9 As 257/2015 — Nejvyšší správní soud

9 As 257/2015- 43 - text 9 As 257/2015 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: KAM NA PARDUBICKU s.r.o., se sídlem Ráby 38, zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2015, č. j. KrÚ 36043/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2015, č. j. 52 A 71/2015 – 131, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu Ráby ze dne 29. 4. 2015, č. j. PD 019/15/roz/st (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), odmítnuta žádost stěžovatelky o poskytnutí zvukového záznamu z jednaní zastupitelstva obce Ráby konaného dne 12. 2. 2015 s odůvodněním, že zvukový záznam byl již smazán a jedná se tudíž o neexistující informaci. I. Vymezení věci [2] Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve odkázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího správního soudu týkající se povinnosti orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, z níž vyplývá, že tuto povinnost nelze interpretovat jako požadavek odpovědi na každou námitku, resp. argument. Na námitky lze reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí orgán veřejné moci prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní tak, že toto zdůvodnění poskytuje dostatečnou oporu výroku rozhodnutí. [3] K žalobním bodům krajský soud konstatoval, že poskytnutí informace lze odmítnout nejen z důvodů právních, jež jsou taxativně vyjmenovány v zákoně o informacích, nýbrž i z důvodů faktických, které v zákoně o informacích z pochopitelných důvodů vyjmenovány nejsou. Typickým faktickým důvodem neposkytnutí informace je právě situace, kdy povinný subjekt požadovanou informaci nemá. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 2. 4. 2008, č. j. 2 As 71/2007 - 56, či v rozsudku ze dne 7. 4. 2015, č. j. 6 As 136/2014 – 41. [4] V projednávané věci krajský soud vyslechl starostu obce Ráby, který po poučení o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčet a po poučení o trestních následcích křivé výpovědi potvrdil, že záznam uložený v mobilním telefonu pana Černíka (místostarosta obce Ráby) nebyl vzhledem k jeho špatné kvalitě využitelný jako podklad pro vyhotovení zápisu ze zasedání zastupitelstva obce, a proto byl dne 16. 2. 2015 v jeho přítomnosti panem Černíkem smazán [ostatně zákon neukládá územním samosprávným celkům pořizovat zvukové záznamy z jednání zastupitelstva, nadto nekvalitní záznam pořízený prostřednictvím mobilního telefonu by nebylo možno ani považovat za „dokument“ hodný trvalého uchování - srov. § 2 písm. e) a f) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o archivnictví“)]. Výše uvedené potvrdila i obec Ráby ve vyjádření ze dne 21. 8. 2015, které je založeno v soudním spise. [5] Stěžovatelka svědeckou výpověď starosty obce Ráby nezpochybnila a ani nenavrhla žádné důkazy k prokázání svého tvrzení o existenci požadované informace ke dni vydání žalovaného rozhodnutí (3. 6. 2015; § 75 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud proto neměl žádné pochybnosti, že v době vydání rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a v době rozhodování žalovaného již požadovaná informace neexistovala. Její obnovení nepřipadalo v úvahu (bylo objektivně nemožné), neboť zasedání zastupitelstva obce Ráby nebylo možné po několika měsících zcela přesně rekonstruovat (znovu svolat zastupitelstvo a občany, kteří byli zasedání dne 12. 2. 2015 přítomni, vše slovo od slova znovu zopakovat apod.). Jelikož po nikom nelze požadovat splnění nesplnitelného (impossibilium nulla obligatio est), povinný subjekt zcela správně žádost o informaci odmítl. Žalovaný pak nepochybil, pokud postup povinného subjektu aproboval. [6] Pro úplnost krajský soud dodal, že žádost mohl povinný subjekt odmítnout i proto, že se jedná zjevně o šikanu povinného subjektu (k tomu srov. bod 91 rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012 - 62), neboť stěžovatelka se domáhala poskytnutí zvukového záznamu pořízeného s pomocí mobilního telefonu jednoho ze členů zastupitelstva obce Ráby, ačkoli sama prokazatelně disponovala (a disponuje) dostatečně kvalitním zvukovým záznamem, který si pořídila s pomocí vlastního nahrávacího zařízení. Jinými slovy stěžovatelka požadovala (a stále požaduje) poskytnutí informace, kterou prokazatelně měla a má [byť záznamy stěžovatelky a pana Černíka byly uloženy na různých nosičích, obsah (zvukový záznam průběhu zasedání zastupitelstva obce) je shodný (stěžovatelka netvrdila, že by s jí pořízeným záznamem manipulovala)]. [7] Zvukový záznam průběhu zasedání zastupitelstva obce pořízený s pomocí mobilního telefonu jednoho ze členů zastupitelstva není možno považovat za veřejnou listinu [srov. § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), či § 53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)]. Zvukový záznam se listinou stát (z povahy věci) nemůže, a to ani tehdy, je-li označen za přílohu veřejné listiny. Požadavek stěžovatelky na provedení „autentifikace“ jí pořízeného zvukového záznamu nemá oporu v právu a jeho provedení povinným subjektem by bylo jednáním ultra vires, neboť orgány veřejné moci jsou oprávněny činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z těchto důvodů by krajský soud takovou povinnost ani nemohl povinnému subjektu uložit. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [8] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatelka obsáhlou kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [9] Namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť z něj není rozpoznatelná vazba mezi výrokem rozsudku a první částí „Posouzení věci krajským soudem“, ve které krajský soud obecně popisuje principy projednávání žalob ve správním soudnictví. Není seznatelné, jakým konkrétním způsobem a v jakém konkrétním rozsahu a podobě (a zda vůbec) byly krajským soudem popisované obecné principy projednávání žalob ve správním soudnictví aplikovány na souzenou věc, resp. zda některý z nich byl stěžovatelkou nebo žalovaným porušen či ignorován. [10] Povinný subjekt není oprávněn si faktický důvod pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace sám dodatečně vytvořit tím, že po obdržení žádosti o poskytnutí informace, která v době obdržení žádosti existuje, požadovanou informaci zničí. K doručení žádosti povinnému subjektu došlo již dne 12. 2. 2015, tedy v den, kdy požadovaná informace existovala. Faktický důvod pro odmítnutí žádosti, spočívající v tvrzeném zničení požadované informace, na straně povinného subjektu vznikl až poté, co žádost o poskytnutí informace byla povinnému subjektu doručena. Tato skutečnost je podstatnou okolností odlišující posuzovaný případ od věci řešené v rozsudku sp. zn. 2 As 71/2007. [11] S paušalizujícím hodnocením krajského soudu se stěžovatelka neztotožňuje. Legitimním důvodem pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace není dodatečné zničení informace provedené s cílem zamezit jejímu poskytnutí. Takový závěr je v rozporu s požadavky vyjádřenými Ústavním soudem v nálezu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 3930/14, popírá smysl i účel zákona o informacích, jakož i smysl a účel práva na informace podle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. [12] Povinný subjekt byl povinen jednou vytvořený zvukový záznam z jednání zastupitelstva uchovávat. V případě, že byl tento záznam skutečně zničen, bylo jeho povinností jej znovu vytvořit, a to v intencích závěrů vyjádřených v rozsudku ve věci sp. zn. 6 As 136/2014. Požadovanou informací byl zvukový záznam z jednání zastupitelstva, který podle stále existující podoby zápisu z jednání tvoří jeho přílohu č. 6. [13] Obce jsou podle § 95 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdější