10 Ads 2/2019

Podáními ze dne 28. a 29. 5. 2015 označenými jako Žádost o přezkumné řízení o nepřiznání sociální dávky „Doplatek na bydlení“ (doplněnými dne 28. 6. a 29. 6. 2015) žalobkyně žádala o přezkoumání pravomocných rozhodnutí žalovaného, kterými zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Úřadu práce ČR o nepřiznání doplatku na bydlení. V jednom případě žalobkyně žádala rovněž o přezkoumání pravomocného rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti o obnovu řízení ve věci doplatku na bydlení. Žalovaný vyhodnotil podání jako podněty k provedení přezkumného řízení. Sděleními označenými v záhlaví tohoto rozsudku žalobkyni vyrozuměl o tom, že její podněty k zahájení přezkumného řízení neshledal důvodnými, neboť nezjistil skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o souladu rozhodnutí s právními předpisy. Podle žalovaného nelze žalobkyni přiznat doplatek na bydlení s ohledem na celkové sociální a majetkové poměry a na skutečnost, že žalobkyni nevznikl nárok na příspěvek na živobytí. Pokud jde o podnět k přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení, žalovaný konstatoval, že ve smyslu § 96 odst. 1 správního řádu lze přezkumné řízení zahájit do jednoho roku od právní moci rozhodnutí ve věci. Tato lhůta již uplynula, jelikož rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 18. 4. 2014.

Žalobkyně napadla sdělení žalovaného žalobou u městského soudu, který ji usnesením ze dne 18. 12. 2018 odmítl pro nepřípustnost. Dospěl k závěru, že napadená sdělení nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s. Takový úkon je vyloučen z přezkoumání soudem ve správním soudnictví.

Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V ní namítá, že žalovaný vyhodnotil podání stěžovatelky nesprávně jako podnět k zahájení přezkumného řízení a městský soud tento mylný názor převzal. Podání je však třeba posoudit podle jeho obsahu, nikoliv označení. Ve skutečnosti se tak jednalo o žádost o obnovu řízení ve smyslu § 100 správního řádu, přičemž stěžovatelka splnila zákonné podmínky pro podání žádosti stanovené v § 100 odst. 2 správního řádu. Zástupkyně stěžovatelky označila za nedílnou součást kasační stížnosti také podání vlastnoručně sepsané stěžovatelkou.

Žalovaný se ve vyjádření ztotožňuje s usnesením městského soudu a navrhuje kasační stížnost zamítnout.

NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.

Kasační stížnost není důvodná.

NSS úvodem konstatuje, že obdržel dne 2. 1. 2019 kasační stížnost sepsanou vlastnoručně stěžovatelkou. Toto podání NSS vyhodnotil jako laickou kasační stížnost, která pro částečnou nečitelnost a značnou zmatečnost nesplňuje náležitosti kasační stížnosti podle § 106 odst. 1 s. ř. s. a není projednatelná. V usnesení ze dne 23. 1. 2019, čj. 10 Ads 2/2019-17, NSS na tuto skutečnost upozornil ustanovenou zástupkyni stěžovatelky a vyzval ji, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy kasační stížnost doplnila o důvody, pro které napadá usnesení městského soudu. V doplnění kasační stížnosti ze dne 24. 2. 2019 zástupkyně stěžovatelky odkazuje rovněž na argumentaci obsaženou v kasační stížnosti sepsané samotnou stěžovatelkou. K tomuto podání však NSS z výše předestřených důvodů nepřihlížel. Zástupkyně stěžovatelky měla dostatečný prostor k tomu, aby se se stěžovatelkou poradila a veškeré podstatné argumenty uvedla v kvalifikovaném doplnění kasační stížnosti.

Jádrem sporu v nynější kauze je otázka, zda žalovaný a městský soud správně vyhodnotili podání stěžovatelky jako podnět k zahájení přezkumného řízení. NSS předesílá, že ve skutkově i právně obdobné věci stěžovatelky již rozhodl rozsudkem ze dne 31. 7. 2018, čj. 1 Ads 140/2018-44. Závěry tohoto rozsudku jsou plně aplikovatelné také v nynější kauze.

Stěžovatelka uvádí, že její podání ze dne 28. a 29. 5. 2015 (doplněná dne 28. 6. a 29 6. 2015) žalovaný i městský soud posoudili nesprávně. Nešlo prý o podněty k zahájení přezkumného řízení, nýbrž o žádosti o obnovu řízení. Žalovaný i městský soud měli podání hodnotit podle obsahu, nikoliv podle označení.

NSS nesouhlasí se stěžovatelkou, že by městský soud a žalovaný posoudili její podání pouze formálně podle toho, jak bylo označeno. Podání ze dne 28. a 29. 5. 2015 stěžovatelka označila jako Žádost o přezkumné řízení o nepřiznání sociální dávky „Doplatek na bydlení“. V podání výslovně žádala o zahájení přezkumného řízení, ve kterém by žalovaný přehodnotil její nárok na doplatek na bydlení za příslušné měsíce. Namítala, že žalovaný neposoudil všechny rozhodné údaje z doložených dokumentů, jak vyžaduje zákon. Rozhodnutí o odvoláních proto považovala za neobjektivní a nespravedlivé.

Námitky stěžovatelky směřovaly proti nesprávnému posouzení věci žalovaným a vytýkaly mu nezohlednění všech stěžovatelkou předložených důkazů. Žalovaný proto správně kvalifikoval podání stěžovatelky ze dne 28. a 29. 5. 2015 jako podnět k zahájení přezkumného řízení, v němž správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy (§ 94 odst. 1 správního řádu).

Obnovu řízení lze nařídit jen tehdy, pokud „[1] vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo [2] se provedené důkazy ukázaly nepravdivými“ nebo pokud „[3] bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno“ a pokud „tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování“ (§ 100 odst. 1 správního řádu). Kromě prostého tvrzení, že podání ze dne 28. a 29. 5. 2015 byla žádostmi o obnovu řízení, stěžovatelka neuvedla žádné bližší argumenty, na základě nichž by bylo možné posoudit naplnění podmínek pro obnovu řízení.

V této souvislosti lze připomenout, že „od žalobce, který vymezuje hranice soudního přezkumu, se oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu. [… ] míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta“ (viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Tyto závěry lze plně vztáhnout i na řízení o kasační stížnosti.

Městský soud proto nepochybil, pokud podání stěžovatelky ze dne 28. a 29. 5. 2015 vyhodnotil jako podnět k zahájení přezkumného řízení.

S městským soudem lze rovněž souhlasit, že sdělení žalovaného byl úkon vyloučený ze soudního přezkumu, a žaloba proto byla nepřípustná. Podle ustálené judikatury není sdělení správního orgánu o tom, že na základě podnětu podatele neshledal důvod k zahájení přezkumného řízení, rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. (viz např. rozsudky ze dne 4. 4. 2018, čj. 10 As 374/2017-51, ze dne 19. 5. 2011, čj. 1 As 36/2011-79, ze dne 5. 6. 2008, čj. 9 As 25/2008-81, nebo ze dne 14. 2. 2008, čj. 7 As 55/2007-7). Stěžovatelka ostatně proti tomuto závěru nevznesla žádné námitky, NSS proto na citovaná rozhodnutí plně odkazuje.

S ohledem na vše výše uvedené proto NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Městský soud usnesením ze dne 3. 11. 2015, čj. 2 Ad 37/2015-19, ustanovil stěžovatelce zástupkyní Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátku. Podle § 35 odst. 10 poslední věty s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským (městským) soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. NSS určil odměnu advokátky částkou za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) ve výši 1 000 Kč a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů v souladu s § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Tuto částku soud zvýšil o 273 Kč připadající na daň z přidané hodnoty, kterou je advokátka jako plátce povinna odvést (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Celková částka ve výši 1 573 Kč bude vyplacena z účtu NSS ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.