10 Afs 160/2018 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 160/2018- 45 - text 10 Afs 160/2018 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: FeCom s. r. o., se sídlem Kukorelliho 2314/58, Humenné, Slovenská republika, zast. JUDr. Michaelem Kohajdou, Ph.D., advokátem se sídlem Gorazdova 355/5, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016, čj. 5023/16/5100-41453-711484, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2018, čj. 62 Af 49/201687, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce JUDr. Michaela Kohajdy, Ph.D., advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Jádrem tohoto sporu je kvalita dokazování v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce ve smyslu § 179 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. [2] Žalobkyně, slovenská obchodní společnost, obchodovala s českou společností AZARIA TRADE. Společnost AZARIA TRADE, jakožto daňový subjekt, nesplnila povinnost složit jistinu na úhradu DPH ve výši téměř 8 mil. Kč, kterou ji Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále též „správce daně“) stanovil zajišťovacím příkazem ze dne 20. 3. 2015. Proto správce daně téhož dne vydal exekuční příkaz na prodej movitých věcí a provedl soupis movitých věci. V rámci tohoto soupisu byly sepsány i měděné katody jakosti A min. 99,99 % uložené ve 14 balících o celkovém množství 231 kusů a celkové hmotnosti 23 680 kg, které žalobkyně (prodávající) měla dodat společnosti AZARIA TRADE (kupující). [3] Dne 23. 3. 2015 se ke správci daně dostavil jednatel žalobkyně, který mj. uvedl, že sepsané zboží je vlastnictvím žalobkyně. Dne 1. 4. 2015 pak žalobkyně doručila správci daně návrh na vyloučení výše specifikovaného zboží z daňové exekuce. V návrhu uvedla, že společnost AZARIA TRADE měla na základě rámcové smlouvy nabýt vlastnictví k zboží až po zaplacení úplné kupní ceny, k čemuž však nedošlo. Tvrdila, že předchozí obchody se společností AZARIA TRADE proběhly bez jakýchkoli problémů. Kupující platbu za zboží vždy obratem při jeho dodání uhradila. K návrhu žalobkyně doložila též rámcovou smlouvu o dodávkách zboží ze dne 13. 6. 2014, objednávku a dodací list na sporné zboží, které mělo být dopraveno do Městce Králové, vystavenou fakturu a dále též dokumenty prokazující, že žalobkyně zboží koupila a nechala přivézt ze Srbska. Správce daně následně dne 9. 4. 2015 vyzval žalobkyni k odstranění vad podání, konkrétně k předložení listin, z nichž by bylo možné ověřit pravdivost tvrzení o vlastnictví sporného zboží (veškeré faktury k prokázání ustálené obchodní praxe, výpisy z bankovních účtů, na které byly dle těchto faktur prováděny platby). Žalobkyně dokumenty doložila dne 20. 4. 2015. K prověření tvrzení žalobkyně si správce daně předvolal k vysvětlení jednatele společnosti AZARIA TRADE p. Pokutu, který se k vysvětlení nedostavil a dále též p. Vojtíška, bývalého jednatele této obchodní společnosti (do 30. 3. 2015). Pan Vojtíšek pak správci daně dne 29. 4. 2015 mj. vysvětlil, jak probíhaly obchody s měděnými katodami (blíže viz bod [21] níže). [4] Rozhodnutím ze dne 20. 5. 2015 správce daně nevyhověl návrhu. Žalobkyně se dne 10. 6. 2015 odvolala, odvolání pak doplnila podáním, které bylo žalovanému doručeno dne 29. 7. 2015. Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl. Ve shodě se správcem daně zjistil, že rámcová smlouva se řídí českým právním řádem (čl. III. odst. 2 této smlouvy): „Pokud není v této smlouvě výslovně stanoveno jinak, řídí se právní vztahy z ní vyplývající příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, zákona o rozhodčím řízení a platnými ustanoveními dalších obecně závazných právních předpisů České republiky“. [5] Žalovaný dále dovodil, že výhradu vlastnického práva žalobkyně, tj. že zboží je jejím výhradním vlastnictvím až do doby úplného uhrazení materiálu na bankovní účet stanovený na faktuře (čl. I odst. 3 rámcové smlouvy), je třeba ve smyslu § 70 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, posuzovat dle § 2132 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Výhrada vlastnictví tedy byla platně sjednána, je však dle § 2134 občanského zákoníku neúčinná vůči třetím osobám, neboť nebyla pořízena ani ve formě veřejné listiny, ani podpisy na smlouvě nebyly úředně ověřeny. Žalovaný doplnil, že dodatek rámcové smlouvy, na který odkazovala žalobkyně v odvolání a který měl změnit rozhodné právo, žalobkyně nepředložila a že jeho existence je nanejvýš pochybná. [6] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou. Krajský soud výše označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Za stěžejní považoval existenci a obsah předloženého dodatku k rámcové smlouvě ze dne 3. 12. 2014. U ústního jednání tímto dodatkem dokazoval. Dle čl. I. bod A dodatku smluvní strany změnily čl. III. odst. 2 rámcové smlouvy a nahradily jej novým ustanovením: „Není-li v této smlouvě výslovně stanoveno jinak, řídí se právní vztahy z ní vyplývající příslušnými ustanoveními zákona č. 513/1991 Zb., obchodného zákonníku Slovenské republiky, v platném znění“. Pokud by sjednaná výhrada vlastnického práva (čl. I. odst. 3 rámcové smlouvy) byla posuzována dle obchodního zákoníku Slovenské republiky, nebylo by možné konstatovat její neúčinnost. Sporné zboží by bylo do zaplacení úplné kupní ceny ve vlastnictví žalobkyně. [7] Krajský soud dokazoval dále též razítkem podatelny Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, kterým byla opatřena kopie doplnění odvolání žalobkyně ze dne 29. 7. 2015. Jelikož podací razítko nebylo dostatečně vyplněno, nebylo možné vyloučit, že dodatek byl přílohou podaného odvolání, i když ve správním spise není zažurnalizován. Žalovaný pochybil, neboť žalobkyni neumožnil plnou procesní obranu jejího vlastnického práva. Odmítl důkazní návrh jen proto, že je v rozporu s jiným, dříve získaným důkazem (vysvětlení p. Vojtíška ze dne 29. 4. 2015) a nepřipustil důkazní návrhy, jež mohou svědčit v prospěch žalobkyně (důkaz dodatkem a důkaz výpovědí jednatele daňového subjektu při zachování možnosti jednatele žalobkyně jej u této výpovědi konfrontovat). Pokud žalovaný zjistil, že se navrhovaný důkaz v odvolání, resp. v jeho doplnění, nenachází, měl žalobkyni vyzvat k jeho předložení, a to v souladu s § 8 daňového řádu. Sporný dodatek (jeho existenci, jeho obsah, okolnosti jeho uzavírání, okolnosti jeho – údajného – předložení až v odvolacím řízení) a v tomto kontextu výsledek dokazování svědeckou výpovědí přitom poprvé (namísto žalovaného) nemůže posoudit krajský soud, a to s ohledem na zásadu subsidiarity soudního přezkumu. Tento dodatek je přitom podstatným pro posouzení rozhodného práva, jímž se řídí výhrada vlastnického práva sjednaná v rámcové smlouvě. II. Shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [8] Proti rozsudku krajského soudu se brání žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V ní předně tvrdí, že žalobkyně předložila sporný dodatek k rámcové smlouvě až v řízení před krajským soudem, nikoliv v průběhu řízení před daňovými orgány. Není pravda, že k doplnění odvolání byl přiložen sporný dodatek k rámcové smlouvě. Krajský soud v tomto směru formalisticky a nesprávně usuzoval z podacího razítka (jímž bylo opatřeno doplnění odvolání). Stěžovatel neměl pochybnosti o nepředložení tohoto dodatku. Neměl ani povinnost žalobkyni jakkoli k jeho předložení vyzývat. Ostatně sama žalobkyně již přípisem ze dne 20. 4. 2015 správci daně sdělila, že veškeré relevantní písemnosti k prokázání vlastnictví zboží již předložila. Řízení o vyloučení majetku z exekuce je návrhovým řízením a správce daně tedy aktivně nevyhledává důkazy ve prospěch třetí osoby; naopak vychází z jemu známých skutečností. Bylo by absurdní, aby daňové orgány vyzývaly k předložení navrhovaného důkazu osobu, kterou tíží důkazní břemeno. Mohlo by tak dojít k umělému protahování řízení. Stěžovatel konečně zpochybňuje existenci dodatku rámcové smlouvy. Předložený dodatek v něm vzbuzuje pochybnosti, považuje jej za účelové jednání. [9] V další části kasační stížnosti stěžovatel polemizuje se závěry krajského soudu co do „výslechu“ bývalého jednatele daňového dlužníka, p. Vojtíška. Nešlo o výpověď svědka dle § 96 daňového řádu, ale o podání vysvětlení ve smyslu § 79. [10] Žalobkyně navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl. Navzdory tomu, že nikdy nebyla daňovým dlužníkem, daňové orgány vůči ní postupovaly razantně s cílem uspokojit se z jejího majetku. Žalobkyně předložila sporný dodatek jako přílohu doplnění jejího odvolání. Existenci dodatku by jistě při výpovědi potvrdil i pan Vojtíšek. Stěžovatel