4 Aps 5/2013 — Nejvyšší správní soud

4 Aps 5/2013- 79 - text 4 Aps 5/2013 - 83 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Hynka Baňoucha a JUDr. Jiřího Pally a ve věci žalobkyň: a) Bc. K. N. Z., b) K. S., a c) nezl. S. S., všechny zastoupeny Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem Burešova 6, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň a), b) a c) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2013, č. j. 22 A 49/2013 - 15, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2013, č. j. 22 A 49/2013 - 15, s e r u š í v části, v níž byla odmítnuta žaloba žalobkyně c), a věc s e v tomto rozsahu v r a c í tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. II. Kasační stížnosti žalobkyně a) a žalobkyně b) s e z a m í t a j í. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) a žalobkyně b) n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Žalovaný vydal dne 28. 11. 2012 rozhodnutí č. j. KUOK 100989/2012 o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), jímž žalobkyni a) oprávnil s účinností od 1. 12. 2012 poskytovat zdravotní péči ve vlastním sociálním prostředí pacienta ošetřovatelskou péčí porodní asistentky, a to na základě její žádosti ze dne 1. 11. 2012. Žalovaný toto rozhodnutí vydal na základě ustanovení § 2 odst. 1, § 15 odst. 1 písm. a) a § 19 odst. 2 zákona č. 272/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“). V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že „[t]oto oprávnění neopravňuje poskytovatele k vedení porodů. Poskytovatel nemá k dispozici pracoviště, kde jsou vedeny fyziologické porody podle vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče“. [2] Žalobkyně a), žalobkyně b) a žalobkyně c) podaly dne 10. 5. 2013 žalobu proti nezákonnému zásahu správního orgánu dle ust. § 82 a násl zákona č. 150/2012 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s."), který spatřovaly v tom, že žalovaný ve svém rozhodnutí výslovně uvedl, že žalobkyně a) jako poskytovatelka není oprávněna k vedení porodů, protože nemá k dispozici pracoviště, kde jsou vedeny fyziologické porody, což žalobkyni a) zaskočilo, neboť nežádala o oprávnění k poskytování péče ve zdravotnickém zařízení, ale o oprávnění k poskytování domácí zdravotní péče. Žalovaný následně k dotazu žalobkyně a) odpověděl dne 18. 12. 2012, pod č. j. KUOK 106562/2012, že zákon o poskytování zdravotních služeb nezná pojem „porod doma“ a porod nelze vést mimo zdravotnické zařízení, mimo případů nouze. Na další dotaz žalovaný dne 9. 1. 2013, pod č. j. KUOK 5585/2013, odpověděl, že v případě vedení porodu mimo zdravotnické zařízení, by žalovaný „[m]ohl rozhodovat (…) o uložení pokuty za spáchání správního deliktu“. [3] Žalobkyně b) a c) uvedly, že žalobkyně b) byla zcela zdravá, její těhotenství bylo nízkorizikové, a plánovala porod ve vlastním sociálním prostředí – doma, k čemuž jí vede jak přesvědčení a nedůvěra k porodnicím systematicky porušujícím lidská práva, tak srovnatelnost bezpečnosti domácích porodů a porodů v nemocnici, a to jak pro matku, tak pro dítě (žaloba pod bodem 11 až 23 zmínila jednak doporučení světové zdravotnické organizace a dále řadu aktuálních vědeckých mezinárodních studií opřených o statistická data, které vyznívaly ve prospěch umožnění domácího porodu). Žalovaný dne 19. 12. 2012, pod č. j. KUOK 106831/2012, odpověděl žalobkyni b), že dosud nevydal žádné oprávnění pro vedení porodů mimo porodnici. K další žádosti žalobkyně b) pak dne 18. 1. 2013, pod č. j. KUOK 7721/2013 žalovaný poskytl seznam registrovaných porodních asistentek, včetně kontaktu na žalobkyni a), ale upozornil, že součástí jejich oprávnění není vedení fyziologických porodů. Žalovaný k další žádosti žalobkyně b) sdělil dne 13. 2. 2013, pod č. j. KUOK 16174/2013, že jí v žádném případě nemůže doporučit absolvovat porod mimo patřičně vybavené zdravotnické zařízení. [4] Žalobkyně a) se pod tlakem uvedených hrozeb rozhodla nevyhovět žádosti žalobkyně b), která nakonec dne 18. 3. 2013 porodila doma, bez odborné asistence, žalobkyni c). Žalobkyně v tom spatřovaly zásah do práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a dalších mezinárodních smluv, garantujících právo na ochranu zdraví, jakož i porušení zákona o zdravotních službách a dalších zákonů. Žaloba žádala, aby soud konstatoval nezákonný zásah spočívající v odrazení žalobkyně a), jako porodní asistentky, aby asistovala u porodu v domácnosti žalobkyně b) a nezletilé žalobkyně c). [5] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 6. 2013, č. j. 22 A 49/2013 - 15 žaloby odmítl, neboť žalobkyně a) a b) ji podaly opožděně (§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.) a žalobkyně c) nebyla k jejímu podání aktivně legitimována (§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud konstatoval, že žalobkyni a) byla informace o tom, že není oprávněna provádět porody v prostředí domácí péče, poprvé poskytnuta v rozhodnutí ze dne 28. 11. 2012. Při předávání rozhodnutí žalobkyni a) úředníci žalovaného žalobkyni podle jejího tvrzení informovali, že případná asistence u porodu mimo zdravotnické zařízení může být sankcionována pokutou do výše 1.000.000,- Kč. Ačkoliv z žaloby ani z obsahu příloh není zřejmé, kdy bylo toto rozhodnutí žalobkyni a) doručeno, lze z časového sledu dalších písemností dovodit, že se tak stalo přede dnem 18. 12. 2012, neboť tímto datem je označeno poučení o právech a povinnostech pro případ podání žádosti o oprávnění k poskytování zdravotních služeb, které žalovaný zaslal žalobkyni a) jako reakci na její dopis ze dne 14. 12. 2012, v němž žádala o poskytnutí informací. Tvrzení žalovaného, v nichž žalobkyně a) spatřuje nezákonný zásah vůči své osobě, bylo tedy žalobkyni a) známo nejpozději v prosinci roku 2012 na základě písemnosti žalovaného ze dne 18. 12. 2012, č. j. KUOK 106562/2012. Žalobkyni b) odpověděl žalovaný dopisem ze dne 19. 12. 2012, že stávající právní úprava nezná pojem asistence při domácím porodu a že dosud nebylo vydáno žádné oprávnění k poskytování takových zdravotních služeb mimo lůžková zdravotnická zařízení. Poté podala žalobkyně b) druhou žádost o poskytnutí informací, na kterou žalovaný reagoval dopisem ze dne 18. 1.2013, v němž zopakoval svá předchozí tvrzení. Stanovisko žalovaného, v němž žalobkyně b) spatřuje nezákonný zásah do jejích práv, jí bylo prokazatelně oznámeno nejpozději v době do 18. 1. 2013. Žaloba ve věci řízení o ochraně před nezákonným zásahem musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu (§ 84 odst. 1 věta prvá s. ř. s.). Žalobkyně a) a žalobkyně b) se o stanovisku žalovaného k otázce „porodů v domácím prostředí“ podle krajského soudu postupně dozvěděly nejpozději v měsících prosinci 2012 [žalobkyně a)] a v lednu 2013 [žalobkyně b)]. Společná žaloba ke krajskému soudu však byla podána až dne 10. 5. 2013 prostřednictvím datové schránky jejich právního zástupce. [6] Ve vztahu k žalobkyni c) krajský soud konstatoval, že nezákonný zásah žalovaného je tvrzením žalobkyň a) a b) časově vymezen obdobím listopad 2012 až leden 2013. V té době byla žalobkyně c) počatým, ale dosud nenarozeným dítětem. Způsobilost mít práva a povinnosti má i počaté dítě za podmínky, že se narodí živé (§ 7 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, dále jen „občanský zákoník z roku 1964“). Úmyslem zákonodárce bylo konstruovat právní subjektivitu nascitura, tedy počatého, avšak dosud nenarozeného dítěte. V době porodu, kdy mohl nastat nezákonný zásah nebo jeho důsledek ve smyslu ust. § 82 s. ř. s. také vůči žalobkyni c), byla tato ještě nenarozeným dítětem a jako takové sice byla nositelkou práv a povinností, ale nesplňovala dosud podmínku „že se narodí živá“. Tuto podmínku naplnila až poté, co porod skončil. Teprve pak se stala fyzickou osobou s právní subjektivitou. Žalobkyni c) nemohlo vzniknout hmotné právo na porod v domácím prostředí z důvodu její nezpůsobilosti být nositelkou práv a povinností v době porodu, a proto nemůže uplatňovat ani procesní právo proti zásahu do práva, kterého nebyla nositelkou. [7] Žalobkyně a), b) a c) (dále jen „stěžovatelka“ a), b) či c)“) podaly proti výše označenému rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Výklad krajského soudu o opožděnosti žaloby je sice výkladem možným, avšak výkladem nejméně příznivým, formalistickým a ústavně nekonformním. Zásah se totiž projevil až v den porodu, kdy skutečně byla stěžovatelka a) odrazena od posk