4 As 135/2014 — Nejvyšší správní soud

4 As 135/2014- 36 - text 4 As 135/2014 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Grocery CZ s.r.o., se sídlem nám. 14. října 1307/2, Praha 5, zast. Mgr. Davidem Padyšákem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 854/14 (dříve Na Příkopě 850/8), Praha 1, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 504/15, Brno, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2014, č. j. 62 A 36/2013 – 110, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím žalované ze dne 14. 3. 2013, č. j. BK931-5/53/9/2012-SŘ, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí žalované, inspektorátu v Brně (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 23. 8. 2012, č. j. BO707-16/036/7/2012-SŘ, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo ve smyslu § 28 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „správní řád“), rozhodnuto, že žalobkyně není účastníkem správního řízení s provozovatelem potravinářského podniku Penny Market s.r.o. (dále též „provozovatel potravinářského podniku“), v němž bylo vydáno rozhodnutí ze dne 23. 5. 2012, č. j. BO707-13/036/7/2012-SŘ (k jeho obsahu viz níže). [2] V odůvodnění rozhodnutí ze dne 14. 3. 2013 žalovaná zdůraznila, že řízení o správním deliktu je vedeno výhradně s provozovatelem potravinářského podniku, který uváděl nevyhovující potravinu do oběhu, nikoli s výrobcem potraviny, přičemž na tomto závěru nemůže nic změnit, pokud výrobce disponuje detailními informacemi o původu a složení potraviny. Relevantní pro vedení řízení o správním deliktu v intencích zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o potravinách“) je objektivní odpovědnost provozovatele potravinářského podniku za uvádění potraviny do oběhu; specifikace osoby výrobce ve výroku rozhodnutí slouží výhradně náležité identifikaci výrobku, přičemž výhradně vadný výrobek jako takový je předmětem případného zveřejnění v rámci tiskových zpráv o výsledcích kontrolní činnosti. V rámci správního trestání mimoto může být postižen i výrobce jako takový může být mimoto rovněž postižen, a sice orgány veterinární správy při výkonu pravomoci zakotvené v § 16 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách. Správním orgánům nepřísluší posuzovat případné důsledky vlastní kontrolní činnosti pro soukromé obchodní vztahy mezi výrobcem a jeho smluvními partnery, včetně případných finančních kompenzací mezi výrobcem a obchodním řetězcem či možného zásahu do dobré pověsti výrobce; takové eventuální sekundární (nepřímé) dotčení na právech nemůže odůvodnit účastenství žalobkyně ve správním řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu. [3] Rozhodnutím žalované ze dne 15. 3. 2013, č. j. BL916-3/84/9/2012-SŘ, bylo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 23. 5. 2012 podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítnuto jako nepřípustné z důvodu, že bylo podáno neoprávněnou osobou. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná poukázala na podání žalobkyně ze dne 17. 1. 2012, ve znění opravy podání ze dne 23. 1. 2012, kterým žalobkyně usilovala o přiznání postavení účastníka řízení; konstatovala, že o tomto podání bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím žalované ze dne 14. 3. 2013, č. j. BK931-5/53/9/2012-SŘ (k jeho obsahu viz výše). [4] Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 23. 5. 2012 byla provozovateli potravinářského podniku Penny Market s.r.o. uložena pokuta podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o potravinách, ve výši 425.000 Kč, a dále povinnost nahradit náklady laboratorního rozboru ve výši 14.628 Kč a náklady řízení ve výši 1.000 Kč za protiprávní jednání, kterého se dopustil tím, že v provozovnách na adrese Brandlova 128/2 (myšleno patrně Brandlova 1375/14), Kyjov, a na adrese Dvořákova 4047/8, Hodonín, uváděl do oběhu výrobky vyrobené žalobkyní, konkrétně Med luční, velikost balení 500 g, šarže č. L20.10.14, datum minimální trvanlivosti 20. 10. 2014, a Med lesní, velikost balení 500 g, šarže č. L.08.03.14, datum minimální trvanlivosti 8. 3. 2014, které nevyhověly specifikaci (čistého) medu podle § 7 písm. a) vyhlášky č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony, v tehdy účinném znění (dále jen „vyhláška č. 76/2003 Sb.“), a dále požadavku podle § 10 odst. 1 téže vyhlášky, podle něhož „do medu nesmí být přidány, s výjimkou jiného druhu medu, žádné jiné látky včetně přídatných látek.“ Provozovatel potravinářského podniku tím porušil čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (dále jen „nařízení č. 178/2002“), a naplnil tak skutkovou podstatu pokračujícího správního deliktu podle § 17 odst. 2 zákona o potravinách ve spojení s § 116 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). [5] Proti uvedeným správním rozhodnutím se žalobkyně bránila žalobou ze dne 14. 5. 2013, ve které navrhla, aby soud zrušil napadená rozhodnutí žalované ze dne 14. 3. 2013 a 15. 3. 2013, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 23. 8. 2012, a současně žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Namítala, že jí mělo být přiznáno postavení účastníka řízení podle § 27 odst. 2 správního řádu, neboť v řízení vedeném s provozovatelem potravinářského podniku byl posuzován soulad výrobků žalobkyně s požadavky právních předpisů (v daném případě medů, které podle závěrů kontroly nevyhověly specifikaci čistého medu a zákazu přidávat do medu jiné látky s výjimkou jiného druhu medu). Napadená rozhodnutí vnímá jako dílčí výrok o vině své osoby za spáchání správního deliktu. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že rozhodnutí vydané v předmětném správním řízení může mít vůči její osobě (potenciální) přímé důsledky, spočívající v zásahu do dobré pověsti a v omezení odbytu; tyto faktory u ní mohou vést ke značné majetkové újmě. Právě v rámci správního řízení by přitom bylo možno prokázat, že kontrolní zjištění byla chybná, a zamezit tak nežádoucímu zásahu do práv. Žalobkyně mimoto namítala, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, neboť jejich odůvodnění neodpovídá požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu; správní orgány se mj. nevypořádaly s námitkou zásahu do vlastnického práva žalobkyně spočívajícího v tom, že dané šarže medu se v důsledku napadených rozhodnutí staly fakticky neprodejnými. [6] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 6. 2014, č. j. 62 A 36/2013 – 110, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. V odůvodnění poukázal na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně a neztotožnil se se stěžejní námitkou žalobkyně, že jí svědčilo účastenství ve správním řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu. Konstatoval, že za situace, kdy bylo správními orgány vedeno řízení o správním deliktu provozovatele potravinářského podniku, přičemž řízení vyústilo v rozhodnutí, jímž byl tento provozovatel uznán pachatelem správního deliktu a byla mu uložena sankce (pokuta), jednalo se o rozhodnutí, které mohlo relevantním způsobem zasáhnout výhradně do práv pachatele správního deliktu, tedy provozovatele potravinářského podniku. Krajský soud vyložil, že žalobkyně byla výrokem rozhodnutí správních orgánů určitým způsobem dotčena, jednalo se ovšem toliko o dotčení sekundární (nepřímé). Konstatoval, že napadená rozhodnutí mohou mít určitý vliv na obchodní vztahy žalobkyně s jejími obchodními partnery, tyto vztahy ovšem nejsou bezprostředně závislé na výroku rozhodnutí o spáchání správního deliktu provozovatelem potravinářského podniku. Krajský soud odmítl tvrzení žalobkyně, že napadená rozhodnutí představují dílčí výrok i o její vině za spáchání správního deliktu; rozhodnutí správních orgánů nesměřovala k potrestání žalobkyně a její identifikaci ve výroku rozhodnutí nelze interpretovat jako vyslovení viny za spáchání správního deliktu. [7] Krajský soud vyjádřil pochopení pro zájem žalobkyně na uplatnění námitek týkajících se (správními orgány podle jejího názoru nesprávně zjištěných) vlastností jejích výrobků přímo, nikoli jen prostřednictvím provozovatele potravinářského podniku jako pachatele správního deliktu, ani tento aspekt ovšem nemůže prolomit zákonné vymezení účastn