7 As 16/2017 — Nejvyšší správní soud

7 As 16/2017- 39 - text 7 As 16/2017 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. K., zastoupen JUDr. Radimem Charvátem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Koliště 13a, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2016, č. j. 8 A 28/2010 – 287, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím ze dne 4. 12. 2009, č. j. PV 2003-1824/43502/2009/ÚPV, předseda žalovaného zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2009, č. j. PV 20031824/11413/2009/ÚPV, kterým byl podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů, zrušen patent žalobce č. X s názvem „X“ se čtyřmi patentovými nároky, který byl předtím udělen s právem přednosti ode dne 30. 6. 2003. II. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí předsedy žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, který ji zamítl rozsudkem ze dne 24. 11. 2016, č. j. 8 A 28/2010 – 287. Tento rozsudek byl ve věci vydán poté, co byly předchozí rozsudky městského soudu ze dne 9. 4. 2013, č. j. 8 A 28/2010  83, a ze dne 3. 4. 2014, č. j. 8 A 28/2010 - 153, zrušeny rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2013, č. j. 7 As 48/2013 - 39, a ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 69/2014 - 62, a věc byla vracena městskému soudu k dalšímu řízení. [3] Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že oba znalecké posudky, které byly žalobcem předloženy po podání žaloby, tj. posudek č. 87-2/2010 ze dne 3. 2. 2010 vypracovaný Ing. Dobroslavem Musilem a posudek č. 3/2010 ze dne 4. 2. 2010 vypracovaný RNDr. Jiřím Handlířem, CSc., splňují po formální stránce náležitosti znaleckých posudků z hlediska příslušných ustanovení občanského soudního řádu a je tedy třeba s nimi jako se znaleckými posudky nakládat a tak je i hodnotit. [4] Městský soud dospěl k závěru, že nedostatky uvedených posudků jsou v podstatě neodstranitelné, neboť se v nich oba znalci vyjadřovali k záležitostem, které jim řešit nepřísluší. To se týká především znaleckého posudku vypracovaného Ing. Dobroslavem Musilem, ve kterém znalec posuzoval věcnou správnost rozhodnutí žalovaného, což nemůže být předmětem znalecké činnosti a zkoumání. K obdobnému závěru lze dospět i v případě znaleckého posudku vypracovaného RNDr. Jiřím Handlířem, CSc., ze dne 4. 2. 2010. Znalci nepřísluší posuzovat, co se uvádí v zadání resp. účelu posudku, tedy to, zda patentové nároky patentu č. X splňují podmínku novosti, podmínku vynálezeckého kroku a podmínku průmyslové využitelnosti. Zodpovědět tyto otázky je otázkou právní a je to vždy předmětem posouzení správního orgánu, popř. soudu v řízení o žalobě. [5] Městský soud rovněž konstatoval, že v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným ve zrušovacím rozsudku ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 69/2014 - 62, opatřil revizní znalecký posudek č. 116 ze dne 7. 3. 2016, který vypracoval soudní znalec Ing. Zdeněk Svoboda, CSc. Na jeho základě ve věci rozhodl. Otázky, tak jak byly znalci položeny, sledovaly dosažení účelu a cíle tohoto znaleckého posudku-posouzení materiální, věcné, technické stránky věci. V tomto smyslu také znalec na otázky odpověděl a poskytl soudu dostatečný věcný podklad, aby soud mohl učinit právní posouzení. Znalec Ing. Svoboda postupoval náležitě, pokud si nejprve určil nejbližší stav techniky, poté stanovil technický problém a konečně posoudil, že vynález byl pro odborníka zřejmý, tedy vyplýval pro odborníka zřejmým způsobem. Byl proto plně odůvodněn závěr o nesplnění podmínky vynálezecké činnosti tak, jak konstatoval již předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí. Žalobci se nepodařilo relevantně zpochybnit závěry znalce Ing. Svobody, a to ani při jednání dne 28. 4. 2016, jakož ani v podání ze dne 24. 10. 2016. III. [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [7] Skutečnost, že znalec ve svém posudku zaujme stanovisko k otázce, jejíž zodpovězení přísluší soudu, nečiní tento posudek podle stěžovatele nepoužitelným, pokud obsahuje odborné poznatky a zjištění, z nichž znalec tento právní závěr učinil a které umožňují, aby si soud tentýž nebo jiný takový závěr dovodil sám. Městský soud odmítl en bloc celý znalecký posudek, aniž by se zabýval odbornými poznatky a argumenty v něm obsaženými. Přitom jde o odlišné názory odborníků v určitém oboru, které musí být podrobeny věcnému hodnocení. Městský soud se tak dopustil chybného hodnocení tohoto důkazního prostředku. Totéž platí i pro tvrzení městského soudu o vadném zadání znaleckého posudku č. 3/2010 zpracovaného RNDr. Handlířem. Tento apriorní odmítavý přístup městského soudu k stěžovatelem předloženým znaleckým posudkům je příkladem přepjatého soudcovského formalismu. Městský soud se tedy v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným ve zrušovacím rozsudku ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 69/2014 – 62, nepokusil odstranit případné jím namítané nedostatky předložených znaleckých posudků, neposoudil, zda závěry znalců odpovídají jejich kvalifikaci, zda jsou dostatečně odůvodněny, ani zda jsou jejich posudky dostatečné z hlediska metodologie. I kdyby měl městský soud konkrétní pochybnosti o věcné správnosti znaleckých posudků předložených stěžovatelem, nemůže je nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalcům uložit, aby podali vysvětlení, posudky doplnili nebo jinak odstranili jejich nedostatky, popřípadě aby vypracovali nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaných posudků. [8] Městský soud se dále v rozporu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu nezabýval všemi znaleckými posudky předloženými stěžovatelem. V odůvodnění napadeného rozsudku se sice zmínil o znaleckém posudku č. 80-5/2009 znalce Ing. Dobroslava Musila, který byl stěžovatelem předložen již během správního řízení, avšak chybí jeho hodnocení. [9] Konkrétní námitky vůči znaleckému posudku Ing. Svobody stěžovatel uvedl při jednání dne 28. 4. 2016 a v písemném podání ze dne 19. 10. 2016. Stěžovatel vznesl námitky již proti otázkám položeným městským soudem uvedenému znalci. Městský soud se však vůbec nevypořádal s těmito argumenty stěžovatele. Pokud městský soud uvedl, že se stěžovatel „snažil zpochybnit závěry znalce Ing. Zdeňka Svobody“ a že se stěžovateli „nepodařilo závěry znaleckého posudku relevantně zpochybnit“, pak ale musel také v odůvodnění rozsudku uvést, prostřednictvím jakých námitek se o to stěžovatel snažil a z jakých důvodů tyto námitky soud neshledal důvodnými. [10] Stěžovatel rovněž poukázal na věcné a formální vady znaleckého posudku Ing. Svobody s tím, že tento znalecký posudek nelze považovat za relevantní, natož stěžejní podklad pro rozhodnutí ve věci. Tvrzení městského soudu, že znalecký posudek Ing. Svobody je revizním znaleckým posudkem, neodpovídá skutečnosti. Ačkoliv občanský soudní řád nestanoví předpoklady pro nařízení tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu, jeho cílem a podstatou je vždy potvrzení, vyvrácení, doplnění či upřesnění jednotlivých závěrů jiného znalce (znaleckého posudku). V případě znaleckého posudku Ing. Svobody je evidentní, že nemůže jít o revizní znalecký posudek, neboť nehodnotí žádný ze znaleckých posudků předložených stěžovatelem. [11] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak napadený rozsudek městského soudu, tak i žalobou napadené rozhodnutí předsedy žalovaného o rozkladu a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí žalovaného. IV. [12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že městský soud hodnotil stěžovatelem předložené „znalecké posudky“ jako listinné důkazy, neboť neobsahovaly znaleckou doložku ve smyslu § 127a o. s. ř. Prohlášení znalců o vědomí právní odpovědnosti za posudek, bylo stěžovatelem předloženo až poté, co městský soud vybral soudního znalce. Městský soud oprávněně vytýkal posudkům úkoly/zadání, které mělo být posudky hodnoceno, jakož i to, že bez jakékoli argumentace pouze konstatovaly, že byly splněny podmínky patentovatelnosti. Při respektování právního názoru Nejvyššího správního soudu proto městský soud určil soudního znalce, kterému naformuloval zadání v rozsahu technického a nikoli právního vyjádření. Postup městského soudu při zjišťování správnosti posudků předložených stěžovatelem a posudku zpracovaného znalcem určeným soudem byl tedy plně v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2938/2005, na který stěžovatel poukazoval. [13] Stěžovatelovo hodnocení posudku znalc