4 As 268/2019 — Nejvyšší správní soud

4 As 268/2019- 54 - text 4 As 268/2019 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) B. M., b) E. M., oba zast. JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek – Místek, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: OKD, a.s., IČ: 059 79 277, se sídlem Stonavská 2179, Karviná, zast. JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem, se sídlem Preslova 361/9, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2018, č. j. SBS 16708/2018/ČBÚ-21/2, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2019, č. j. 25 A 95/2018 - 72, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Moravskoslezského a Olomouckého (dále jen „OBÚ“) ze dne 26. 3. 2018, č. j. SBS 31714/2017/OB/U-05/28. Tímto rozhodnutím OBÚ povolil hornickou činnost – dobývání výhradního ložiska v dobývacím prostoru Karviná – Doly, v rozsahu podle „Plánu dobývání porubů č. 11 2831 a č 11 11 2832 ve 28. Sloji v 11. kře na Důlním závodě 1, lokalitě Karviná“ zn. PBP/Ing.Bi ze dne 11. 9. 2017. [2] Žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Uvedli, že v případě OBÚ bylo podle žalobců na místě hovořit o tzv. systémové podjatosti dané dlouhodobým působením osoby zúčastněné na řízení a také tím, že celá řada pracovníků OBÚ pro osobu zúčastněnou na řízení v minulosti pracovala. OBÚ a osoba zúčastněná na řízení tak jsou úzce vzájemně propojeny rozsáhlými formálními a neformálními vztahy. [3] Rozhodnutí správních orgánů jsou podle žalobců důsledkem nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť se OBÚ ve svém rozhodnutí ve značné míře opíral o znalecké posudky, které nechala vypravovat osoba zúčastněná na řízení, která výlučně poskytovala podklady pro jejich zpracování. Samotný OBÚ zpracování znaleckého posudku nezadával, a to za situace, kdy pro osobu zúčastněnou na řízení zapracovávají znalecké posudky po mnoho let stále titíž znalci, a tedy je třeba mít důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti a relevantnosti či nezaujatosti jejich znaleckých závěrů. Výsledkem je, že tyto znalecké posudky neodpovídají skutečnosti. Správní orgány toto pochybení nenapravily. [4] Žalobci dále OBÚ vytknuli, že se nezabýval vyřešením střetu zájmů týkajícího se dotčených pozemků ve spoluvlastnictví žalobců a osoby zúčastněné na řízení. Žalovaný nenapravil pochybení OBÚ spočívající v opomenutí důsledků hornické činnosti na pozemky žalobců a míru jejich znehodnocení. [5] Krajský soud v Ostravě nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Uvedl, že žalobci v průběhu správního řízení nevznesli námitku podjatosti úředních osob. Správním orgánům tedy nebyl dán žádný prostor pro jakékoli posuzování otázky, zda jednotlivé úřední osoby nejsou ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu vyloučeny. Ani v žalobě žalobci neuvedli žádné konkrétní okolnosti, které by mohly vzbudit o nepodjatosti úředních osob pochybnosti. Žalobci namítané vztahy mezi OBÚ a osobou zúčastněnou na řízení navíc obsahově definici tzv. systémové podjatosti splňovat nemohou, neboť OBÚ nemůže mít vztah k projednávané věci – povolení těžební činnosti, jelikož ta se jej nijak materiálně, věcně, ekonomicky, ani jinak netýká. [6] Krajský soud odmítl i námitku nesprávně zjištěného skutkového stavu. Ta je velmi obecná a žalobci v zásadě pouze obecně dovozovali podjatost znalců zpracovávajících znalecké posudky. K tomu však neuvedli žádné bližší okolnosti, ze kterých by bylo možno dovodit závěry o podjatosti znalců. Neučinili tak ani ve správním řízení. Krajský soud tak dospěl k závěru, že obdobně jako u námitky podjatosti úředních osob nebyl ani ve vztahu k námitce podjatosti znalců otevřen správním orgánům prostor, aby se jí jakkoli zabývaly. Otázku podjatosti nelze poprvé řešit u soudu. K argumentaci žalobců, že podklady pro zpracování posudků znalci čerpali výhradně od osoby zúčastněné na řízení, krajský soud připomenul, že je to právě osoba zúčastněná na řízení, která je jako žadatel o povolení hornické činnosti povinna předložit předepsanou dokumentaci ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Je tedy logické, že osoba zúčastněná na řízení jako žadatel předá své podklady pro účely zpracování předepsané dokumentace, včetně posudků. Žalobci nevznesli konkrétní relevantní argumenty, týkající se např. postupů či metod zpracování posudků atd. [7] K námitce žalobců, že nebyly dosud vyřešeny tzv. střety zájmů týkající se dotčených pozemků ve spoluvlastnictví žalobců, krajský soud nejprve poukázal na § 33 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), a rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2018, č. j. 2 As 196/2016 - 33. Dále konstatoval, že žádná z nemovitostí ve spoluvlastnictví žalobců není ohrožena využitím výhradního ložiska, neboť nebyla zjištěna hrozba újmy žalobců, která by dosahovala potřebné intenzity. Krajský soud se ztotožnil se žalovaným, že povolením hornické činnosti, resp. využitím výhradního ložiska sice dojde k dotčení těchto nemovitostí, nikoli však k jejich ohrožení, neboť zjevně nedojde ke změně možnosti využití pozemků. Správní orgány tudíž nepochybily, pokud ve vztahu k nemovitostem ve vlastnictví žalobců nevyžadovaly po osobě zúčastněné na řízení doložení vyřešení střetu zájmů dle § 33 horního zákona. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali žalobci (dále též „stěžovatelé”) kasační stížnost. Stěžovatelé v prvé řadě uvedli, že krajský soud chybně interpretoval závěry rozsudku č. j. 2 As 196/2016 - 33. Podle stěžovatelů krajský soud nesprávně vyhodnotil intenzitu, s jakou bude v případě povolení těžby zasaženo do vlastnických práv žalobců k výše uvedeným pozemkům. [9] Z vyjádření žalovaného a ze znaleckých posudků vyplývá, že v důsledku těžební činnosti se předpokládá u pozemků parc. č. X a X v k. ú. D., pokles o cca. 55-95 cm. Takovým poklesem v důsledku důlní činnosti dojde ke znehodnocení dotčených pozemků, a tím i mimo jiné ke snížení jejich tržní hodnoty. V důsledku uvedeného poklesu se navíc oba pozemky, které budou ovlivněny těžební činností, stanou prakticky neprodejnými. Žalobcům tak v důsledku povolení důlní činnosti bude způsobena majetková újma. Žalobci znovu poukázali na to, že výše uvedené pozemky již v minulosti byly a nadále jsou ovlivňovány důlní činností, a jejich stav se tak fakticky bude jen zhoršovat. Dále zdůraznili, že v minulosti již vlivem důlní činnosti došlo ke znehodnocení pozemku parc. č. X v k. ú. S. m. u K., který poklesl o cca 100 cm, byl podmáčen a fakticky přestal plnit funkci lesa. [10] Krajský soud správně poukázal na rozsudek č. j. 2 As 196/2016 - 33, avšak pokles pozemku v důsledku povolované důlní činnosti vyhodnotil chybně jako pouhé dotčení. Je přitom zřejmé, že pokud dojde k poklesu uvedených pozemků o téměř metr, navíc pokud tyto pozemky již byly v minulosti ovlivněny těžbou a nyní má dojít k dalšímu poklesu, pak tyto pozemky budou trvale znehodnoceny. Závěry formulované v již zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu nelze interpretovat tak, že ohroženy by musely být stavby či jiné objekty na pozemcích či jiné zájmy žalobců. Nejvyšší správní soud hovořil v cit. rozsudku o tom, že hrozba újmy musí být reálná a její intenzita musí být srovnatelná se zničením, poškozením či podstatným snížením některého z užitných parametrů. Ve spojení s § 33 horního zákona z toho ovšem plyne, že může dojít nejen ke zničení, poškození či znehodnocení staveb (objektů) nacházejících se na pozemcích ovlivněných těžbou, nýbrž může být takto nepochybně ohrožen zároveň sám pozemek, který bude důlní činností ovlivněn. [11] Pozemky stěžovatelů nebudou důlní činností pouze dotčeny, nýbrž jí budou ohroženy. Podle stěžovatelů si tak měl OBÚ vyžádat od osoby zúčastněné na řízení doložení vyřešení střetu zájmů podle § 33 odst. 2 horního zákona, což však neučinil a toto pochybení nenapravil ani žalovaný. V důsledku toho nebyla splněna jedna ze základních podmínek pro vydání povolení k hornické činnosti, a OBÚ tak povolení osobě zúčastněné na řízení neměl vydat. Krajský soud chybně posoudil klíčovou právní otázku, zda je třeba daný případ posuzovat v režimu dotčení nebo zda již intenzita zásahu do práv žalobců v důsledku povolované důlní činnosti přesáhla onu kritickou míru „ohrožení“, a tedy bylo namístě se zabývat řešením střetu zájmu. [12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry napadeného rozsudku a odkazuje na odů