1 Azs 83/2020 — Nejvyšší správní soud

1 Azs 83/2020- 44 - text pokračování 1 Azs 83/2020 - 47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. K., zastoupen Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem Riegrova 223/20, Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 9. 2019, č. j. MV-109977-4/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 1. 2020, č. j. 30 A 105/2019  57, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Jana Blažka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019, č. j. OAM-13905-14/ZM-2019, zamítlo podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a s § 37 odst. 2 písm. a) a v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), žalobcovu žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území. Touto překážkou měl být výkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah v období od 1. 6. 2017 minimálně do 22. 6. 2017 a výkon práce v rozporu s vydanou zaměstnaneckou kartou a rozhodnutím o povolení k zaměstnání. [2] Žalovaná žalobcovo odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Rozsudek krajského soudu [3] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni, který na jejím základu rozhodnutí žalované i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [4] Krajský soud shledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle judikatury je pojem „závažná překážka“ obsažený v § 56 zákona o pobytu cizinců neurčitým pojmem, který je správní orgán povinen vymezit ve svém rozhodnutí a na podkladu zjištěného skutkového stavu náležitě odůvodnit jeho naplnění. Výkon nelegální práce cizincem, resp. výkon práce v rozporu s povolením k zaměstnání nebo zcela bez takového povolení, je obcházením, resp. porušováním zákona. Dopouští-li se cizinec takového jednání, obecně vzato není vyloučeno, aby takové jednání bylo považováno za závažnou překážku jeho pobytu na území. Správní orgány svůj závěr o výkonu nelegální práce plně založily na protokolu o kontrole provedené Oblastním inspektorátem práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj (dále též „inspektorát práce“) č. j. 2124/6.71/17-9, sp. zn. I6/2017-182 (dále též „protokol o kontrole“). Protokol o kontrole je možné využít k důkazu i v jiných správních řízeních. Je však nutno jej v nich řádně provést k důkazu a rovněž jej jako důkaz také hodnotit, tj. v souvislosti s ostatními důkazy. Na základě samotného protokolu o kontrole nelze závěry, ke kterým správní orgány dospěly, odůvodnit. [5] Správní orgány se měly ve svých rozhodnutích zabývat otázkou možné pracovní cesty žalobce. Poukazy žalované na to, že pracovní cestou nelze zastřít výkon nelegální práce jsou obecně sice správné, ale ve vztahu k případu žalobce neodůvodněné, neboť není postaveno najisto, že se žalobce tímto způsobem skutečně pokoušel výkon nelegální práce zastírat. K této otázce nebylo vůbec provedeno dokazování, a tento závěr správního orgánu prvního stupně ani žalované tak není vůbec odůvodněn. Bylo proto namístě se ve správním řízení vypořádat s otázkou cestovního příkazu, kterým se žalobce dle protokolu o kontrole prokázal příslušnému inspektorovi a popřípadě provést dokazování ke zjištění, zda se v daném případě jednalo skutečně o pracovní cestu, nebo zda šlo jen o fiktivní pracovní cestu zastírající výkon nelegální práce. [6] Tytéž závěry je pak podle krajského soudu nutno uvést i ve vztahu k tvrzenému výkonu jiného druhu práce, než měl žalobce povolen. Správní orgány vůbec neprovedly úvahu ve vztahu k tomu druhu práce, který měl žalobce povolen u svého zaměstnavatele v době, kdy byl zastižen kontrolou inspektorátu práce, a jeho porovnáním s druhem práce, který v provozovně WEILER Holoubkov s.r.o. (dále jen „WEILER“) v Holoubkově fakticky vykonával. K závěru o odlišnosti dvou druhů zaměstnání (rozuměj povoleného a fakticky vykonávaného) přitom v některých případech nelze dospět pouze na základě názvu určité pracovní pozice nebo názvu tohoto druhu práce. Platí to i v tomto případě, kdy se činnosti představitelně podřaditelné pod druh práce, jenž měl žalobce povolen („manipulační dělníci ve výrobě“), v zásadě může překrývat s činností, kterou žalobce v provozovně WEILER v době kontroly fakticky vykonával („technologické úkony přímo související s výrobou obráběcích strojů“). I v tomto směru krajský soud postrádal v napadeném rozhodnutí, ale i jemu předcházejícím rozhodnutí správního orgánu prvního stupně příslušnou úvahu, na základě které by bylo možno závěry správních orgánů obou stupňů, že se v daném případě jedná o jiný druh práce, přezkoumat. [7] Objevuje-li se pak v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně závěr, že žalobce vykonával v období od 1. 6. 2017 minimálně do 22. 6. 2017 závislou práci zcela mimo pracovněprávní vztah, krajský soud žalobci rovněž přisvědčil, že ani pro ten nelze ve spise nalézt oporu, ani není dostatečně odůvodněn. [8] Další žalobní námitky krajský soud neshledal důvodnými. III. Kasační stížnost [9] Žalovaná (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. [10] Považuje za absurdní názor krajského soudu, podle kterého se správní orgány měly v odůvodnění svých rozhodnutí vyrovnat se skutečnostmi uvedenými v protokolu o kontrole, tedy pracovní cestou, cestovním příkazem a druhem vykonávané práce. Těmito skutečnostmi se zabýval inspektorát práce, tj. správní orgán k tomu věcně příslušný, který konstatoval, že žalobce vykonával nelegální práci. Tato skutečnost je podle stěžovatelky plně dostačující k zamítnutí žádosti z důvodu existence závažné překážky podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Krajský soud nespecifikoval, jak by měly správní orgány uvedené skutečnosti více zjišťovat. Z protokolu o kontrole (viz citace ze stran 13 a 20 protokolu) je evidentní, že se v případě žalobce nemohlo jednat o pracovní cestu, jak uvádí krajský soud. Žalobce pracoval pro zaměstnavatele ALMAX WORK-Holding, družstvo (dále jen „ALMAX“) na pracovišti v areálu společnosti WEILER pouze na základě uzavřené rámcové smlouvy o dílo mezi těmito společnostmi. Vykonával zde i jiný druh práce. Krajský soud zmíněnou rámcovou smlouvu nezohlednil, ačkoli je podle stěžovatelky podstatná. Na rozdíl od krajského soudu je stěžovatel toho názoru, že bylo na žalobci, aby prokázal své tvrzení, podle kterého se výkonu nelegální práce nedopustil. Stěžovatelka je přesvědčena, že její rozhodnutí je dostatečně a srozumitelně odůvodněné a vypořádává všechny relevantní námitky. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem soudu, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. [11] Rozsudek krajského soudu je nesrozumitelný, neboť v bodu 32 v souvislosti s pracovní cestou odkazuje na § 93 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Toto ustanovení se však týká práce přesčas, nikoli pracovní cesty. Rozsudek je též vnitřně rozporný. Krajský soud vytýká správním orgánům, že své závěry opřely o protokol o kontrole, v bodech 28 a 34 rozsudku však krajský soud označil protokol o kontrole za použitelný a způsobilý podklad, ze kterého lze vycházet. Dále, samotnému krajskému soudu bylo z protokolu o kontrole zřejmé, že se žalobce nacházel na jiném místě výkonu práce, než jaké měl povoleno. Následně však polemizoval o pracovní cestě a cestovním příkazu a o druhu práce vykonávané žalobcem, aniž by vzal v úvahu, že se touto otázkou zabýval inspektorát práce. [12] Stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalobce [13] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka nevysvětlila, v čem přesně spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Neuvádí ani, jakou konkrétní právní otázku soud posoudil nesprávně. Kasační stížnost by tedy měla být odmítnuta, případně zamítnuta. [14] Stěžovatelka rozhodla pouze na základě protokolu o kontrole. Kontrolní zjištění obsažená v protokolu však nelze zaměňovat s výroky případného rozhodnutí inspekce práce. Skutková zjištění zachycená v protokolu jsou podkladem pro navazující správní řízení, nejsou jím však případná hodnocení kontrolorů, která se v protokolu mohou rovněž nacházet. Na základě protokolu nelze dovozovat vznik jakýchkoli práv či povinností. Protokol o kontrole tak nemůže být v souzené věci dostatečným podkladem, a to tím spíše, že závěry v něm obsažené a převzaté do rozhodnutí inspekce prá