10 Afs 118/2015 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 118/2015- 36 - text 10 Afs 118/2015 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Technická univerzita v Liberci, se sídlem Studentská 1402/2, Liberec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 1. 2014, čj. 1191/14/5000-24700-711175 a čj. 1193/14/5000-24700711175, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 4. 2015, čj. 59 Af 18/2014-123, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 4. 2015, čj. 59 Af 18/2014-123, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2011, čj. 13838/2010-46, poskytlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žalobkyni dotaci z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost na úhradu výdajů souvisejících s realizací projektu Kombinované studijní obory vzdělávání učitelů na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, reg. č. CZ.1.07/2.2.00/18.0026. [2] Platebními výměry ze dne 8. 7. 2013, čj. 856786/13/2600-04702-500687 a čj. 856788/13/2600-04702-500687, Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) vyměřil podle § 139 a § 147 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), za porušení rozpočtové kázně odvod do Národního fondu ve výši 368 622 Kč a odvod do státního rozpočtu ve výši 65 051 Kč. [3] V odůvodnění těchto platebních výměrů správní orgán prvního stupně uvedl, že žalobkyně při vydávání výzev k podání nabídky postupovala v rozporu s § 89 odst. 8 a § 92 odst. 5 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, čímž porušila podmínku stanovenou v bodě č. 7. části II Rozhodnutí o poskytnutí dotace. [4] Ze zprávy o daňové kontrole plyne, že žalobkyně ve výzvách k podání nabídky na základě Rámcové smlouvy na dodávku výpočetní techniky – skupina Počítače a Rámcové smlouvy na dodávku výpočetní techniky – skupina Tiskárny ze dne 7. 1. 2010 požadovala komodity, které nebyly obsaženy ve specifikaci plnění těchto rámcových smluv, nebo požadovala parametry, případně ceny odlišné od rámcových smluv. [5] V rámci skupiny Počítače vydala žalobkyně dne 3. 11. 2011 výzvu k podání nabídek na dodávku 6 ks notebooků 15“, 3 ks netbooků, 1 ks notebooku (cena 39 000 Kč), 3 ks notebooků 13“, 15 ks externích disků, 2 ks mobilních počítačů a 13 ks brašen. V této výzvě byly požadovány: a) položky, které nebyly obsaženy ve specifikaci a rozsahu plnění rámcové smlouvy stanovené v příloze č. 1 této smlouvy (notebook 13“ – rámcová smlouva obsahovala pouze notebook širokoúhlý 15,4“, externí disk, mobilní počítač, příslušenství). V případě 6 ks notebooků 15“ požadovala žalobkyně parametry, které se odlišovaly od těch stanovených v příloze č. 1 rámcové smlouvy (paměť minimálně 4GB 1333Mhz DDR3, pevný disk minimálně 500 GB, optická mechanika minimálně 8xDVD+/-RW Drive+ SW, rozhraní HDMI nebo Displayport, VGA, USB 3.0 a grafická karta samostatná s dostatečným výkonem pro HD videa a multimédia s minimálně 512 MB pamětí oproti parametrům uvedeným v rámcové smlouvě: paměť 2GB 800 MHz DDR2, pevný disk minimálně 160 GB HDD, optická mechanika minimálně 16xDVD+/-RW, rozhraní SATA, OEM vypalovací SW a grafická karta integrovaná s minimálně sdílenou pamětí 256 MB). V případě 1 ks notebooku pak žalobkyně požadovala parametry a cenu, které se odlišovaly od těch stanovených v přílohách č. 1 a 2 rámcové smlouvy (paměť minimálně 8GB 1333Mhz DDR3, pevný disk minimálně 500 GB SATA 7200rpm, grafická karta s vlastní pamětí minimálně 512MB a cena bez DPH 32 500 Kč oproti parametrům uvedeným v rámcové smlouvě: paměť 2GB 800 MHz DDR2, pevný disk minimálně 160 GB HDD, grafická karta integrovaná s minimální sdílenou pamětí 256 MB a cena bez DPH 30 509 Kč, resp. 22 967 Kč pro dodavatele OAZA-NET spol. s r. o.). [6] Ve skupině Tiskárny žalobkyně vyzvala k podání nabídek na 4 ks multifunkčních černobílých tiskáren pro formát A3 (tento parametr nebyl v rámcové smlouvě vůbec uveden) s rychlostí tisku minimálně 25 stran/min (dle rámcové smlouvy minimálně 15 stran/min) a provozním cyklem maximálně 80 000 stran/měsíc (v rámcové smlouvě uvedeno doporučené maximum minimálně 15 000 stran/měsíc). Žalobkyně ve skupině Tiskárny dále vyzvala k podání nabídek na 1 ks multifunkční barevné laserové tiskárny s minimálním rozlišením 1 200 x 600 DPI, a to bez další specifikace (dle rámcové smlouvy 2 400 x 600 DPI pro tisk a 600 x 600 DPI pro kopírování a skenování), za předpokládanou cenu 39 000 Kč. [7] Žalovaný rozhodnutími ze dne 20. 1. 2014, čj. 1191/14/5000-24700-711175 a čj. 1193/14/5000-24700-711175, odvolání žalobkyně zamítl a napadené platební výměry potvrdil. [8] Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, čj. 59 Af 18/2014-123, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl s tím, že žalobkyně si měla být plně vědoma charakteru rámcových smluv a důsledků plynoucích z jejich uzavření, tedy že stanovené podmínky pro zadávání zakázek na základě rámcové smlouvy jsou závazné a nemohou být změněny (§ 89 odst. 8 a § 92 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách). Krajský soud dále uvedl, že „[n]ení-li ze samotné rámcové smlouvy patrné, co může při vydávání výzev k podání nabídek představovat obdobný předmět plnění ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, nelze se této možnosti účinně domáhat v rámci kontroly na porušení rozpočtové kázně“. II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [9] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku předně namítla, že krajský soud zcela pominul její argumentaci týkající se posouzení právního pojmu „obdobný předmět plnění“. Tuto argumentaci proto v kasační stížnosti zopakovala. Žalobkyně konstatovala, že vzhledem k její činnosti je nutně zapotřebí používání výkonné výpočetní techniky, přičemž vzhledem k markantnímu vývoji v této oblasti je cyklus výměny této techniky kratší než půl roku. Z dikce zákona č. 179/2010 Sb., jímž byl novelizován zákon o veřejných zakázkách, přitom jasně vyplývá, že rámcová smlouva slouží k pořizování opakujících se dodávek s obdobným předmětem plnění zadávaných po dobu účinnosti této smlouvy. Tato novela ulehčila zadavatelům situaci ohledně nákupu zboží s odlišnými, resp. obdobnými technickými parametry. Uzavření rámcové smlouvy samo o sobě nesměřovalo k výběru nejvhodnější nabídky, „ale toto zadávací řízení sloužilo zadavateli toliko k tomu, aby mohl uzavřít Rámcovou smlouvu s okruhem více uchazečů pro následné v budoucnu realizované zadávání jednotlivých VZ na základě tzv. minitendrů.“ Nejednalo se tedy o zadávací řízení podle § 17 písm. k) a m) věty za středníkem zákona o veřejných zakázkách. Stěžovatelka konstatovala, že její postup umožnil hospodárné a efektivní vynakládání přidělených finančních prostředků na pořízení výpočetní techniky. Na základě rámcové smlouvy pořizovala techniku „obdobného charakteru, odpovídající účelu použití a současnému stavu technického vývoje. Tak tomu bylo i v kontrolovaném projektu, kdy před koncem roku 2011 byla pořizována technika odpovídající době a účelu, zatímco specifikace v rámcové smlouvě odpovídala stavu technického vývoje před koncem roku 2009.“ Pořízení výpočetní techniky odpovídající úrovni technického vývoje ke konci roku 2009 by bylo „nehospodárným, neefektivním a vzhledem k morální zastaralosti takové výpočetní techniky i neúčelným nákladem“. Stěžovatelka přitom každý nový nákup výpočetní techniky podrobila zkoumání, zda má stále ještě charakter obdobného zboží. S těmito tvrzeními se krajský soud nevypořádal. [10] Stěžovatelka dále vyjádřila nesouhlas se závěrem krajského soudu, dle něhož by bylo souladné se zákonem neupravení konkrétní specifikace v rámcové smlouvě v rámci hlavního zadávacího řízení, ale až v textu jednotlivých výzev v následných zadávacích řízeních. Proti tomu stěžovatelka namítla, že v takovém případě by uchazeči nemohli ocenit své nabídky v zadávacím řízení na uzavření rámcové smlouvy a nebylo by tudíž ani možné nabídky porovnat. Krajský soud zároveň neprovedl výklad pojmu „obdobný předmět plnění“ a „[n]ení tedy stále postaveno najisto, zda je možné obdobný předmět plnění chápat tak, jak to chápe stěžovatel[ka] či je tímto předmětem jen předmět naprosto stejný, totožný (což prozatím vyplývá z tvrzení všech správních orgánů, včetně žalovaného) či zda je předmět obdobného plnění chápat tak, jak ho chápe soud v bodě 35 rozsudku“ (pozn.: tedy mimo jiné tak, že „obdobný předmět plnění“ měla vymezit samotná rámcová smlouva). [11] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu