5 As 22/2014 — Nejvyšší správní soud

5 As 22/2014- 113 - text 5 As 22/2014 - 119 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Vysoká škola realitní – Institut Franka Dysona s.r.o., se sídlem v Brně, Masná 229/34, zastoupeného JUDr. Gabrielou Brůžičkovou, advokátkou se sídlem Příkop 27/2a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem v Praze 1, Karmelitská 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2014, č. j. 11 A 32/2013 - 96, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Žalobce (dále jen ,,stěžovatel”) se včasnou kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 11. 12. 2012, č. j. MSMT – 26126/2012 – 650. Uvedeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 1. 2012, č. j. MSMT  1011/2012 – 30, kterým byla stěžovateli dle ustanovení § 85 odst. 6 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o vysokých školách”), omezena akreditace počínaje přijímáním uchazečů ke studiu pro akademický rok 2012/2013 akreditovaného bakalářského studijního programu ,,Nemovitý majetek” pro studijní obor ,,Realitní makléř”, se standardní dobou studia 3 roky. II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu Vysoká škola realitní – Institut Franka Dysona s. r. o. (stěžovatel) je soukromou vysokou školou ve smyslu § 39 zákona o vysokých školách. Stěžovatel uskutečňuje bakalářský studijní program ,,Nemovitý majetek” pro studijní obor ,,Realitní makléř” se standardní dobou studia 3 roky, a to na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2007, č. j. 27277/2007 – 30. Uvedeným rozhodnutím byla stěžovateli do 28. 11. 2011 udělena akreditace spočívající v oprávnění přijímat ke studiu daného studijního programu uchazeče, konat výuku a přiznávat akademický titul Bc., jež byla rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 7. 2011, č. j. 21810/2011 – M3 prodloužena do 31. 7. 2015. Žalovaný obdržel dne 11. 7. 2011 návrh Akreditační komise podle § 85 odst. 2 zákona o vysokých školách, na omezení akreditace uvedeného bakalářského studijního programu. Akreditační komise svůj návrh zdůvodnila nedostatečným personálním zabezpečením studijního programu, skutečností, že vyučující profilujících předmětů nepublikují v oblastech předmětů, které zajišťují, a dále zhoršením personálního zabezpečení oproti stavu deklarovanému stěžovatelem v žádosti o udělení státního souhlasu. O zahájení správního řízení o návrhu na omezení akreditace žalovaný v souladu s ustanovením § 47 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ,,správní řád”) uvědomil přípisem ze dne 9. 8. 2011, č. j. 23875/2011 – 30, stěžovatele, a současně jej vyzval k vyjádření. Následně mezi stěžovatelem a žalovaným probíhala korespondence, směřující k vyjasnění důvodů uvedených v návrhu Akreditační komise na omezení akreditace, tyto označil stěžovatel za vágní, neurčité a neodpovídající skutečnosti. Na výzvu žalovaného poskytl stěžovatel seznam děl a aktivit garanta studijního programu ,,Nemovitý majetek” pro studijní obor ,,Realitní makléř”, doc. Ing. F. D., CSc. Žalovaný předložil vyjádření stěžovatele Akreditační komisi, která na svém zasedání ve dnech 21. – 23. 11. 2011 rozhodla, že na omezení akreditace pro stěžovatele trvá a dne 9. 12. 2011 předala žalovanému toto stanovisko písemně. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 1. 2012, č. j. MSMT – 1011/2012 – 30 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), omezil stěžovateli akreditaci, počínaje přijímáním uchazečů ke studiu pro akademický rok 2012/2013, u bakalářského studijního programu ,,Nemovitý majetek” pro studijní obor ,,Realitní makléř” se standardní dobou studia 3 roky. Proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí podal stěžovatel včasný rozklad, v němž namítal zmatečnost a nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí, neboť z něj není zřejmé, jaké konkrétní nedostatky jsou stěžovateli vytýkány. Shodně s předchozími vyjádřeními stěžovatel zopakoval, že závěr Akreditační komise je vágní, neurčitý a neodpovídající skutečnosti. Ze strany Akreditační komise nebyly stěžovateli vytknuty žádné nedostatky, a není proto zřejmé, z jakého důvodu se Akreditační komise rozhodla předložit správnímu úřadu návrh na omezení akreditace, jestliže neměla v minulosti k činnosti stěžovatele žádné připomínky. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy (vedoucí žalovaného) rozhodnutím ze dne 11. 12. 2012, č. j. MSMT  26126/2012 – 650, podaný rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, neboť shledal, že v řízení bylo postupováno ve shodě s příslušnými ustanoveními zákona o vysokých školách a správního řádu, a že napadené rozhodnutí je v souladu s právními předpisy a je věcně správné. III. Řízení před krajským soudem Proti rozhodnutí ministra podal stěžovatel dne 13. 2. 2013 žalobu dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v níž zopakoval výše uvedené námitky obsažené již v rozkladu. Žalobou bylo navíc namítáno porušení zásady individuálního jednání v rámci správního řízení, neboť žalovaný měl rozhodnout údajně pouze na základě obecných standardů Akreditační komise. Stěžovatel rovněž upozornil na zásadní procesní pochybení v rámci správního řízení, které je třeba spatřovat ve skutečnosti, že podle ustanovení § 85 odst. 6 zákona o vysokých školách rozhodne ministerstvo o návrhu Akreditační komise do sto dvaceti dnů; v posuzovaném případě však žalovaný požadovanou lhůtu nedodržel, přičemž stanoviska Akreditační komise – jak doporučující prodloužení akreditace, tak i omezující akreditaci - jsou ze stejného data. Závěrem stěžovatel zmínil likvidační ekonomické důsledky omezení akreditace a nemožnost seznámit se s výhradami vůči kvalitě studia dříve než na konci správního řízení, bez možnosti se bránit či sjednat jakoukoliv nápravu. Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K námitce porušení zásady individuálního jednání v rámci správního řízení městský soud uvedl, že zákon o vysokých školách ani jiný obecně závazný právní předpis nestanovuje specifické standardy pro hodnocení kvality vysokých škol ani kritéria, která musejí být naplněna, aby činnost vysoké školy byla označena jako kvalitní. Akreditační komise za účelem posouzení předpokladů pro uskutečňování akreditovaných činností a pro hodnocení jejich kvality používá vlastní standardy, které jsou veřejně přístupné, platí pro všechny studijní programy. Městský soud rovněž konstatoval, že v posuzované věci bylo ve správním řízení zjištěno nedostatečné personální zabezpečení studijního programu a skutečnost, že vyučující profilujících předmětů nepublikují v oblastech předmětu, který zajišťují. Oproti stavu, deklarovanému v žádosti o udělení státního souhlasu, došlo ke zhoršení personálního zabezpečení a ve studijním programu nyní nepůsobí žádný habilitovaný vyučující, který by byl klíčový pro rozvoj daného studijního oboru. Městský soud dospěl k závěru, že otázka, zda takto zjištěný skutkový stav je důvodem pro zahájení správního řízení ve věci omezení akreditace vysoké školy, je otázkou správního uvážení; hodnocení rozhodných skutečností správním orgánem nebylo v daném případě soudem shledáno v rozporu s obsahem spisového materiálu a odlišný náhled účastníka řízení na způsob hodnocení rozhodujících skutečností správním orgánem není sám o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí. V dané věci městský soud neshledal, že by závěry správního orgánu nebyly dostatečně podloženy skutkovými zjištěními nebo s nimi byly v rozporu, či že by se správní orgán nevypořádal se všemi námitkami žalobce. Lhůtu pro vydání rozhodnutí o návrhu na omezení o akreditaci podle ustanovení § 85 odst. 6 zákona o vysokých školách označil městský soud za procesní lhůtu pořádkovou, neboť zákon o vysokých školách ani jiný obecně závazný právní předpis nespojují s nedodržením stodvacetidenní lhůty pro vydání rozhodnutí žádný konkrétně vyjádřený právní následek. Uvedená lhůta není prekluzívní, a proto městský soud nepřisvědčil stěžovateli v tom, že uvedené procesní pochybení je nutno kvalifikovat jako zásadní, které by způsobovalo nezákonnost rozhodnutí a bylo důvodem pro jeho zrušení soudem v rámci přezkumu ve správním soudnictví. Městský soud stran namítané shody dat stanovisek uvedl, že z obsahu spisového materiálu vyplývá, že Akreditační komise na svém zasedání ve dnech 20. - 22. 6. 2011 hodnotila činnost školy a kvalitu akreditovaných činností, přičemž odsouhl