9 As 49/2013 — Nejvyšší správní soud

9 As 49/2013- 44 - text 9 As 49/2013 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: DEICHMANN-OBUV, s.r.o., se sídlem Londýnské nám. 853/1, Brno - Štýřice, zast. Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Tyršův dům, Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4 (dříve Celní ředitelství Hradec Králové), proti rozhodnutí Celního ředitelství Hradec Králové ze dne 12. 1. 2012, č. j. 295/2012-060100-21, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2013, č. j. 30 Af 3/2012 - 58, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Celního ředitelství v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2012, č. j. 295/2012-060100-21. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Celního úřadu v Trutnově (dále jen „celní úřad“) ze dne 18. 11. 2011, č. j. 7273-4/2011-126100-002/SŘ a toto rozhodnutí potvrzeno. [2] Celní úřad rozhodl dle § 23 odst. 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) a § 1 odst. 2 zákona č. 191/1999 Sb., zákona o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o opatřeních“) a § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) o tom, že stěžovatelka porušila právní povinnost danou ustanovením § 4 odst. 3 věta první zákona o ochraně spotřebitele za použití § 5 odst. 2 téhož zákona tím, že dne 24. 2. 2011 skladovala a nabízela v provozovně DEICHMANN na adrese Horská 687, 541 01 Trutnov – Horní Staré Město k prodeji výrobky, které porušují práva duševního vlastnictví, definovaná v § 2 odst. 1 písm. r) bod 1 zákona o ochraně spotřebitele, a to k prostorové ochranné známce č. 007497373 společnosti Converse Inc., se sídlem One High Street, North Andover, MA 01845 USA (dále jen „Converse“). [3] Celní úřad za protiprávní chování ve formě správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele uložil stěžovatelce v souladu s § 24 odst. 10 písm. d) téhož zákona pokutu ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč, dle § 79 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 6 odst. 1 Vyhlášky č. 520/2005 Sb. Celní úřad současně uložil sankci propadnutí zboží (37 párů dětské a dámské kotníčkové obuvi) podle § 23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele s přihlédnutím k § 28a odst. 1 písm. a) a § 33 odst. 2 zákona o opatřeních. [4] Krajský soud úvodem stručně zrekapituloval předchozí rozhodnutí správních orgánů. Po vymezení žalobních bodů a vyjádření žalovaného shrnul ze správního spisu informace podstatné pro posouzení věci. S ohledem na příslušnou právní úpravu a zjištěný skutkový stav přisvědčil žalovanému, že stěžovatelka skladovala a nabízela k prodeji výrobky porušující práva duševního vlastnictví, a to k prostorové ochranné známce společnosti Converse. Dále uvedl, že následně bylo u vlastníka ochranné známky, ověřeno, že předmětné výrobky byly vyrobeny bez licenční smlouvy, tzn., že se nejedná o originální výrobky společnosti Converse. [5] Předmětem sporu je otázka zaměnitelnosti zajištěných (nabízených) výrobků stěžovatelkou (kotníčková šněrovací obuv) s prostorovou ochrannou známkou společnosti Converse, a to zejména s ohledem na téměř identické provedení podrážky (podešve), která je předmětem ochranné známky. Pro posouzení této otázky vyšel soud z komunitární úpravy známkového práva a z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“). Dovodil, že při posouzení zaměnitelnosti a tedy jistého stupně podobnosti mezi ochrannou známkou a konkrétním jiným podobným označením je nutné vycházet z toho, že zde existuje mezi takovým označením a ochrannou známkou nebezpečí záměny, včetně pravděpodobnosti asociace mezi tímto provedením a ochrannou známkou. Posuzování zaměnitelnosti je tak specifickým procesem, který probíhá individuálně pro každou ochrannou známku a podobné označení nebo provedení. [6] Ztotožnil se se závěry celních orgánů, že podrážka zajištěné obuvi je svým provedením téměř shodná s předmětnou ochrannou známkou a obuv je svým celkovým provedením zaměnitelná s výrobky společnosti Converse. Poukázal rovněž na vrchní část obuvi, jejíž použití není samo o sobě nijak omezeno, avšak ve spojení s podrážkou zaměnitelnou s předmětnou ochrannou známkou může být zajištěná obuv spojována s výrobky společnosti Converse. Při tvoření úsudku o zaměnitelnosti bylo pro krajský soud zásadní i to, že porovnávané výrobky patří do příbuzné oblasti spotřeby, jsou určeny k podobnému způsobu užití, a proto mohou být z toho důvodu považovány spotřebitelem za zboží pocházející z téhož zdroje. [7] Krajský soud nepřisvědčil argumentaci stěžovatelky, že nezaměnitelnost obuvi zaručovalo vyobrazení populárních motivů „Hello Kitty“ či „Hannah Montana“. Vyobrazení dalšího prvku neznamená, že by předmětná obuv přestala porušovat práva z ochranné známky. Rovněž se neztotožnil s žalobní námitkou, že tvar podrážky není poznávacím znakem pro drtivou většinu spotřebitelů, ale že jím je pěticípá hvězda, nápis „All Star“ či „Converse“. Má za to, že z reklamy a nabídky společnosti Converse je obecně známo, že vzor podrážky je zcela rovnocenně vyobrazován a prezentován, a proto se neztotožňuje s tvrzením, že by vzhled podrážky nebyl pro spotřebitele žádným poznávacím znakem. Při posuzování zaměnitelnosti je nutno přihlížet k možnosti omylu průměrně informovaného spotřebitele při obyčejné pozornosti. Průměrný spotřebitel hodnotí výrobek v krátkém časovém úseku, a to jako celek. Soud též poukázal na skutečnost, že stěžovatelka prodává i obuv společnosti Converse. Posuzování zaměnitelnosti shledal, na rozdíl od stěžovatelky, za otázku právní a nikoli skutkovou. Zaměnitelnost se proto nedokazuje. [8] Jako nedůvodná byla též shledána žalobní námitka stěžovatelky, že pojednání žalovaného o historii a současnosti společnosti Converse vzbuzuje obavu z nestranného poměru žalovaného k této společnosti. K námitce stěžovatelky o vedení dvou řízení o výmazu předmětné známky uvedl, že ke dni rozhodování žalovaného byla ochranná známka řádně zapsaná. [9] Krajský soud posoudil žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“) zamítl. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného [10] Stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [11] Je přesvědčena, že se nedopustila předmětného správního deliktu, resp. nepoužila při nabízení nebo prodeji svých výrobků žádné nekalé obchodní praktiky. Má za to, že argument celkového provedení obuvi a její následné zaměnitelnosti je pro posouzení věci nepřijatelný. Celkové provedení není chráněno ochrannou známkou, a zejména se jedná o zcela standardní provedení tzv. „tenisek“, které vyrábí řada výrobců. Originalitu zajištěné obuvi dodávají prvky jako vyobrazení populárních motivů „Hello Kitty“ či „Hannah Montana“, a tudíž tyto motivy vyvrací závěry celních orgánů o údajné celkové podobnosti zajištěné obuvi s výrobky společnosti Converse. [12] Je zcela nepravděpodobné, že by běžný spotřebitel posoudil předmětnou obuv jako výrobek společnosti Converse výhradně podle vzorku podešve. S touto námitkou se dle stěžovatelky krajský soud vůbec nevypořádal, a proto trvá na své žalobní argumentaci, že tvar podešve poznávacím znakem pro drtivou většinu spotřebitelů není. Na zajištěné obuvi ani na jejím obalu není nikde vyobrazen žádný symbol společnosti Converse (typická pěticípá hvězda, nápis „All Star“ či samotný název „CONVERSE“), a to jak přímo na podrážce, tak zejména na svršku obuvi, což je dle názoru stěžovatelky hlavním poznávacím znakem výrobků společnosti Converse. Těžko se provedení podrážky mohlo stát typickým a určujícím marketem obuvi pouze společnosti Converse, vyrábí-li takovou podešev i další výrobci, jak žalovaný sám připouští. S touto námitkou se správní soud rovněž nevypořádal, i když je v otázce zaměnitelnosti okolností významnou. [13] Dle stěžovatelky se krajský soud nezabýval pravdivostí tvrzení žalovaného, že by mezi mladými lidmi byla dobře známa podr