2 As 101/2013 — Nejvyšší správní soud

2 As 101/2013- 54 - text  2 As 101/2013 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců a) Z. B., b) J. B., obou zastoupených Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem České Budějovice, Puklicova 52, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2013, č. j. 10 A 86/2013 - 102, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále též jen „žalovaný“) ze dne 2. 5. 2013, č. j. KUJCK/21596/2013/OREG (dále též jen „rozhodnutí žalovaného“), bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu (dále též jen „vyvlastňovací úřad“) o odnětí vlastnického práva ze dne 16. 12. 2012, č. j. SU/4036/2012 Tm, a to ve výrocích II. a III.; ve změnou nedotčených částech bylo toto rozhodnutí ve smyslu § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno a odvolání žalobců bylo zamítnuto. Výrokem I. rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu bylo žalobcům podle § 24 odst. 2 písm. a) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“), s odkazem na § 170 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) odňato vlastnické právo k pozemkům parc. č. 474/55 (ostatní plocha), parc. č. 486/51 (ostatní plocha) a parc. č. 486/52 (ostatní plocha), vše v katastrálním území Hůry, zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrálního pracoviště České Budějovice, a dále ke všem stavbám na výše uvedených pozemcích, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí. Vlastnické právo přešlo tímto rozhodnutím na Českou republiku s právem hospodařit pro Ředitelství silnic a dálnic ČR, s. p. o. (dále též jen „vyvlastnitel“). Dále vyvlastňovací úřad deklaroval, že podle § 6 písm. a) zákona o vyvlastnění vyvlastněním bez dalšího zaniká zástavní právo váznoucí na pozemcích, dosud nesplatná zajištěná pohledávka se stává splatnou a podle § 6 písm. d) citovaného zákona vyvlastněním zaniká věcné břemeno váznoucí na pozemku parc. č. 474/55 v k. ú. Hůry. Výrokem II. odst. 1 prvostupňového rozhodnutí, ve spojení s výrokem rozhodnutí žalovaného, vyvlastňovací úřad podle § 24 odst. 2 písm. c) zákona o vyvlastnění určil výši náhrady pro žalobce na 612 967 Kč a uložil vyvlastniteli povinnost tuto částku složit ve stanovené lhůtě do úschovy Okresního soudu v Českých Budějovicích. Výrokem II. odst. 2 prvostupňového rozhodnutí určil vyvlastňovací úřad rovněž výši náhrady pro oprávněného ze zanikajícího věcného břemene (společnost HVN Logistic, s. r. o.) na 68 654 Kč, kterou mu je vyvlastnitel povinen vyplatit ve stanovené lhůtě. Podle výroku III. prvostupňového rozhodnutí (ve spojení s rozhodnutím žalovaného) byla zástavnímu věřiteli (společnosti GE Money Bank, a. s.) určena část náhrady odpovídající výši dosud neuhrazené zajištěné pohledávky s příslušenstvím. Konečně, výrokem IV. byla vyvlastniteli uložena povinnost zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění ve lhůtě 2 let od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci žalobou; žalobním petitem navrhovali, aby Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) rozhodl, že se předmětné pozemky nevyvlastňují. Rozsudkem ze dne 9. 10. 2013, č. j. 10 A 86/2013 - 102 (dále též jen „napadený rozsudek“), byla žaloba zamítnuta. Jak vyplynulo z odůvodnění tohoto rozsudku, krajský soud především konstatoval, že mezi účastníky řízení není sporu o tom, že „stavba dálnice D3 v úseku 0309/3 Borek – Úsilné“ (dále též jen „stavba dálnice“) je veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury ve smyslu § 170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona (takto byla stavba identifikována jak v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje, tak v územně plánovací dokumentaci obce Hůry), a nic tak nebránilo tomu, aby k dotčeným pozemkům bylo zřízeno předkupní právo ve prospěch státu (§ 101 odst. 1 stavebního zákona). V návaznosti na to pak krajský soud neakceptoval žalobní námitku, že zde existuje rozpor mezi územním rozhodnutím o umístění stavby dálnice ze dne 10. 4. 2007, č. j. SU/9807/2006 Bou, změněným územním rozhodnutím ze dne 7. 1. 2011, č. j. SU/8381/2009 Bou (dále jen „územní rozhodnutí“), a výrokem rozhodnutí o vyvlastnění, neboť parcely č. 486/51 a 486/52 (uvedené ve výroku vyvlastňovacího rozhodnutí) vznikly oddělením z původních parcel č. 486/22 a 486/23, které byly v územním rozhodnutí vyjmenovány. Dodal, že geometrický plán ze dne 9. 12. 2009, č. 708-105/2009 (dále jen „geometrický plán“), na základě kterého tyto nové parcely vznikly, byl vyhotoven pro účely návrhu kupní smlouvy o převodu těchto nově vytvořených pozemků. Jelikož se předmětný geometrický plán v době vydání územního rozhodnutí nepromítl v katastru nemovitostí, nemohl představovat podklad pro územní rozhodnutí. Krajský soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobců, že jim nebyl znám účel vyvlastnění. Odkázal přitom jednak na „Smlouvu o budoucím využití pozemku a jeho vlastnictví v souvislosti se silniční stavbou“ ze dne 9. 8. 2005, v níž se uvádí, že stavbou dálnice budou dotčeny pozemky parc. č. 486/22 a 486/23 v k. ú. Hůry, jednak na sdělení vyvlastňovacího úřadu ze dne 20. 1. 2009 o tom, že se připravuje stavba dálnice, vyhotovuje se aktualizace řešení a začíná probíhat majetkoprávní a veřejnoprávní projednání. Se zřetelem k tomu, že vlastnické právo lze omezit pouze v nejnutnější míře pro účely dané stavby, nebylo možné vyvlastnit původní parcely jako celky, ale pouze v nezbytném rozsahu pro stavbu dálnice. Na vyvlastňovacím úřadu ale není, aby se zabýval procesem vyhotovení geometrického plánu; jeho správnost byla ostatně potvrzena příslušným katastrálním úřadem. V další části svého rozsudku se krajský soud zabýval žalobním bodem, jehož podstatou je rozvedení důvodů, pro které žalobci neakceptovali vyvlastnitelem učiněný návrh k uzavření kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2012. S odkazem na § 3 odst. 2 zákona č. 419/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o urychlení výstavby“) krajský soud uvedl, že jako podmínku pro vyvlastnění je třeba učinit původnímu vlastníku návrh na smluvní získání potřebných práv k pozemku; postačí, jeli vlastníku příslušný návrh doručen, což se v souzené věci stalo. Dohoda mezi vyvlastnitelem a žalobci však uzavřena nebyla, a proto bylo možné k vyvlastnění přistoupit. Stran navrhované kupní ceny poukázal krajský soud na to, že tato cena byla stanovena podle posudku znalce Josefa Roučky z 9. 5. 2012. Vyšší cena předmětných pozemků byla zjištěna teprve v průběhu vyvlastňovacího řízení, po vypracování znaleckého posudku Ing. Stanislava Völfla ze dne 18. 7. 2012, a proto se tato vyšší cena do návrhu smlouvy promítnout nemohla. Krajský soud proto dospěl k závěru, že práva žalobců byla ochráněna v průběhu vyvlastňovacího řízení již tím, že vyvlastňovací úřad opatřil znalecký posudek o ceně a vycházel z něj. Krajský soud se rovněž v této souvislosti vyjádřil k návrhu žalobců, aby od nich vyvlastnitel vykoupil celý skladovací areál (jehož části se vyvlastnění dotýká) za cenu 38 milionů Kč. Uvedl, že Ředitelství silnic a dálnic nesmí pořizovat majetek, který není pro účely vyvlastnění nezbytný - nemohlo proto dojít k rozšíření vyvlastnění na celý logistický areál (§ 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění). Co se týče dalšího okruhu žalobních námitek, kterými žalobci poukazují na faktické znemožnění dopravní obslužnosti jimi vlastněného logistického areálu, krajský soud upozornil, že komunikace nacházející se na vyvlastňovaných pozemcích byla zřízena bez stavebního povolení a na silnici první třídy byla napojena bez souhlasu k tomu příslušného silničního správního úřadu. Krajský soud tak ve shodě s žalovaným vyšel z toho, že obslužnost skladovacího areálu byla zajištěna protiprávním způsobem, a proto také bylo nařízeno její odstranění. Nemožnost využití areálu proto není způsobena výstavbou dálnice a žalobci nemohou těžit ze svého dřívějšího protiprávního jednání. Krajský soud uzavřel, že vyvlastněním pozemků v rozsahu 998 m2 nebude žalobcům znemožněno logistický areál užívat či činit tak s nepřiměřenými obtížemi, stejně jako nedojde ke znehodnocení jejich majetku jako celku. Dle jeho názoru žalobci v podstatě usilu