9 As 152/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 152/2018- 115 - text 9 As 152/2018 - 119 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci navrhovatelů: a) Obec Vidov, se sídlem Vidov 51, b) Obec Plav, se sídlem Plav 57, c) Obec Borovnice, se sídlem Borovnice 60, d) D. S., e) J. G., f) R. M., g) M. M., h) L. M., ch) Ing. J. T., i) PŘÁTELÉ VIDOVA A OKOLÍ, se sídlem Vidov 34, všichni zast. JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem Převrátilská 330/15, Tábor, proti odpůrci: Jihočeský kraj, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydané usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014, č. j. 396/2014/ZK-14, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů a) až i) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 2018, č. j. 57 A 21/2017 - 181, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se navrhovatelé a) až i) [dále jen „stěžovatelé“] domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byl výrokem I. podle § 101d odst. 2 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnut jejich návrh na zrušení části opatření obecné povahy – 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydané usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 18. 12. 2014, č. j. 396/2014/ZK-14 (dále jen „aktualizované ZÚR“ nebo „aktualizované zásady“), a výrokem II. nebyla odpůrci přiznána náhrada nákladů řízení. Stěžovatelé se domáhali zrušení aktualizovaných zásad v části týkající se záměru D 26/2 – Dálniční přivaděč - Jižní tangenta České Budějovice, Pokračování Jižní tangenty České Budějovice [dále jen „Jižní tangenta II“]. [2] K žalobním námitkám, které se promítly do námitek kasačních, uvedl krajský soud následující. [3] Zásady územního rozvoje i jejich aktualizace stanoví základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje. Záměry jsou zde formulovány jen obecně a jejich možný negativní vliv na životní prostředí je zapotřebí podrobněji zkoumat v navazujících řízeních. [4] Posouzení vlivů aktualizovaných zásad na životní prostředí (hodnocení SEA, Strategic Environmental Assessment) bylo dostatečné. Hodnocení jednotlivých záměrů (stávajících i navrhovaných) a jejich vzájemného působení bylo provedeno ve zprávě Vyhodnocení vlivu 1. aktualizace Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje na životní prostředí podle přílohy stavebního zákona (dále jen „zpráva SEA“). Její součástí bylo i hodnocení kumulativních a synergických vlivů (hodnocení CEA, Cumulative Effects Assessment), které bylo rovněž provedeno dostatečně konkrétně. Tyto vlivy byly identifikovány a řádně vyhodnoceny (kapitola 5, zvláště podkapitola 5.14, a přílohy č. 3, 4, a 5 zprávy SEA). Vyhodnoceny byly i vlivy ploch a koridorů ve větší vzdálenosti než 500 m. Do hodnocení byla zařazena konkrétní opatření pro předcházení negativním vlivům dopravních záměrů a jejich snížení (kapitola 7, odstavec 223, body 1 až 7, 12, 15, 17 a 51, konkrétně ve vztahu k Jižní tangentě též bod 47), kompenzační opatření a zvláštní pravidla monitorování nebyla navržena (odstavec 193 zprávy SEA). Mezi plochami a koridory s nejzávažnějším vlivem na životní prostředí není Jižní tangenta II uvedena (odstavec 198 zprávy SEA). [5] Mírně negativní vlivy týkající se hlukového zatížení, které mohou nastat u silničních koridorů první třídy a železničních koridorů, budou řešeny při posouzení vlivů záměru na životní prostředí (hodnocení EIA, Environmental Impact Assessment). Z již vypracovaného hodnocení EIA pro záměr Jižní tangenty II (dne 14. 10. 2016 bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko) plyne, že v území nejsou významné zdroje hluku a s ohledem na stanovenou intenzitu dopravy lze předpokládat, že hlukové imise v hlukové studii budou nižší. Podle rozptylové studie bude nárůst imisí nízký. [6] Rozdělení záměru Jižní tangenty na dvě části, a to na záměr Jižní tangenty I [od silnice I/3 (budoucí silnice II/603) k dálnici D 3], který byl navržen v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 13. 9. 2011, č. j. 293/2011/ZK-26 (dále jen „ZÚR“ nebo „zásady“), a na záměr Jižní tangenty II (od dálnice D 3 k silnici II/156), za účelem izolovaného posouzení kumulativních a synergických vlivů je nepodloženou spekulací. Rozdělení je dáno aktuální potřebou dopravního propojení, funkce obou částí jsou odlišné, proto se liší i termíny realizace a zprovoznění. [7] Do vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů není zapotřebí zapracovat veškeré záměry obsažené v zásadách územního rozvoje, ale postačuje pouze zhodnocení záměrů, u nichž takové vlivy vůbec přicházejí v úvahu, a to s ohledem na jejich povahu a rozsah či v důsledku jiných zjištění. V projednávaném případě je proto míra podrobnosti dostatečná. Aktualizované zásady nevykazují tak závažné vlivy na životní prostředí, pro něž by neměly být schváleny (odstavec 195 zprávy SEA). Krajský soud upozornil též na zásadu minimalizace soudních zásahů do územně plánovací dokumentace, podle níž soud přezkoumává jen to, zda vyhodnocení má zákonem požadované náležitosti, je srozumitelné, logicky konzistentní a bylo vyhodnoceno v navazujících rozhodovacích procesech. [8] Proti vypořádání ostatních žalobních námitek stěžovatelé nic nenamítali, proto se jimi soud v kasačním řízení nezabýval. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření ke kasační stížnosti a repliky stěžovatelů [9] Rozsudek krajského soudu napadli stěžovatelé v rozsahu výroku I. kasační stížností, jejíž důvody podřazují pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., a navrhli jeho zrušení i zrušení aktualizovaných ZÚR v části Jižní tangenty II. [10] Namítají, že posouzení vlivů aktualizovaných ZÚR v části Jižní tangenty II na životní prostředí (hodnocení SEA) bylo nedostatečné. Konkrétně neobsahuje hodnocení kumulativních a synergických vlivů (tedy popis možných konkrétních dopadů na konkrétní složky životního prostředí, úvahu o jiném lepším řešení a zohlednění hodnocení při výběru varianty záměru), nevymezuje kompenzační opatření za účelem minimalizace kumulativních a synergických vlivů, ani nestanovuje pravidla jejich monitorování. Nedošlo k posouzení kumulativních a synergických vlivů ve vztahu k dálnici D 3 a železničnímu koridoru z Českých Budějovic do Českých Velenic. Hodnocení SEA nelze nahradit posouzením vlivu záměru na životní prostředí (hodnocením EIA). Hodnocení SEA by mělo být v posuzovaném případě konkrétnější i proto, že se jedná o dopravní infrastrukturu, k jejímuž dalšímu členění a upřesnění nedochází již vůbec, případně jen omezeně. [11] Namísto posouzení záměru Jižní tangenty jako celku došlo k jeho rozdělení na záměry Jižní tangenty I a Jižní tangenty II. Důsledkem bylo izolované posouzení Jižní tangenty II. Účel právní úpravy procesu SEA nelze obejít rozdělením jednoho záměru (stejně jako nezohledněním více záměrů). [12] Nedošlo k posouzení kumulativních a synergických vlivů dálniční křižovatky Roudné ve vztahu k dálnici D 3 a železničnímu koridoru z Českých Budějovic do Českých Velenic. [13] Krajský soud se s žalobními body, které se promítly do shora shrnutých kasačních námitek, řádně nevypořádal, resp. pro vytýkané nedostatky aktualizované ZÚR v části týkající se Jižní tangenty II nezrušil, ač tak učinit měl. [14] Ve vyjádření ke kasační stížnosti odpůrce uvedl, že napadený rozsudek a aktualizované zásady byly vydány v souladu se zákonem a jsou dostatečně odůvodněné. Navrhl kasační stížnost zamítnout. Zároveň upozornil, že stěžovatelé byli při projednání aktualizovaných ZÚR pasivní, nedostatky poprvé vytýkali až v řízení před krajským soudem. [15] Při posuzování záměru Jižní tangenty nebylo postupováno tzv. „salámovou metodou“. Napojení obou etap na dálnici D 3 odviselo od již dříve vydaného územního rozhodnutí o umístění dálniční křižovatky Roudné. Již v ZÚR byla Jižní tangenta II vymezena, a to jako územní rezerva. Zároveň byly v rámci hodnocení kumulativních a synergických vlivů posuzovány všechny záměry (tj. stávající i navrhované) ve vzájemné souvislosti. [16] Obsah hodnocení SEA považuje za dostatečný. Hodnoceny byly jednotlivé záměry i jejich vzájemné působení. Jižní tangenta II byla posouzena ve stejném rozsahu a stejným způsobem jako ostatní záměry, přičemž hodnocení bylo provedeno souhrnně pro všechny záměry stejné kategorie a přihlédnuto bylo ke zvláštnostem jednotlivých záměrů. Míra podrobnosti odpovídá tomu, že se jedná o aktualizaci zásad územního rozvoje, přihlédnuto proto bylo především k záměrům nadmístního významu. [17] Popis stavu životního prostředí a složek, které by mohly být negativně ovlivněny, je uv