3 As 293/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 293/2016- 23 - text pokračování 3 As 293/2016 - 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce Bc. L. Z., proti žalovanému Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2015, č. j. 1085/SCKZU/2015, JID: 65753/2015/KUUK, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2016, č. j. 42 A 17/2015 - 40, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í I. Dosavadní průběh řízení [1] Město Bílina, Komise k projednávání přestupků (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 30. 3. 2015, č.j. MUBI 38009/PŘ/357/2014 uznala žalobce vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití za jednání, jehož se dopustil dne 27. 11. 2013 kolem 20:45 v Bílině, ul. Teplická 150, v restauraci „U Johnyho“ tím, že při náhodném setkání vyzval poškozeného J. B., aby s ním šel ven, že si něco vyříkají, přičemž po otevření vchodových dveří z restaurace ven poškozeného strčil, v důsledku čehož se jmenovaný udeřil o dřevěný trám přístavku před vchodem a pádem vzad si způsobil tržnou ránu hlavy a lokte levé ruky spolu se zhmožděním bederní páteře a nutností lékařského zákroku s pracovní neschopností do 6. 12. 2013, čímž úmyslně narušil občanské soužití drobným ublížením na zdraví. Za uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 2.000,- Kč a současně stanovena povinnost uhradit poškozenému vzniklou škodu ve výši 7.987,- Kč a správnímu orgánu I. stupně náklady správního řízení v částce 1.000,- Kč. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 5. 2015, č.j. 1085/SCKZU/2015, JID: 65753/2015/KUUK zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) k žalobě toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Krajský soud v rozsudku shrnul obsah spisu trestního řízení, které předcházelo řízení o přestupku, a poté i obsah správního spisu. Poukázal na to, že v řízení o přestupcích je správní orgán povinen zjistit skutečný stav věci a veškerých okolností svědčících ve prospěch i neprospěch obviněného. Za tímto účelem musí vždy provést důkazy, jež jsou pro řádné prošetření věci potřebné. Zjistil, že v projednávané věci provedl správní orgán I. stupně důkazy výslechem svědků S., D., D., B., a B. S ohledem na skutečnost, že první čtyři jmenovaní svědci nebyli událostem mezi žalobcem a poškozeným J. B. bezprostředně přítomni a svědkyně B. se o věci měla dozvědět toliko zprostředkovaně, postupoval podle krajského soudu správní orgán správně, pokud při svých úvahách užil jako stěžejního důkazu záznam z průmyslových kamer umístěných v restauraci. Zdůraznil, že ani ten pád poškozeného, resp. jeho příčinu, nezachytil, proto jej bylo možné užít toliko v rámci logických úvah o pravděpodobné posloupnosti dotčeného děje, jehož konečný výsledek spočíval ve zranění poškozeného. Za jediného potenciálně přímého pozorovatele celé události, vyjma žalobce a poškozeného, tak lze považovat pouze svědka T., který byl v rozhodné době přítomen před provozovnou restaurace, a mohl objasnit, jak k pádu poškozeného došlo. Správní orgán I. stupně však výpověď jediného očitého svědka neprovedl a nezahrnul ji do svých úvah o vině žalobce. [4] Krajský soud žalovanému vytkl, že přítomnost svědka T. na místě skutku zcela pominul a nevypořádal se ani s jeho tvrzeními uváděnými v čestném prohlášení, které svědek předložil správnímu orgánu I. stupně. Ztotožnil se se žalovaným v tom, že i když čestné prohlášení zachycuje výpověď svědka, nelze jej srovnávat s důkazním prostředkem výpovědi. Podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád jej ale nelze zcela pominout a ani ho nehodnotit. Krajský soud je toho názoru, že návrh na doplnění dokazování podal žalobce opožděně. Přestože žalobce měl provedení důkazu výslechem svědka navrhnout dříve, bylo s ohledem na zásadu materiální pravdy odpovědností správních orgánů učinit tak z úřední povinnosti, zvláště když výpověď dotčeného svědka mohla mít na posouzení skutku zcela zásadní vliv. Krajský soud podotkl, že správní orgán I. stupně sám považoval za nezbytné svědka T. vyslechnout. Na to však rezignoval poté, co zjistil, že svědkova adresa trvalého pobytu odpovídá ohlašovně obecního úřadu, aniž vzal do úvahy, že trestní spis kontaktní adresu a telefonní číslo obsahoval. Jakkoli svědek v trestním řízení uvedl, že pro zrakové obtíže mohla být relevance jeho výpovědi snížena, bylo na žalovaném, jak tuto výpověď eventuálně bude hodnotit. Výslech svědka T. ale ani jeden ze správních orgánů neprovedl a k prokázání viny žalobce se spokojili toliko s nepřímými důkazy. Tím se však dopustili podstatné vady řízení, která měla podle krajského soudu za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Rozhodnutí proto zrušil podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní pro vadu řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. [5] Krajský soud dále uvedl, že kromě výslechu svědka T. by se měl žalovaný zabývat i dalšími námitkami (např. zcela pominutými návrhy na dokazování znaleckým posudkem, prověrkou na místě aj.). II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [6] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V ní uplatnil důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle jeho názoru soud posoudil žalobu ryze formalisticky. Nesprávně posoudil právní otázku týkající se ustanovení § 3 správního řádu, tak i ustanovení § 51 odst. 1 tohoto zákona. Nadto pak soud zcela mylně vyhodnotil ostatní provedené důkazy, zejména svědecké výpovědi, které je s ohledem na časový odstup jejich provádění nutno porovnávat v jejich vzájemném kontextu, jakož i s ohledem na obsah prvotně podaných vysvětlení učiněných v rámci přípravného řízení, a nesprávně byl vyhodnocen také (stěžovatel uznal, že jen s problémy přehratelný) kamerový záznam. Zde stěžovatel podotkl, že se v trestním spise nachází úřední záznam ze dne 16. 1. 2014, č. j.: KRPU-273349- 14/PŘ-2013-040912, který záznam zachycený na DVD popisuje slovy – z tohoto mj. vyplývá, že žalobce poškozeného ze dveří restaurace vystrčil. [7] Dále stěžovatel namítl, že ve věci bylo prováděno rozsáhlé dokazování a sled důkazů (byť nepřímých) nasvědčuje tomu, že děj se odehrál tak, jak jej popisuje poškozený a nikoliv žalobce. Důkazy (zejména výslechy svědků) byly prováděny jak v rámci přípravného řízení prostřednictvím orgánů Policie ČR, tak i ve správním řízení. Ve spise je rovněž fotodokumentace a v neposlední řadě také lékařské zprávy svědčící o zranění poškozeného, včetně odborného vyjádření pro účely stanovení bodového hodnocení bolestného. Ve věci byli vyslechnuti nejen žalobce a poškozený, ale i několik nepřímých svědků – personál restaurace a její hosté a dále dcera žalobce, jež je současně bývalou manželkou poškozeného. Z nich mimo jiného vyplývá, že poškozený se ještě v restauraci snažil žalobci vytrhnout, resp. že byl žalobcem násilně tlačen ven. Toto popsala shodně i svědkyně M. B., která ten večer v restauraci obsluhovala, kdy do úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 4. 2. 2014 (v trestním řízení) uvedla, že „jeden z mužů otevřel dveře a muž, který příchozího tlačil před sebou, jej rukou prudce vystrčil ven z objektu, bylo zřejmé, že strčený vyletěl ven, bylo slyšet ránu (…)“. Stejně tak její kolegyně I. Š., kuchařka, uvedla, že: „muž, který se zvedl od stolu, chytil příchozího za bundu a vlastně jako tlačil ke vchodovým dveřím do provozovny, bylo patrno, že příchozímu se toto nelíbí a snažil se jako vytrhnout“. V neposlední řadě pak nelze opomenout ani lékařskou zprávu doloženou poškozeným včetně kopie dokladu o PN v trvání od 28. 11. 2013 do 6. 12. 2013 a lékařskou zprávu – odborné vyjádření MUDr. R. ze dne 19. 12. 2013 vyžádané pro tyto účely orgány Policie ČR a vedené pod č. j.: KRPU-273349- 12/PŘ-213-040912, v níž je uvedeno, že způsob zranění „odpovídá mechanismu, který udává poškozený“. [8] Dále stěžovatel poukázal na to, že tvrzení uváděná A. T. v úředním záznamu o podání vysvětlení (v trestním řízení) ze dne 10. 2. 2014 a tvrzení uváděná jmenovaným v jeho čestném prohlášení ze dne 26. 8. 2014 jsou zcela protichůdná. V prvním případě uvedl, že si jednak nevybavuje ani místo, kde k incidentu mělo dojít, nevzpomíná si ani na to, jak poškozený vypadal nebo co měl na sobě, nedokázal pak popsat ani to, jakým způsobem tento muž upadl anebo co se stalo poté, naopak policejnímu orgánu sdělil, že má špatný zrak, a že „nevidí řádně ani na metr“. V rámci svého čestného prohlášení naopak uváděl p