5 As 233/2015 — Nejvyšší správní soud

5 As 233/2015- 47 - text 5 As 233/2015 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) Ing. F. B. a b) H. B., oba zastoupeni JUDr. Alenou Malachovou, advokátkou se sídlem Studentská 946/4, Znojmo, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti: B. G., v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2015, č. j. 29 A 30/2013 - 175, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovené advokátce JUDr. Aleně Malachové s e odměna ani náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2013, č. j. KUJI 25781/2013 ODSH 271/2013-Ma/RODV (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Moravské Budějovice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 17. 12. 2012, č. j. MUMB/ODSH/29599/2012 (dále také jen „stavební povolení“), jímž stavební úřad vydal stavebníkovi - městu Moravské Budějovice (dále jen „stavebník“) stavební povolení na stavbu „Oprava inženýrských sítí v ulicích Peroutka, Nerudova, V., Moravské Budějovice - SO 01 - oprava komunikace“, umístěnou na pozemcích p. č. 4255/1, 4259/1, 4259/3 a 4259/6 v katastrálním území Moravské Budějovice. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení Stěžovatelé napadli rozsudek krajského soudu z důvodů, které podřadili pod § 103 odst. 1 písm. b) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“¨). V kasační stížnosti stěžovatelé uvedli, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a je s nimi v rozporu. Na ulici V. má být opravena neexistující vozovka o šířce 4,5 m a opraveny neexistující chodníky, přičemž pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušit. Stěžovatelé nesouhlasí s posouzením obsahu pojmů „oprava vozovky“ a „rekonstrukce vozovky“ a jejich významu v nyní projednávané věci. Podle stěžovatelů lze na základě stavebního povolení, jímž je povolena oprava vozovky, pouze odstranit vady, následky poškození nebo účinky opotřebení vozovky, popř. chodníku, což podle stěžovatelů plyne z § 47 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „vyhláška č. 500/2002 Sb.“), a z § 652 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Na základě stavebního povolení, kterým je povolena rekonstrukce vozovky, lze pak provést pouze takové zásahy do vozovky, které mají za následek změnu technických parametrů vozovky; k tomu stěžovatelé odkázali na § 33 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Na základě stavebního povolení vydaného na opravu proto podle stěžovatelů nelze na ulici V. provést stavbu komunikace o šířce 4,5 m a chodníku o šířce 1,5 m. Podle názoru stěžovatelů měl krajský soud vyslovit nicotnost rozhodnutí stavebního úřadu a žalovaného. Tato rozhodnutí jsou rozhodnutím „o ničem“, neboť na základě stavebního povolení má být upravena vozovka o šířce 4,5 m a chodníky na ulici V., které neexistují. Stavební úřad ani žalovaný nemohli v dané věci rozhodovat, protože nelze rozhodovat o něčem, co neexistuje. Nicotnost způsobuje, že „nenastaly podmínky v podobě existence skutkového stavu (existence vozovky široké 4,5 m a existence chodníků na ulici V.) pro vydání takového rozhodnutí“. Stěžovatelé Nejvyššímu správnímu soudu navrhli, aby rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobami oprávněnými, neboť stěžovatelé byli účastníky řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost není důvodná. Předně je třeba uvést, že ačkoliv stěžovatelé výslovně jako jeden z důvodů pro podání kasační stížnosti uvedli § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tento důvod není možné z povahy věci uplatnit. Podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení krajským soudem. Kasační stížnost v takovém případě směřuje proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu, který nepřistoupil k meritornímu přezkumu věci. Krajský soud však žalobu stěžovatelů věcně projednal a napadeným rozsudkem zamítl, je tedy zřejmé, že uvedený důvod nelze v projednávané věci aplikovat. Stížní námitky stěžovatelů v kasační stížnosti ostatně podle jejich obsahu odpovídají spíše důvodům podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Dále je třeba poznamenat, že argumentace stěžovatelů v kasační stížnosti je shodná s tou, která byla uplatněna již v řízení před správními orgány, jakož i v žalobě podané u krajského soudu. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.). Soudní ochrana veřejných subjektivních práv stěžovatelů jim byla poskytnuta již individuálním projednáním jejich věci krajským soudem. Důvody kasační stížnosti se proto musí odvíjet zejména od tvrzeného pochybení krajského soudu, který se měl vadným, resp. nezákonným způsobem vypořádat s žalobními námitkami směřujícími proti rozhodnutí správních orgánů. Jinými slovy, stěžovatelé jsou povinni tvrdit některý z důvodů podle § 103 odst. 1 s. ř. s., týkající se řízení vedeného krajským soudem anebo rozhodnutí soudu, nikoliv samotného rozhodnutí správního orgánu. Jakkoliv ovšem stěžovatelé odkazují na znění § 103 odst. 1 s. ř. s., spíše než o tvrzení konkrétních pochybení krajského soudu se jedná o výtky proti závěrům stavebního úřadu a žalovaného, kterými se již zabýval krajský soud v napadeném rozsudku; s jeho závěry se Nejvyšší správní soud ztotožňuje, jak níže rozvedeno. Stěžovatelé v kasační stížnosti zejména opětovně poukazují na skutečnost, že ačkoliv na předmětném místě v ulici V. existovala v době rozhodování správních orgánů toliko asfaltová vozovka široká 7 m, na základě stavebního povolení mělo dojít k opravě vozovky o šířce 4,5 m a chodníků na uvedené ulici. Ty však v době vydání stavebního povolení neexistovaly, a proto ani nebylo možné provést jejich „rekonstrukci“ či „opravu“, resp. rozhodnout o povolení jejich rekonstrukce či opravy. V tomto smyslu pak stěžovatelé označují stavební povolení za nicotné a uvádějí, že správní orgány nesprávně zjistily skutkový stav věci. Podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Pokud stavebník podá žádost o stavební povolení, stavební úřad ji a podklady k ní připojené přezkoumá podle § 111 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném ke dni rozhodnutí stavebního úřadu (dále jen „stavební zákon“), není-li výslovně uvedeno jinak, z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda je přiložená projektová dokumentace zpracována v souladu s územně plánovací dokumentací, s podmínkami územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, zda je úplná, přehledná, byla zpracována oprávněnou osobou a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu, dále pak zda je zajištěn příjezd ke stavbě, včasné vybudování technického, popřípadě jiného vybavení potřebného k řádnému užívání stavby vyžadovaného zvláštním právním předpisem, a jestli předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány. Podle odst. 2 stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby.