4 As 149/2017 — Nejvyšší správní soud

4 As 149/2017- 32 - text 4 As 149/2017 - 36 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: ELMO-PLAST a.s., se sídlem Alojzov 171, Alojzov, zast. JUDr. Michalem Filoušem, advokátem, se sídlem Ostravská 16, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2017, č. j. KUOK 48352/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2017, č. j. 31 A 157/2017 – 34, takto: Věc se postupuje rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Jádro sporu [1] Jádrem sporu je otázka, jak vyložit ustanovení insolvenčního zákona, která podle výkladu zastávaného dosavadní judikaturou přikazují soudu zastavit řízení o správní žalobě, jestliže ji žalobce podal až po usnesení o prohlášení úpadku (resp. hrozícího úpadku), aby tímto nebylo porušeno ústavně garantované právo žalobce na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod nebo čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). [2] V projednávaném případě je hrozící úpadek žalobce řešen pomocí reorganizace [§ 316 a násl. zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)]. Jestliže správní rozhodnutí zakládá pohledávku státu na zaplacení pokuty, tedy na mimosmluvní sankci [§ 170 odst. d) insolvenčního zákona], žalobce podle dosavadní judikatury nemůže způsobit zánik této pohledávky tím, že by ji zařadil do reorganizačního plánu. Tato situace pak vede k tomu, že – pokud bude reorganizace žalobcova podniku úspěšná – závazky žalobce zanikají [§ 359 insolvenčního zákona], nikoli však jeho závazek k zaplacení pokuty jako mimosmluvní sankce. [3] Příslušné správní orgány tedy mohou po skončení reorganizace zaplacení pokuty vymáhat pořadem práva, aniž by žalobci zůstala zachována lhůta k podání žaloby proti správnímu rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta, resp. aniž by se jinak (v rámci reorganizace) mohl povinnosti k plnění pohledávky zprostit. Žalobci je tedy odepřeno právo na soudní přezkum napadeného správního rozhodnutí (nota bene rozhodnutí o jeho odpovědnosti za správní delikt) při současném zachování povinnosti zaplatit pokutu na základě tohoto správního rozhodnutí. II. Přehled dosavadního řízení [4] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 2. 6. 2017 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2017, č. j. KUOK 48352/2017, kterým bylo zamítnuto odvolání jeho proti rozhodnutí Magistrátu města Prostějova, odboru životního prostředí, ze dne 10. 3. 2017, č. j. PVMU 26344/2017 40, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 80.000 Kč za nezemědělské užívání zemědělské půdy bez souhlasu k jejímu odnětí ze zemědělského půdního fondu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2017 byla v souladu s § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), věc postoupena k vyřízení Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému (dále jen „krajský soud“). [5] Na základě vyhlášky krajského soudu ze dne 16. 5. 2017, č. j. KSBR 33 INS 10086/ 2017-A-2, bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci žalobce jako dlužníka. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 16. 5. 2017 v 08:42 hodin. Na základě usnesení krajského soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. KSBR 33 INS 10086/2017-A-12, bylo rozhodnuto o zjištění hrozícího úpadku. Účinky tohoto usnesení nastaly dne 31. 5. 2017 v 08:33 a usnesení nabylo právní moci dne 16. 6. 2017. Krajský soud opatřením ze dne 24. 5. 2017, č. j. KSBR 33 INS 10086 / 2017, určil zvláštním insolvenčním správcem žalobce společnost KOPPA, v.o.s., IČ: 25428578, se sídlem Mozartova 679/21, Liberec. Reorganizaci žalobce povolil usnesením ze dne 11. 9. 2017, č. j. KSBR 33 INS 10086/2017-B-13. [6] Napadeným usnesením, označeným v záhlaví, krajský soud řízení o žalobě zastavil s odkazem na § 141a insolvenčního zákona ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. [7] Odůvodnil to tím, že podle § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují. Pokuta, kterou Magistrát města Prostějova uložil žalobci, představuje mimosmluvní sankci postihující majetek žalobce ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona, která se neuspokojuje žádným ze způsobů řešení úpadku. [8] Podle krajského soudu proto bylo řízení o žalobě zahájeno v rozporu s omezením vyplývajícím z § 140c insolvenčního zákona, neboť v den zahájení řízení trvaly účinky rozhodnutí o hrozícím úpadku. Jelikož rozhodnutí o hrozícím úpadku nabylo právní moci, bylo v posuzované věci na místě řízení podle § 141a insolvenčního zákona zastavit. V této souvislosti krajský soud odkázal zejména na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2015, č. j. 4 As 6/2015 – 18, publikované pod č. 3198/2015 Sb. NSS. III. Obsah kasační stížnosti [9] Proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodů, které lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Domáhá se toho, aby Nejvyšší správní soud podal Ústavnímu soudu návrh na vyslovení protiústavnosti § 141a insolvenčního zákona podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, alternativně navrhuje zrušení napadeného usnesení. [10] V kasační stížnosti stěžovatel poměrně obsáhle namítá vady správního řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí žalovaného; tato část kasační stížnosti však není relevantní pro posouzení otázky předložené rozšířenému senátu. [11] Relevantní naopak je ta část argumentace stěžovatele, jíž brojí proti důvodům zastavení řízení před krajským soudem. V tomto ohledu stěžovatel připustil, že je s ním vedeno insolvenční řízení. Dodal však, že mu byla povolena reorganizace, která má vést k ozdravení jeho hospodaření a zajištění, aby mohl vyvíjet svou podnikatelskou činnost i do budoucna. Není tedy vyloučeno, aby po něm žalovaný po skončení insolvenčního řízení na základě svého pravomocného a vykonatelného rozhodnutí požadoval uhrazení předmětné pokuty, aniž by se mohl proti rozhodnutí žalovaného efektivně bránit. Zákonná lhůta pro podání správní žaloby mu totiž již uplynula, aniž by mohl podat návrh na zahájení soudního řízení o přezkumu rozhodnutí žalovaného, které by nebylo zastaveno na základě § 141a insolvenčního zákona. [12] Stěžovatel dovozuje, že aplikací § 141a insolvenčního zákona, podle kterého krajský soud postupoval při vydání usnesení o zastavení řízení, byl zbaven možnosti přezkumu předmětného správního rozhodnutí soudem. Takový postup je podle stěžovatele v rozporu se zásadou práva na spravedlivý proces garantované čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, neboť bylo Evropským soudním dvorem (míněno však spíše Evropským soudem pro lidská práva – pozn. soudu) opakovaně judikováno, že tento princip se kromě trestního řízení uplatní i ve správním trestání, tedy i v případě stěžovatele. [13] Stěžovatel proto má za to, že § 141a insolvenčního zákona je protiústavní a požaduje, aby Nejvyšší správní soud navrhl Ústavnímu soudu vyslovení protiústavnosti tohoto ustanovení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. [14] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 21. 9. 2017 zabýval toliko zákonností předcházejícího správního řízení; nevyjadřoval se však k otázce zastavení řízení před krajským soudem. Navrhl zamítnout kasační stížnost jako nedůvodnou. IV. Důvod postoupení věci rozšířenému senátu [15] Jak je uvedeno v části I výše, zásadní otázkou v posuzovaném případě je nalezení ústavně konformního výkladu § 141a insolvenční zákona. V této části předkládající senát nejprve stručně rekapituluje relevantní právní úpravu, dále existující judikaturu Nejvyššího správního soudu, poté stručně podává, proč by měla být věc rozhodnuta rozšířeným senátem a jaká je předkládaná otázka. IVa. Relevantní právní úprava [16] Podle § 140c insolvenčního zákona, v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170) (zvýraznění přidáno). [17] Podle § 170 odst. d) insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku […] mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku. [18] Podle § 141a insolvenčního zákona (jejž stěžovatel označil za protiústavní) po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán ř