8 As 105/2013 — Nejvyšší správní soud

8 As 105/2013- 50 - text 8 As 105/2013 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: P. P., zastoupeného JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem Kadláčkova 894, Kopřivnice, proti žalovanému: Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Pod Sídlištěm 9/1800, Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2011, čj. ČÚZK 2415/2011-14/R, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2013, čj. 2 A 13/2011 – 46, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2013, čj. 2 A 13/2011 – 46, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 12. 4. 2011, čj. ČÚZK 2415/2011-14/R, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 826 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Taťány Přibilové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě ze dne 30. 12. 2010, čj. ZKI-P-3/337/2010-40/10, byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 17a odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením (dále jen „zákon o zeměměřictví“), kterého se dopustil tím, že dne 9. 6. 2010 jako vlastník pozemků parc. č. st. 647/12 a 506/5 v k.ú. Kozlovice hlasitým slovním projevem neumožnil vstup na pozemky, a to ani za přítomnosti hlídky Policie České republiky, Ing. T. B. jako osobě oprávněné vykonávat zeměměřické činnosti a jeho pomocnému pracovníkovi z firmy GEOPOINT Frýdlant s.r. o., přestože mu byl vstup pracovníků citované firmy na pozemky předem písemně oznámen. Tímto jednáním neoprávněně znemožnil vytyčení hranice mezi uvedenými pozemky. Podle § 17a odst. 2 zákona o zeměměřictví byla žalobci uložena pokuta 10 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 4. 2011, čj. ČÚZK 2415/2011-14/R, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [3] Žalobce toto rozhodnutí napadl žalobou podanou Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 6. 9. 2013, čj. 2 A 13/2011 - 46, žalobu zamítl. Rozsudek městského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje. II. [4] Žalobce/stěžovatel/podal proti tomuto rozsudku městského soudu kasační stížnost. V ní namítal vady procesu dokazování před správním orgánem, pro které měl soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušit, nesprávné posouzení právní otázky soudem a nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodů jiných vad řízení. [5] Správní orgán v rozporu s § 51 odst. 2 správního řádu provedl důkaz výslechem svědka Ing. B. mimo ústní jednání, o jehož konání stěžovatele neinformoval a bylo mu tím znemožněno účastnit se výslechu svědka a klást mu otázky. Žalovaný i městský soud toto porušení zákona uznali, nemohlo však podle nich mít za následek nezákonnost rozhodnutí, neboť výpověď svědka byla žalobci čtena a byla mu též v písemné formě dána k vyjádření. S tím stěžovatel nesouhlasí. Ing. B. byl klíčovým svědkem, protože se skutku přímo zúčastnil; žalobce jako obviněný z přestupku měl ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě. Porušení tohoto procesního práva žalobce žádné předložení učiněné výpovědi nemůže zhojit. [6] Jako důkazní prostředky byly použity úřední záznamy Policie ČR, tyto ale nenaplňují požadavek dostatečného zjištění skutkového stavu, poskytují jen předběžnou informaci, k dokazování slouží až svědecký výslech osoby, která záznam vyhotovila. Městský soud sice jako důkaz odmítl oznámení o podezření ze spáchání přestupku, úřední záznamy policie ze dne 7. 10. 2010 a sdělení ze dne 20. 10. 2010 však v rozporu s judikaturou (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 96/2008) jako důkazní prostředky uznal a založil na nich své rozhodnutí. [7] Stěžovatel oponuje právnímu závěru soudu, že výrok rozhodnutí o přestupku je určitý, trvá na tom, že skutek není řádně popsán; uvedení dne nepostačuje, popis jednání „hlasitým slovním projevem“ považuje za neurčité a nepřezkoumatelné. [8] Nesprávný je i právní názor soudu, že mohl být spáchán přestupek dle § 17a odst. 1 písm. a) zákona o zeměměřictví, protože v daném případě nešlo o výkon zeměměřické činnosti, která má být využita pro katastr nemovitostí, ale dokumentace o vytýčení hranice pozemku měla být technickým podkladem pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Nebyla tak splněna uvedená podmínka a tedy i naplněna skutková podstata přestupku. [9] Nepřezkoumatelnost rozsudku stěžovatel spatřuje v tom, že soud v rozporu se správním spisem na mnoha místech (str. 7, 8 a 9) vytýká žalobci (a vyvozuje z toho právní závěry), opakované protiprávní jednání dne 14. 5. a 9. 6. 2010. Předmětem přestupkového řízení bylo však pouze jednání žalobce dne 9. 6. 2010, a to proto, že dne 14. 5. 2010 se žalobce žádného protiprávního jednání nedopustil, protože o provedení tohoto měření byl vyrozuměn až 18. 5. 2010. Další zmatečnost se týká str. 6. rozsudku. Se žalobcem nebyl sepsán dne 27. 9. 2010 žádný dodatek k protokolu; uvedenou listinu vyhotovil a zaslal sám žalobce správnímu orgánu v reakci na to, že mu neumožnil účastnit se výslechu svědka B. a ani nezaprotokoloval jeho námitky. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti předně uvedl, jaký je účel právní úpravy porušení pořádku na úseku zeměměřictví dle § 17a a násl. zákona o zeměměřictví a podrobným rozborem ustanovení tohoto zákona a souvisejících přepisů oponoval námitce žalobce, že nemohla být naplněna skutková podstata přestupku dle § 17 a odst. 1 písm. a) zákona o zeměměřictví v bodu (8) shora. [11] Zdůraznil, že žalobci muselo být zřejmé za jakým účelem je měření nutno provést, že jde o osoby oprávněné k jeho provedení, odmítl je však pustit na pozemek dvakrát. Dne 14. 5. 2010 sice nebyl dopředu informován, že bude měření prováděno, a proto nebylo toto jednání jako přestupek kvalifikováno, ale jiný důvod k odmítnutí vstupu na pozemek zde nebyl. Jednáním, které bylo naprosto neslučitelné s tím, aby mohlo být měření provedeno dne 9. 6. 2010, pak naplnil skutkovou podstatu přestupku. Chování žalobce podporuje závěr, že v rozporu se zákonem odmítá jakékoliv měření na svém pozemku. Svého jednání nelituje, nadále setrvává na svém mylném právním názoru, že má právo nevpustit na svůj pozemek osoby oprávněné vykonávat uvedené činnosti. [12] K namítaným procesním vadám žalovaný odkázal na závěry rozsudku a odůvodnění svého rozhodnutí. Případné zrušení rozhodnutí správních orgánů (kdy postih by již nemohl pro uplynutí prekluzivní lhůty uložit) by mohlo stěžovatele utvrdit jen v přesvědčení, že může bránit vstupu na svůj pozemek stejným způsobem i nadále. Represivní i preventivní účinek postihu by se tak vytratil. III. [13] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [14] Kasační stížnost je důvodná. [15] Svým obsahem stěžovatelem uplatněné kasační důvody jsou podřaditelné pod důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „s. ř. s.“). a) Vady správního řízení, pro které měl soud napadené rozhodnutí zrušit [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. [16] K tvrzenému porušení ust. § 51 odst. 2 správního řádu ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy ze správního spisu vyplývá, že ing. B. podal nejprve vysvětlení (úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 9. 6. 2010) na Policii ČR a následně rovněž vysvětlení dne 20. 7. 2010 na přestupkovém oddělení Magistrátu města Frýdku-Místku. Po postoupení věci a zahájení přestupkového řízení Inspektorátem ZKÚ v Opavě byl jako svědek vyslechnut (protokol ze dne 20. 9. 2010), výslech probíhal bez přítomnosti stěžovatele od 9.00 hod. Stěžovatel, jako obviněný z přestupku, byl téhož dne od 10.00 hod. při ústním jednání seznámen s obsahem protokolu o výpovědi svědka ing. B. (byl mu přečten). Stěžovatel oponoval tvrzení svědka a k jeho žádosti mu byla poskytnuta kopie protokolu o výslechu svědka a kopie záznamů o podání vysvětlení, které svědek podal 9. 6. 2010 a 20. 7. 2010 a na které protokol o jeho svědecké výpovědi odkázal s tím, že svědek vypovídá shodně. Podáním ze dne 27. 9. 2010, označeným jako „Dodatek k protokolu“ stěžovatel oponoval tomu, jak byla výpověď svědka přenesena do protokolu o ústním jednání s ním a protokolována jeho reakce, dále namítal rozpory v tvrzeních svědka v úředních záznamech o vysvětlení a v p