6 As 211/2014 — Nejvyšší správní soud

6 As 211/2014- 17 - text 6 As 211/2014 - 20 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: JUDr. E. K., proti žalované: Západočeská univerzita, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, týkající žaloby ze dne 25. 6. 2012, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2014, č. j. 57 A 46/2012 – 58, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 15. 4. 2009 žalobkyně na Fakultě právnické Západočeské univerzity (dále jen „ZČU“) neúspěšně obhajovala disertační práci na téma „Architektonické dílo v systému autorského práva a jeho pojetí v autorském zákoně č. 121/2000 Sb.“. Disertační práce jí byla vrácena k přepracování a dne 13. 6. 2011 proběhla druhá obhajoba předmětné disertační práce, po níž komise pro obhajobu disertační práce tajným hlasováním rozhodla, že žalobkyni nebude udělen akademický titul „doktor“ (ve zkratce Ph.D.). Podle zápisu o průběhu obhajoby byla žalobkyně se stanoviskem komise, resp. důvody rozhodnutí seznámena, jak potvrdila svým podpisem. Výsledek obhajoby napadla žalobkyně námitkami dle čl. 53 odst. 9 Studijního a zkušebního řádu ZČU. O námitkách rozhodl děkan Fakulty právnické rozhodnutím ze dne 11. 11. 2011 č. j. DFPR – 523/2011 tak, že jim nevyhověl. Uvedl, že obhajoba disertační práce proběhla před řádně jmenovanou komisí, která tajným hlasováním rozhodla o neudělení akademického titulu „doktor“ a žádný právní předpis neumožňuje oborové radě ani děkanovi rozhodnutí komise měnit. Žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí prorektor pro studijní a pedagogickou činnost rozhodnutím ze dne 3. 4. 2012, č. j. ZCU 008847/2012, doručeného žalobkyni dne 12. 4. 2012, zamítl a původní rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobou, podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) dne 25. 6. 2012 se žalobkyně po odstranění vad podání domáhala, aby krajský soud 1) zrušil rozhodnutí komise pro obhajobu disertační práce ze dne 13. 6. 2011 dle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“); 2) přiznal žalobkyni nárok na akademický titul „doktor“ (ve zkratce Ph.D.) dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“); 3) uložil žalované povinnost vydat žalobkyni osvědčení (diplom) o udělení akademického titulu „doktor“ (ve zkratce Ph.D.) dle § 79 odst. 1 s. ř. s. [3] Krajský soud usnesením ze dne 29. 5. 2014, č. j. 57 A 46/2012 – 58 (dále jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl. K prvnímu požadavku krajský soud sdělil, že právo na vysokoškolské vzdělání nelze chápat jako základní právo v tom smyslu, že by každý byl oprávněn studovat na vysoké škole, jakou si sám zvolí, a že by stát byl povinen zaručit komukoliv takové vzdělání, jaké si přeje. Součástí vzdělávacího systému je mimo jiné i doktorský studijní program, který je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu nebo vývoje, jehož studium se řádně ukončuje státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce, kterými se prokazuje schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje. S konáním každé zkoušky je spojeno subjektivní veřejné právo studenta na to, aby daná zkouška proběhla za podmínek stanovených studijním programem nebo studijním a zkušebním řádem [§ 62 odst. 1 písm. d) ZVŠ], přičemž tomuto právu studenta odpovídá povinnost vysoké školy stanovené podmínky dodržet. V tomto kontextu lze v kontrole jejich dodržení spatřovat výkon státní správy. Hodnocení vědomostí uplatněných studentem při obhajobě disertační práce náleží pouze komisi pro obhajobu disertační práce, před níž ji student koná. Soudní přezkum výsledku obhajoby disertační práce na vysoké škole nemůže spočívat v přezkumu vědomostí studenta a jeho publikační činnosti v porovnání s výsledky hodnocení ze strany komise pro obhajobu disertační práce. V závislosti na zjištěném porušení podmínek „řádného procesu“ stanovených pro obhajobu disertační práce by bylo možné např. z důvodu neúplného či chybného obsazení komise pro obhajobu disertační práce, případně jiného porušení pravidel stanovených právními či studijními předpisy, rozhodnout o anulaci příslušné obhajoby disertační práce (práva studenta by byla obnovena analogicky v souladu s § 68 odst. 5 ZVŠ). V takovém případě by ale muselo být žalobou napadeno konečné rozhodnutí o této otázce, kterým je ve smyslu čl. 53 odst. 9 SZŘ rozhodnutí děkana Fakulty právnické o námitkách proti výsledku obhajoby. Žaloba, směřující přímo proti rozhodnutí komise pro obhajobu disertační práce, je ve smyslu § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná, neboť se jí žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle soudního řádu správního vyloučeno (napadáno je prvostupňové rozhodnutí). Takový návrh je podle zákona nepřípustný a je důvodem pro jeho odmítnutí podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. I kdyby však bylo žalobkyní napadáno rozhodnutí děkana, jímž bylo rozhodnuto o námitkách žalobkyně vůči hodnocení komise, byla by žaloba soudem odmítnuta rovněž podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví není z důvodu shora uvedených dána pravomoc přezkoumávat výsledek hodnocení komise pro obhajobu disertační práce. Rozhodnutím, které mohlo být napadeno žalobou ve správním soudnictví, mohlo být rozhodnutí prorektora pro studijní a pedagogickou činnost č. j. PR-P 11983/2012 ze dne 20. 4. 2012, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí děkana ze dne 5. 3. 2012, čj. DFPR-OVV-CII/1d-8386/2012, jímž bylo rozhodnuto o ukončení studia žalobkyně. [4] K druhému bodu žalobního petitu uvedl krajský soud, že dle § 2 odst. 9 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „ZVŠ“) nikdo kromě vysoké školy nemá právo přiznávat akademický titul, konat habilitační řízení, konat řízení ke jmenování profesorem, používat akademické insignie a konat akademické obřady. V této části žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jelikož přiznávat akademický titul nepřísluší správnímu ani jinému soudu, ale výhradně vysoké škole. Neshledal proto ani možným postup podle § 46 odst. 2 s. ř. s. [5] Krajský soud žalobu jako nepřípustnou ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl i v poslední části. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je na místě pouze tehdy, pokud hmotné právo zakládá nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, č. j. 8 Ans 1/2008 - 170). Právo studenta na úspěšnou obhajobu disertační práce a na přiznání s tím souvisejícího akademického titulu zákon o vysokých školách nestanoví. Nárok žalobkyně na vydání osvědčení (diplomu) o udělení akademického titulu „doktor“ (ve zkratce Ph.D.) tak hmotným právem založen nebyl a není. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [6] Žalobkyně / stěžovatelka / napadla usnesení krajského soudu včas podanou kasační stížností. Tvrzení krajského soudu, že nemůže přezkoumávat výsledek hodnocení komise pro obhajobu disertační práce, považuje stěžovatelka za zavádějící. Stěžovatelka se nedomáhá přezkumu hodnocení komise, rozhodnutí napadá z důvodu absence odůvodnění. Odůvodnění (důvod neúspěchu) jí nebyl sdělen, a to ani ústně. Napadené rozhodnutí je tudíž neplatné a nemohlo se nikdy stát právně účinným. [7] Vážné procesní pochybení v řízení před krajským soudem spatřuje stěžovatelka v tom, že nebyla seznámena s vyjádřením žalované k žalobě. Až z napadeného usnesení se tak zprostředkovaně dozvěděla, že ze zápisu ze zasedání komise pro obhajobu vyplývá, že důvodem neudělení požadovaného titulu byla nedostatečná publikační činnost a nedostatečné zodpovězení položených otázek. Tyto důvody jí však osobně nikdo nesdělil a takto dodatečně působí neautenticky. Ani oponenti ani školitel pak stěžovatelce před obhajobou nedostatečnou publikační činnost nevytkli. [8] Stěžovatelka dále nesouhlasí s tím, že měla napadnout pozdější rozhodnutí – rozhodnutí děkana Fakulty právnické o námitkách, případně následující rozhodnutí o ukončení studia. Kdyby tak učinila, soud by jí nepochybně vytkl, že nenapadla rozhodnutí komise pro obhajobu. Je naopak logické, že napadla první rozhodnutí, na němž jsou ostatní rozhodnutí závislá. Po zrušení rozhodnutí o neudělení požadovaného titulu se stěžovatelce obnoví status studenta bez ohledu na následné rozhodnutí o ukončení studia, a v této pozici může žádat o nové rozhodnutí komise pro obhajobu, včetně odůvodnění. [9] Návrhem, aby soud přiznal žalobkyni nárok na akademický titul „doktor“ (bod 2 žalobního petitu) se neměl soud vůbec věcně zabývat a měl jej vypořádat až v případě, že by žalovaná opětovně odmítla stěžovatelce požadovaný titul udělit. Ani bodem 3) žalobního petitu, v němž stěžovatelka požadovala uložit žalo