10 As 20/2014 — Nejvyšší správní soud

10 As 20/2014- 123 - text 10 As 20/2014 - 133 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Staufčík, s. r. o., sídlem Boršice 659, zast. JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 8c, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Andreas Stihl AG & Co. KG, se sídlem Badstrasse 115, Waiblingen, Spolková republika Německo, zast. JUDr. Karlem Čermákem jr., Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Elišky Peškové 15/735, Praha 5, proti rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5256/2011-136400-021, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2014, čj. 62 Af 65/2012-196, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení j e p o v i n n a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Milana Kyjovského, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad Uherské Hradiště provedl dne 22. 3. 2010 v provozovně společnosti Staufčík, s. r. o. (dále jen „žalobce“) kontrolu dle § 23 odst. 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Rozhodnutím ze dne 22. 3. 2010, čj. 2716-3/2010-136400-31, zadržel u žalobce 315ks zahradních zádových motorových rosičů typu MKS 3 WF-600. Rozhodnutím Celního ředitelství Olomouc ze dne 3. 5. 2010, čj. 3257/2010-130100-21, bylo odvolání žalobce zamítnuto. [2] Podle rozhodnutí Celního úřadu Uherské Hradiště ze dne 19. 1. 2012, čj. 784/2012136400-021 (dále jen „rozhodnutí celního úřadu“), ve spojení s druhostupňovým rozhodnutím Celního ředitelství Olomouc (dále jen „celní ředitelství“) ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 5256/2011-136400-021 (dále jen „rozhodnutí celního ředitelství“), se žalobce dopustil správního deliktu dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele tím, že dne 22. 3. 2010 v konkrétním skladu skladoval za účelem prodeje 315ks rosičů specifikovaných v odst. [1] (dále též „výrobky žalobce“ či „rosiče žalobce“), které porušují práva duševního vlastnictví ve smyslu § 2 odst. 1 písm. r) bod 1. zákona o ochraně spotřebitele, a to konkrétně práva k obrazové ochranné známce registrované vlastníku – společnosti Andreas Stihl AG & Co. KG u Světové organizace duševního vlastnictví pod č. 664727. Popsaným jednáním se měl žalobce dopustit klamavé obchodní praktiky ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele a porušit zákaz užívání nekalých obchodních praktik dle § 4 odst. 3 téhož zákona. Žalobci byla za tento správní delikt uložena pokuta 315 000 Kč dle § 24 odst. 10 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele; dále mu byla uložena sankce propadnutí zboží – výrobků žalobce, a to dle § 23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele a § 30 odst. 1 ve spojení s § 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon č. 191/1999 Sb.“). [3] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 9. 1. 2014, čj. 62 Af 65/2012-196, ve výroku I. zrušil rozhodnutí celního úřadu i celního ředitelství a věc vrátil žalovanému – Generálnímu ředitelství cel (jakožto nástupci Celního ředitelství Olomouc) k dalšímu řízení; ve výrocích II., III. a IV. rozhodl o nákladech řízení. Dle krajského soudu správní orgány nesprávně posoudily zaměnitelnost výrobků žalobce s výrobky – rosiči společnosti Andreas Stihl AG & Co. KG (osoby zúčastněné na řízení); k porušení práva duševního vlastnictví osoby zúčastněné na řízení dle krajského soudu nedošlo, neboť na výrobcích žalobce se chráněné označení, tj. šedo-oranžová barevná kombinace vůbec nenachází (absentuje barva šedá); závěry správních orgánů jsou v rozporu se skutečnostmi vyplývajícími ze správního spisu. Dle krajského soudu úvaha správních orgánů o zaměnitelnosti barevné kombinace bílo-oranžové se šedo-oranžovou není v jejich rozhodnutích dostatečně vyložena a neodpovídá ani požadavkům kladeným na posuzování zaměnitelnosti v oblasti práva ochranných známek; závěr správních orgánů je v rozporu se schopnostmi dobře informovaného, přiměřeně pozorného a obezřetného průměrného spotřebitele zahradní techniky. [4] Proti citovanému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) podala kasační stížnost osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatelka“). II. Obsah kasační stížnosti [5] Stěžovatelka podala kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] Namítla nesprávný výklad konceptu zaměnitelnosti jak jej pojal krajský soud, neboť tento výklad nevzal v potaz, že pravděpodobnost záměny může být vyvolána nejen „shodným“ označením, nýbrž i označením „podobným“ (nedosahujícím kvalitativně úrovně shodnosti). Známkoprávní ochrana zasahuje spektrum označení, při konfrontaci s nimiž může spotřebitel nabýt dojmu, že se jedná o označení stejných výrobků stejného výrobce (poskytovatele), nebo u nichž se mu v mysli vybaví výrobky chráněné zapsanou ochrannou známkou; průměrní spotřebitelé si vytváří o ochranné známce obraz na základě letmého nedokonalého vjemu a málokdy mají možnost ji podrobně přezkoumat. Ochrannou známku je třeba vnímat jako celek a soustředit se na obecný vjem; nelze zkoumat jen její detaily. Argument krajského soudu o absenci šedé barvy na výrobcích žalobce proto považuje stěžovatelka za irelevantní, neboť postačí, bude-li barvená kombinace na těchto výrobcích shledána podobnou (s ochrannou známkou); dle stěžovatelky je zde přitom „vysoká míra vzájemné podobnosti“. Stěžovatelka k této argumentaci odkázala na § 7 odst. 1 písm. a) a § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), a na judikaturu [rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) ve věci C  251/95 ze dne 11. 11. 1997 SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, rozsudek Soudu první instance ve věci T-311/01 ze dne 22. 10. 2003 Les Éditions Albert René v. Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (dále jen „OHIM“), rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4046/2010 a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 1724/2011]. [7] Stěžovatelka k tomuto tvrzení předložila jako důkazní prostředek barevný tisk čtyř fotografií (příloha č. 5 a 6 kasační stížnosti), které byly dle jejího tvrzení pořízeny při konfrontaci výrobku žalobce a výrobku stěžovatelky ve stejném čase a na stejném místě (za stejného osvětlení). Z nich má být jednoznačně patrná vysoká míra vzájemné barvené podobnosti výrobků žalobce s výrobky stěžovatelky. Celkové barevné vzezření těchto konkurenčních výrobků je do velké míry podobné a v některých částech takřka shodné, přičemž vysoká míra podobnosti je umocněna i faktickou shodností tvarů obou výrobků. Stěžovatelka uvedla, že při srovnání fotografií pořízených v různém čase na různých místech dochází v důsledku specifických vlastností jednotlivých záznamových a reprodukčních zařízení (fotoaparáty, tiskárny apod.), jakož i konkrétních podmínek na místě, kde byly fotografie pořízeny (světlo, denní hodina, barevnost okolí atd.) často k zásadním barevným odchylkám, ačkoliv při přímém srovnání jsou výrobky do značné míry podobné. Stěžovatelkou předložené tisky jsou dle jejího tvrzení (také) barevně zkreslené oproti skutečnosti (plochy působící červeně ve skutečnosti odpovídají oranžovému odstínu, jenž je chráněn ochrannou známkou; bílé plochy horní a spodní nádrže na vodu a benzin jsou ve skutečnosti mléčně průhledné); na fotografiích tak dochází ke vzniku optického klamu, jenž může zásadně ovlivnit hodnocení barevné zaměnitelnosti označení (výrobků). Dle stěžovatelky pouze přímé fyzické srovnání konkurenčních výrobků „naživo“ eliminuje odchylky. V této souvislosti namítla, že krajský soud se dopustil závažného procesního pochybení, neboť přímé srovnání neprovedl, a nemohl tak ani správně a v souladu se zákonem posoudit otázku zaměnitelnosti. [8] Podle stěžovatelky navíc z předložených tisků a především i z dalších dvou přiložených barevných tisků fotografií (příloha č. 7) vyplývá, že i výrobky žalobce obsahují „šedivou část v podobě nosné konstrukce tvaru písmene L“, která je barevně i tvarem velmi podobná s výrobky stěžovatelky; pro takovou podobnost není žádné technicky ani funkčně podmíněné zdůvodnění a žalobce se jí mohl vyvarovat zvolením odlišného b