrhovány intervenující státní zástupkyní v závěrečné řeči po skončení dokazování u hlavního líčení, a ačkoliv u hlavního líčení nebyly zjištěny žádné nové poznatky o osobách obžalovaných, jejich poměrech či okolnostem případu, poté kdy mu byl dne 28. 11. 2013 kanceláří státního zastupitelství předložen dozorový spis i s písemným vyhotovením rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 42 T 13/2013, se s tímto rozsudkem řádně neseznámil, důsledně nepřezkoumal správnost výroku o trestech v návaznosti na odůvodnění rozsudku a průběh hlavního líčení a podle § 246 odst. 1 písm. a) a § 247 odst. 1 trestního řádu nepodal v zákonné lhůtě odvolání proti tomuto rozsudku v neprospěch obžalovaných do výroku o trestech, i když soud v rozporu s § 58 odst. 1 trestního zákoníku obžalovaným uložil zcela zjevně nepřiměřené tresty odnětí svobody ve výměře u obžalovaného J. Š. v trvání 2 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 3 roků, u obžalované Ing. J. H. v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků, a současně obžalovaným neuložil peněžité tresty, kterými v odůvodnění rozsudku soud také odůvodňoval použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž v důsledku nepodání odvolání státním zástupcem s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius v novém řízení, které má probíhat na základě usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 6 To 102/2013, jímž byl v celém rozsahu zrušen citovaný rozsudek Městského soudu v Praze a věc byla vrácena soudu prvního stupně, nemůže být obžalovaným v případě uznání viny uložen přísnější trest, t e d y zaviněně porušil povinnosti státního zástupce a zaviněným jednáním ohrozil důvěru v odbornost postupu státního zastupitelství, č í m ž s p á c h a l kárné provinění podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, a z a t o s e m u u k l á d á podle § 30 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu 4 (čtyř) měsíců. Odůvodnění: Dokazováním provedeným při ústním jednání byly zjištěny následující skutečnosti: Kárně obviněný podal Městskému soudu v Praze obžalobu ze dne 21. 6. 2013, č. j. 1 KZV 248/2012-100, na J. Š., nar. x, pro zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, a na Ing. J. H., nar. x, pro pomoc ke zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c), § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, kterých se měli obvinění dopustit tím, že za účelem čerpání revolvingových a krátkodobých úvěrů společností AUTO ŠTANGL, a.s. v období od 1. 12. 2010 do 13. 7. 2011 celkem ve 24 případech zaslali do Komerční banky, a.s. k přijetí do zástavy neexistující či již zaniklé pohledávky, přičemž tímto jednáním způsobili Komerční bance, a.s. škodu nejméně ve výši 92.626.204,75 Kč. V záznamu o přípravě státního zástupce na hlavní líčení navrhl kárně obviněný oběma obžalovaným uložit nepodmíněné tresty odnětí svobody na spodní hranici trestní sazby uvedené v § 211 odst. 6 trestního zákoníku v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou, které byly aprobovány městskou státní zástupkyní v Praze s tím, že je třeba zvážit i uložení přiměřeného peněžitého trestu podle aktuální finanční situace obžalovaných. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou bylo oběma obžalovaným navrhováno také intervenující státní zástupkyní JUDr. J. B. v závěrečné řeči po skončení dokazování u hlavního líčení konaného u Městského soudu v Praze dne 11. 11. 2013, v jehož rámci nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti o okolnostech případu, o osobách obžalovaných či o jejich poměrech. Při vyhlášení rozsudku dne 11. 11. 2013 Městský soud v Praze uznal obžalované vinnými podle obžaloby. Obžalovanému J. Š. však podle § 211 odst. 6 za použití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu tří roků. Obžalované Ing. J. H. uložil podle § 211 odst. 6 za použití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu dvou roků. Současně podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázal poškozenou Komerční banku, a.s. s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Intervenující státní zástupkyně JUDr. J. B. se k rozsudku bezprostředně po jeho vyhlášení nevyjádřila a ponechala si lhůtu. V záznamu o průběhu hlavního líčení uvedla, že tresty považuje za nízké, avšak s ohledem na blíže nespecifikované okolnosti by s nimi souhlasila. Také v záznamu o přípravě státního zástupce na hlavní líčení uvedla, že s tresty lze v podstatě souhlasit, a na místě určené pro stanovisko aprobujícího státního zástupce učinila poznámku „vidi“ se svým podpisem. JUDr. J. B. však nebyla zástupkyní vedoucí oddělení již od 1. 10. 2013, jak vyplývá ze záznamu z porady oddělení obecné kriminality Městského státního zastupitelství v Praze konané dne 20. 9. 2013, které se zúčastnil i kárně obviněný. Její akceptaci mírnějších trestů uložených v uvedené trestní věci tak nebylo možné považovat za stanovisko nadřízené státní zástupkyně. V písemném vyhotovení rozsudku ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 42 T 13/2013, Městský soud v Praze odůvodnil mimořádné snížení trestu odnětí svobody za užití § 58 odst. 1 trestního zákoníku tím, že s ohledem na dosavadní bezúhonnost obžalovaných, na jejich bezproblémový způsob vedení života a na okolnosti případu by použití trestní sazby stanovené v § 211 odst. 6 trestního zákoníku bylo nepřiměřeně přísné a že účelu trestu lze dosáhnout i jeho kratším trváním v kombinaci s peněžitým trestem. Ten však obžalovaným neuložil. Písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 42 T 13/2013, bylo doručeno Městskému státnímu zastupitelství v Praze dne 27. 11. 2013 a kárně obviněnému předloženo jeho kanceláří o den později. Kárně obviněný rozsudek dne 28. 11. 2013 opatřil poznámkou „vidi“, stejný záznam učinil na obalu dozorového spisu a kanceláři dal pokyn k založení spisu na lhůtu do dne 10. 1. 2014 (právní moc). Odvolání proti rozsudku v neprospěch obžalovaných do výroku o trestech kárně obviněný nepodal a ani akceptaci trestů nepředložil ke schválení vedoucí státní zástupkyni. Následně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2014, sp. zn. 6 To 102/2013, z podnětu odvolání obou obžalovaných a poškozené Komerční banky, a.s. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 42 T 13/2013, podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) f) trestního řádu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil soudu prvního stupně. Přitom s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius zakotvenou v § 264 odst. 2 trestního řádu pouze akademicky konstatoval, že výroky o trestech obou obžalovaných jsou za předpokladu bezchybného rozhodnutí o jejich vině vadné a že soud prvního stupně jednoznačně pochybil v jejich prospěch. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 trestního zákoníku je výjimkou a jeho aplikaci proto nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu o přílišné přísnosti trestu uloženého v mezích zákonné trestní sazby. Užití uvedeného ustanovení musí být v každém případě pečlivě odůvodněno. Navíc peněžitý trest soud prvního stupně neuložil, čímž popřel svoji vlastní úvahu o naplnění účelu uloženého trestu odnětí svobody. Pochybení Městského soudu v Praze spočívající v uložení zcela zjevně nepřiměřeně mírných trestů nelze v novém řízení napravit, neboť s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius v něm obžalovaným nemůže být v případ