1 As 70/2014 — Nejvyšší správní soud

Nao 223/2015- 27 - text Nao 223/2015 - 29 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o žalobě proti nezákonnému zásahu ze dne 17. 9. 2012, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014, č. j. 30 A 80/2012 - 43, v řízení o vyloučení soudce JUDr. Josefa Baxy z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu ust. § 8 odst. 3 třetí věty s. ř. s., t a k t o : Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa j e v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 70/2014. O d ů v o d n ě n í : Sedmý senát Nejvyššího správního soudu v tomto řízení rozhoduje ve smyslu ust. § 8 odst. 3 třetí věty s. ř. s. o vyloučení předsedy Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxy jako soudce a předsedy senátu z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 70/2014. Tento postup je odůvodněn faktem, že předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa, rozhodující jako předseda senátu v právní věci žalobce P. Č. proti žalovanému Nejvyššímu správnímu soudu, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 As 70/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014, č. j. 30 A 80/2012 – 43, učinil dne 1. 7. 2015 do soudního spisu záznam v tomto znění: „V uvedené věci nemohu rozhodovat, neboť jsem v pozici žalovaného. Provedl jsem tedy jen neodkladné úkony a předkládám spis místopředsedovi NSS k opatření dle § 8 odst. 3 s. ř. s.“. Z tohoto důvodu byl místopředsedovi Nejvyššího správního soudu předložen spisový materiál k postupu podle ust. § 8 odst. 3 třetí věty p. a. s. ř. s. Tento funkcionář zaujal stanovisko, že JUDr. Josef Baxa není vyloučen z rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 70/2014. V tomto směru poukázal zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 126/2013 – 18, s tím, že důvody pro vyloučení tu nejsou. Vzhledem k tomu, že nespatřuje důvod podjatosti u JUDr. Josefa Baxy, je nutné, aby o věci rozhodl jiný senát Nejvyššího správního soudu. Věc byla přidělena sedmému senátu Nejvyššího správního soudu, aby rozhodl o vyloučení ve smyslu ust. § 8 odst. 3 třetí věty s. ř. s. Sedmý senát tohoto soudu při svém rozhodování vyšel z následujícího obsahu soudního spisu: Žalobce se žalobou ze dne 17. 9. 2012, doručenou Krajskému soudu v Brně dne 24. 9. 2012, domáhá vydání rozsudku v tomto znění: „Zakazuje se předsedovi Nejvyššího správního soudu, aby pokračoval v porušování žalobcova práva na procesní návrh, a přikazuje se mu, aby obnovil stav před zásahem, ke dni zadržení podání 5. dubna 2012 (Na 87/12, S 116/12), a neprodleně předal návrh na určení lhůty příslušnému senátu NSS“. Žalobce spolu s podáním žaloby nezaplatil soudní poplatek. Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) proto vyzval žalobce usnesením ze dne 19. 6. 2013, č. j. 30 A 80/2012 – 22, k zaplacení soudního poplatku za podanou správní žalobu ve výši 2.000 Kč [položka č. 18 bod 2 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů] ve lhůtě do 10 dnů od doručení toho usnesení. Přes tuto výzvu žalobce soudní poplatek nezaplatil a podáním ze dne 11. 7. 2013 požádal o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (zejména na rozsudek ze dne 19. 7. 2012, č. j. 3 As 59/2012 – 7) žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 28. 8. 2013, č. j. 30 A 80/2012 – 27, zamítl a současně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Žalobce toto usnesení krajského soudu napadl kasační stížností, v níž zejména uvedl, že napadené rozhodnutí je „projevem svévole i nesoudnosti, počínaje výrokem a konče poučením“. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2013, č. j. 1 As 126/2013 – 18, byla zamítnuta kasační stížnost žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. 30 A 80/2012 – 27, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za podanou správní žalobu nezaplatil při podání žaloby, ani poté, co byl k jeho zaplacení správním soudem vyzván, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 3. 2014, č. j. 30 A 80/2012 – 43, řízení o žalobě ze dne 17. 9. 2012 (doručené dne 24. 9. 2012) zastavil podle ust. § 47 písm. c) s. ř. s. a ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a současně rozhodl i o náhradě nákladů řízení. Nejvyššímu správnímu soudu byla poté dne 15. 5. 2014 doručena kasační stížnost žalobce ze dne 13. 5. 2014, v níž žalobce brojí proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2014, č. j. 30 A 80/2012 – 43. Podle ust. § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle ust. § 8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jdeli o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Jak již bylo uvedeno, předseda (soudce a rozhodující předseda prvního senátu) Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa sám oznámil důvod své podjatosti v právní věci žalobce P. Č. proti žalovanému Nejvyššímu správnímu soudu v záznamu ze dne 1. 7. 2015, který je založen v soudním spisu zn. 1 As 70/2014, v němž uvedl: „V uvedené věci nemohu rozhodovat, neboť jsem v pozici žalovaného. Provedl jsem tedy jen neodkladné úkony a předkládám spis místopředsedovi NSS k opatření dle § 8 odst. 3 s. ř. s.“. Sedmý senát Nejvyššího správního soudu rozhodující o vyloučení ve smyslu ust. § 8 odst. 3 s. ř. s. musí vzhledem ke shora uvedenému nejprve poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, dostupný na www.nalus.usoud.cz, který mimo jiné konstatuje, že „…Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudkyně, zda se cítí nebo necítí být podjatá, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že soudce by podjatý mohl být…“.