1 As 207/2019 — Nejvyšší správní soud

1 As 207/2019- 19 - text  pokračování 1 As 207/2019 - 22 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: K. H., zastoupena JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem tř. V. Klementa 203/9, Mladá Boleslav, proti žalovaným: 1) město Lysá nad Labem, se sídlem Husovo náměstí 23/1, Lysá nad Labem, 2) Městský úřad Lysá nad Labem, se sídlem Husovo náměstí 23/1, Lysá nad Labem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2019, č. j. 54 A 33/2019 – 85, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaným se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a usnesení krajského soudu [1] Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 10. 2018 k Okresnímu soudu v Nymburce domáhala uložení povinnosti žalovaným, aby se zdrželi jednání a postupů spočívajících v působení na žalobkyni směřujícího k tomu, aby rozdělila svůj pozemek p. č. X v k. ú. L. a obci L. nad L. (dále jen „dotčený pozemek“), nebo aby s dotčeným pozemkem nakládala. Usnesením ze dne 23. 1. 2019, č. j. 6 C 243/2018-58, okresní soud vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému. [2] Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně vytýká žalovaným, že projednávají ve zkráceném postupu podle § 72 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), změnu č. 3 regulačního plánu Vysoká Mez, Lysá nad Labem, který má nahradit územní rozhodnutí o dělení pozemků. V rámci tohoto nahrazovaného územního rozhodnutí má dojít k přemístění dotčeného pozemku a změně jeho hranic s pozemkem p. č. X (dále jen „sousední pozemek“) tak, že namísto podlouhlého tvaru dotčeného pozemku orientovaného severojižním směrem, který hraničí se sousedním pozemkem delší stranou na východě, má získat dotčený pozemek více čtvercový tvar, má být přesunut směrem na sever a se sousedním pozemkem hraničit na jižní straně. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného 1) včas upozornila na skutečnost, že se zařazením dotčeného pozemku do změny č. 3 regulačního plánu nesouhlasí, neboť svůj pozemek směňovat nechce, nedočkala se však žádné reakce. [3] Žalovanému 2) pak žalobkyně vytýká, že v reakci na její žádost o vydání závazného stanoviska podle § 96b odst. 3 stavebního zákona jakožto orgán územního plánování v souhlasném stanovisku k jejímu záměru výstavby rodinného domu na dotčeném pozemku stanovil podmínku, že nejprve bude provedeno dělení pozemku v souladu s platným regulačním plánem, tj. přerozdělení pozemků ve směru sever - jih. Tímto přerozdělením však podle žalobkyně její pozemek ztratí na hodnotě, již zpracovaná stavební dokumentace se stane nepoužitelnou a dojde tím k nepřijatelnému zásahu do jejího vlastnického práva bez ohledu na její vůli. [4] Žalobkyně namítá, že nucené omezení vlastnického práva se může dít pouze ve veřejném zájmu, v tomto případě jsou však za veřejný zájem zaměňovány zájmy navrhovatele změny č. 3 regulačního plánu, jímž je vlastník sousedního pozemku. Shora popsané působení na žalobkyni, aby provedla rozdělení dotčeného pozemku a posléze jeho částečnou směnu s jinou osobou, je podle žalobkyně zapovězeným postupem, který neoprávněně ruší její vlastnické právo. Proto po soudu žádá zákaz takového působení ze strany žalovaných. [5] Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná, neboť podání zásahové žaloby v daném případě nepředstavuje vhodný žalobní typ. Žalobkyně se nedomáhá prostého konstatování nezákonnosti zásahu žalovaných, nýbrž uložení konkrétní povinnosti spočívající v zákazu nátlaku na žalobkyni směřujícího k vynucení si změny umístění a podoby dotčeného pozemku. Jedná se tedy o zápůrčí zásahovou žalobu, na niž dopadá požadavek přednostního vyčerpání jiných prostředků ochrany, ať již v řízení před správními orgány, nebo před správním soudem, zakotvený v § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). Podle obsahu žaloby přitom vyvíjený nátlak ze strany žalovaných žalobkyně spatřuje jednak ve způsobu vedení procesu přijetí změny regulačního plánu, jednak v obsahu závazného stanoviska orgánu územního plánování. Jinými skutkovými okolnostmi žalobkyně namítaný zásah nevymezuje. [6] Krajský soud konstatoval, že proti oběma popsaným zásahům se žalobkyně může bránit ve správním soudnictví jinou cestou. [7] Pokud jde o kroky žalovaných v procesu vedoucím k přijetí změny č. 3 regulačního plánu Vysoká Mez, Lysá nad Labem, těm se žalobkyně může bránit cestou podání návrhu na zrušení (části) opatření obecné povahy ve smyslu § 101a odst. 1 věty prvé s. ř. s., v němž může namítat jak nezákonnost výsledného regulačního plánu (ten má povahu opatření obecné povahy), tak i vady samotného procesu vedoucího k přijetí změny. Vzhledem k tomu, že změna č. 3 měla nabýt účinnosti dne 26. 12. 2018, žalobkyně má stále možnost takový návrh podat, neboť jednoletá návrhová lhůta podle § 101b odst. 1 s. ř. s. dosud neuplynula. [8] Pokud jde o závazné stanovisko ze dne 27. 9. 2018, č. j. MULNL-SÚ/62982/2018/Kuč, jímž žalovaný 2) podle § 96b odst. 3 stavebního zákona stanovil podmínky pro realizaci záměru žalobkyně spočívajícího ve výstavbě rodinného domu na dotčeném pozemku, proti tomuto závaznému stanovisku se žalobkyně mohla (a patrně i nadále může) bránit v odvolacím řízení proti rozhodnutí stavebního úřadu, v němž by bylo toto závazné stanovisko a v něm uvedené podmínky aplikovány (např. ve společném územním a stavebním řízení vedeném na základě § 96a odst. 5 věty druhé stavebního zákona). Pokud by ani v odvolacím řízení nedošlo postupem podle § 4 odst. 9 stavebního zákona k nápravě tvrzené nezákonnosti tohoto závazného stanoviska, mohla by se následně žalobkyně bránit podáním žaloby proti rozhodnutí odvolacího orgánu (jímž by patrně bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu o zamítnutí žádosti žalobkyně z důvodu rozporu s podmínkami stanovenými dotčeným orgánem na úseku územního plánování) ve smyslu § 65 odst. 1 ve spojení s § 75 odst. 2 větou druhou s. ř. s. [9] Krajský soud shrnul, že v podané žalobě žalobkyně brojí pouze proti jednáním žalovaných, proti nimž je obrana možná jen v řízení před správními soudy, ne však cestou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. Podaná žaloba na základě svého obsahu (zejména pokud jde o uplatněný petit a vymezení účastníků) ani nemohla být vyhodnocena jako v dané situaci eventuálně přípustný návrh na zrušení opatření obecné povahy. Žaloba proti rozhodnutí by přitom s ohledem na vylíčené skutečnosti byla ještě předčasnou, neboť žalobkyně na základě rozporovaného závazného stanoviska nezahájila správní řízení směřující k vydání rozhodnutí. [10] Soud též zvažoval, zda nevyzvat žalobkyni k opravě podané žaloby tak, aby byla projednatelná jako návrh na zrušení opatření obecné povahy. Dospěl však k závěru, že v situaci stále otevřené lhůty pro podání takového návrhu a nutnosti zásadních úprav stávající žaloby by takové řešení bylo neefektivní. Pokud se žalobkyně rozhodne jít danou cestou [což s ohledem na aktuálně probíhající projednávání změny č. 4 regulačního plánu Vysoká Mez, Lysá nad Labem, která má sporné úpravy dotčeného pozemku v zásadě navrátit zpět a která může dle sdělení žalovaného 2) nabýt účinnosti již v červenci 2019, není vůbec jisté], bude snazší podat návrh nový, od počátku formulovaný v souladu s příslušným žalobním typem. [11] Krajský soud proto postupoval v souladu s § 46 odst. 1 písm. d) a § 85 s. ř. s. a žalobu jako nepřípustnou odmítl. II. Kasační stížnost [12] Proti usnesení krajského soudu brojí žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností. [13] Stěžovatelka namítá, že byla zkrácena na svém právu vznést námitku podjatosti soudce (soudců). O možnosti vznést námitku podjatosti totiž nebyla poučena. [14] Okresní soud v Nymburce nařídil k projednání žaloby jednání. Bylo tedy zřejmě, že okresní soud dovodil splnění parametrů pro věcné projednání zápůrčí žaloby. Z tohoto postoje okresní soud překvapivě ustoupil, neboť věc postoupil krajskému soudu. [15] Stěžovatelka nesdílí závěr krajského soudu, že žaloba měla být odmítnuta. Soud žalobkyni zkrátil v právu, aby se v nastalé situaci obrátila zápůrčí žalobou na soud. Je nepřijatelné, aby soudy měly na kvalitu podání žalobkyně vyšší nároky, než vyjádřil zákonodárce v textu platné právní normy. Stěžovatelka se s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 28 Cdo 5923/2017 – 140, dovolává zásady legitimního očekávání spočívající v tom, že její právní případ bude rozhodnut obdobně jako podobné právní případy. [16] Krajský soud