1 Ads 282/2017 — Nejvyšší správní soud

1 Ads 282/2017- 36 - text pokračování 1 Ads 282/2017 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců Mgr. Kamila Tojnera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Metrostav a. s., se sídlem Koželužská 2450/4, Praha 8, zastoupené Mgr. Janem Pechmanem, advokátem se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2016, č. j. 1542/1.30/16-5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 7. 2017, č. j. 50 A 41/2016 – 41, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen „kontrolní orgán“) ze dne 4. 1. 2016, č. j. 24940/5.30/15-9, byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 107 000 Kč za spáchání správního deliktu nesplnění povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí dle § 30 odst. 1 písm. q) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „zákon o inspekci práce“) a správního deliktu neplnění povinností při zajištění řádného stavu používaných výrobních a pracovních prostředků a zařízení dle § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce. Deliktů se žalobkyně dopustila tím, že dne 28. 5. a 30. 5. 2015 nezajistila pracoviště – stavbu železničního mostu, tak, aby bylo provedeno zajištění proti pádu z výšky z okolí volných okrajů konce mostní opěry a bočních říms rovnoběžných svahových křídel. Tímto jednáním žalobkyně porušila § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (dále jen „zákon č. 309/2006 Sb.“). Druhého deliktu se dopustila žalobkyně tím, že dne 28. 5. 2015 v rozporu s § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb. nezajistila, aby stolní kotoučová pila na pracovišti byla vybavena ochranným zařízením (krytem pilového kotouče a rozevíracího klínu). [2] K námitkám žalobkyně kontrolní orgán uvedl, že kontrola byla v souladu s § 5 odst. 2 písm. c) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“) zahájena úkonem bezprostředně předcházejícím předložení služebního průkazu inspektorů a to pořízením fotodokumentace. V řízení nebylo sporu o transparentnosti pořízené fotodokumentace a žalobkyně měla právo se k ní vyjádřit. Pokud by kontrola byla předem žalobkyni oznámena, mohla by se na kontrolu připravit a tím „znehodnotit“ faktický stav pracoviště. Předem ohlášená kontrola by tak mohla vést k účelové změně chování žalobkyně. Stěžejním důkazem v dané věci jsou pořízené fotografie pracoviště. Z ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (dále jen „nařízení vlády č. 362/2005 Sb.“) vyplývá povinnost přijmout opatření k zabránění pádu z výšky na pracovištích ležících ve výšce nad 1,5 metru. Fotografie i technologický předpis prokazují, že pracoviště bylo vyšší než 1,5 metru (výška mostu byla 9,6 metru). Kontrolní orgán se také vypořádal s námitkami žalobkyně ohledně neprokázání stavu fotodokumentací, kdy u konkrétních fotografií uvedl skutečnosti jimi prokázané. Fotografie prokazují, že se na pracovišti pohybovali pracovníci, z nichž někteří jsou zachyceni v pracovních pozicích. Není relevantní, zda osoby na pracovišti byly zaměstnanci stěžovatele, neboť správní delikt žalobkyně nespočívá v tom, že nezajistil své konkrétní pracovníky proti jejich pádu z výšky, nýbrž že nezajistil pracoviště, bez ohledu na to, jaký pracovník se na něm pohyboval. Povinnost žalobkyně coby zaměstnavatele se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na pracovišti. Zaměstnavatelem dle § 12 a 13 zákona č. 309/2006 Sb. se rozumí i zhotovitel prací, kterým dle smlouvy o dílo ze dne 13. 6. 2014 byla žalobkyně. Pracoviště nebylo dostatečným způsobem zajištěno proti pádu z výšky prostředky kolektivní nebo osobní ochrany dle § 3 nařízení vlády č. 362/2005 Sb. [3] Ke správnímu deliktu dle § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce kontrolní orgán uvedl, že používáním zařízení není pouhé spuštění stroje a jeho použití v souladu s jeho účelem, nýbrž i činnosti spojené s jeho provozem, včetně údržby a oprav (srovnej § 2 písm. a) nařízení vlády č. 378/2001 Sb.). I při údržbě stroje je nutné zajistit jeho bezpečnost. Pila byla umístěna na pracovišti, měl k ní volný přístup kdokoli z pracovníků. Zároveň nebyla ve smyslu § 3 odst. 1 písm. p) nařízení vlády č. 362/2005 Sb. označena, že je mimo provoz. Pila byla zapojena do přívodu elektrické energie, aby byla prokázána funkčnost pily. Pokud by takto inspektor neučinil, mohla by žalobkyně zpochybnit závěry kontroly, proto se jednalo o případ hodný zvláštního zřetele. Postup inspektora byl v souladu se zásadou materiální pravdy, neboť dle § 9 písm. a) kontrolního řádu je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou pochybnosti. [4] K výši sankce kontrolní orgán uvedl, že přihlédl k osobním a majetkovým poměrům žalobkyně (předmětem podnikání žalobkyně je stavební činnost, patří k největším stavebním společnostem v České republice, působí v oboru 25 let, je držitelkou ocenění „Bezpečný podnik“, dle účetní uzávěrky za rok 2014 měla zisk 435 milionů Kč), uložená pokuta tak není likvidační. Typová závažnost správních deliktů je uvedena v samotném zákoně o inspekci práce s uvedením výše sankcí. Žalobkyně ohrozila životy a zdraví minimálně 5 osob, které se pohybovaly na pracovišti mostních opěr a zároveň všech, kteří mohli použít pilu. Přitěžující okolností bylo, že se žalobkyně dopustila dvou sbíhajících se správních deliktů a skutečnost, že první správní delikt byl prokázán za období dvou dnů, přitom 28. 5. 2015 byla žalobkyně upozorněna na nezajištěné pracoviště a přesto následující den své pracoviště nezajistila. Dále že se v posledních 5 letech dopustila dvou deliktů nezajištění práce ve výškách s pokutou 40.000 Kč a 250.000 Kč, jedná se tak o recidivu. Naopak polehčující okolností byla absence úrazu a odpojení pily od přívodu elektrické energie. [5] Odvolání žalobkyně bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 8. 2016, č. j. 1542/1.30/16-5, zamítnuto. [6] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 6. 2017, č. j. 50 A 41/2016 – 41, zamítl. [7] Podle krajského soudu kontrolní orgán postupoval v souladu s § 9 písm. e) kontrolního řádu, resp. § 5 odst. 2 písm. c) téhož zákona, neboť v zajišťovací fázi (pořizování fotodokumentace) byl nutný moment překvapení, aby byl zachycen autentický, aktuální a nikým nemodifikovaný stav na pracovišti. Jiným postupem by totiž nebylo dosaženo účelu kontroly. Zapojení pily do zdroje elektrické energie inspektorem kontroly bylo v souladu s § 7 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce. Jednalo se o případ zvláštního zřetele hodného, jinak by kontrola plnění povinností žalobkyně na úseku bezpečnosti práce nebyla provedena účelně a nebyl by zjištěn skutkový stav v potřebném rozsahu. Krajský soud proto „neshledal v jednání kontrolního orgánu překročení zásady legality, neboť jednal v mezích § 7 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce, a to i ve vztahu k naplnění zásady materiální pravdy“. [8] Krajský soud shledal naplnění skutkové podstaty obou správních deliktů, neboť pořízenou fotodokumentací byl prokázán stav na pracovišti, tedy že žalobkyně nepřijala opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky a nezajistila, aby pila byla vybavena ochranným zařízením. Oba delikty jsou typově delikty ohrožovací, deliktní odpovědnost žalobkyně je tak dána již pouhým ohrožením zákonem chráněného objektu, není proto vyžadováno přímé zasažení a poškození objektu deliktu. Odpovědnost za spáchání správního deliktu právnickou osobou je v zákoně o inspekci práce koncipována jako odpovědnost objektivní bez ohledu na zavinění právnické osoby. Již samotným porušením stanovených zákonem povinností je porušen zájem společnosti a dochází k naplnění objektivní stránky správního deliktu a k vyvození odpovědnosti za takový správní delikt je dostačující prokázání těchto porušení. Žalobkyně měla povinnost pilu vybavit bezpečnostním krytem bez ohledu na to, zda byla v danou chvíli aktivně užívána. Přičemž dle § 2 písm. a) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky pro bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, příst