2 As 317/2018 — Nejvyšší správní soud

2 As 317/2018- 35 - text 2 As 317/2018 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci navrhovatelky: L. M. S., zastoupená JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem se sídlem Vídeňská 181, Klatovy, proti odpůrkyni: Obec Běšiny, se sídlem Běšiny 150, Klatovy, zastoupená JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem Vídeňská 9, Klatovy, ve věci návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu obce Běšiny vydaného dne 8. 2. 2018, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2018, č. j. 59 A 4/2018 - 79, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2018, č. j. 59 A 4/2018 – 79, se zrušuje v části, v níž soud zamítl návrh navrhovatelky na zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu obce Běšiny vydaného dne 8. 2. 2018 v části týkající se pozemku parc. č. X v katastrálním území X, obec X; ve zbytku se kasační stížnost navrhovatelky zamítá. II. Opatření obecné povahy – Územní plán obce Běšiny vydaný dne 8. 2. 2018 se zrušuje v části týkající se pozemku parc. č. X v katastrálním území X, obec X. III. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení o žalobě a na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti celkově částku 31 600 Kč k rukám JUDr. Miroslava Muchny, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatelka se svým návrhem podaným u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Běšiny ze dne 8. 2. 2018. [2] Krajský soud návrh navrhovatelky v celém rozsahu zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Především vycházel z obecných závěrů judikatury Nejvyššího správního soudu týkajících se územního plánování, z nichž vyplývá, že úkolem soudů není dotvářet územní plány, ale mají chránit jednotlivce (a tím zprostředkovaně celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů. Taková pochybení v případě stěžovatelky neshledal. Územní plán vymezoval způsob využití jednotlivých ploch (pozemků) v obci podle přezkoumatelných kritérií (str. 28 textové části územního plánu upravující urbanistickou koncepci řešeného území). Krajský soud neshledal ani rozdílné zacházení s navrhovatelkou oproti jiným vlastníkům. Podle jeho názoru nový územní plán oproti původnímu neprovedl v předmětné části obce žádnou změnu ve vztahu k vymezení nově zastavitelných ploch. Nenalezl tedy žádný srovnatelný subjekt, který by byl neoprávněně, v rozporu s kritérii obsaženými v územním plánu, při stejných skutkových okolnostech oproti navrhovatelce zvýhodněn. Co se týče nejbližší nově zastavitelné plochy B1, ta jednak navazovala na stávající zástavbu, jednak byla od hřbitova vzdálena (na rozdíl od pozemku stěžovatelky, který leží v lokalitě přímo navazující na hřbitov). Nedošlo ani k zásahu do práv navrhovatelky nezařazením jejího pozemku do nově zastavitelných ploch, neboť neexistuje žádné veřejné subjektivní právo vlastníka na zařazení jeho pozemku do zastavitelného území. Navrhovatelka nebyla ve stávajícím možném využití svého pozemku územním plánem jakkoli omezena. Předchozím územním plánem byl pozemek navrhovatelky označen za ochrannou zeleň, a pokud jej nový územní plán označuje jako plochy zemědělské, je možnost využití takového pozemku výrazně širší. II. Kasační stížnost navrhovatelky a vyjádření odpůrkyně [3] Navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) podala svou kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Ve své kasační stížnosti a jejích doplněních především nesouhlasí s názorem krajského soudu, že způsob využití jednotlivých ploch (pozemků) v obci není dán nahodile, ale na základě přezkoumatelných kritérií, a že nebyla diskriminována. [4] V první řadě stěžovatelka nesouhlasí se závěrem soudu, že nový územní plán oproti původnímu v dané části obce neprovedl žádnou změnu ve vztahu k vymezení nově zastavitelných ploch a že zde není žádný srovnatelný pozemek, který by na rozdíl od jejího pozemku byl učiněn zastavitelnou plochou. Jednak se totiž soud nezabývá nově zastavitelnými plochami v dalších částech obce [B4 Plochy smíšené obytné, B22 Plochy smíšené obytné, B23 Plochy smíšené obytné, B24 Plochy bydlení, B27 Plochy smíšené obytné, B31 Plochy smíšené obytné, B32 Plochy bydlení (územní rezerva)], které také byly většinou v dosavadním územním plánu zahrnuty do ploch ochranné zeleně, a jednak vychází z nesprávných zjištění. Pozemek navrhovatelky byl v dosavadním územním plánu (viz změna č. 2 z roku 2006) vymezen jako zastavitelné území obce a v novém územním plánu již do nově zastavitelných ploch nebyl zařazen. Přitom na něm v uplynulém období byly umístěny trafostanice TS 6 a přípojky elektrické energie pro nově zastavitelné plochy také přímo navazující na hřbitov, mimo jiné pro pozemky st. X s rodinným domem č. p. X a p. č. X a pozemky st. X s rodinným domem č. p. X a p. č. X, vše v katastrálním území a obci X. Žádná z výše uvedených srovnatelných ploch B4, B22, B23, B24, B27, B31, B32 nesplňuje na rozdíl od pozemku navrhovatelky kritéria obsažená v územním plánu na straně 38 jeho textové části a využití těchto ploch je limitováno jak funkčně, tak finančně Limity využití a Specifickými podmínkami tak, jak je uvedeno v textové části územního plánu dle bodu f4. [5] Podle návrhu zadání územního plánu Běšin z 07/2015 na č. l. 1/19 budou nové zastavitelné plochy přednostně situovány do proluk ve stávající zástavbě sídel a po obvodě sídel tak, aby přiléhaly k hranici zastavěného území. V rámci návrhu územního plánu měly být prověřeny požadavky občanů na zařazení do zastavitelného území, které byly shromážděny při přípravě zadání územního plánu. Pozemek stěžovatelky tvořil plochu navazující na zastavěné území na severovýchodním okraji sídla u cesty, v proluce zastavěného území, tedy splňoval odpůrkyní uvedená kritéria pro určení zastavitelných ploch. Pokud při zařazení nově zastavitelných ploch do územního plánu odpůrkyně upřednostnila určité pozemky, ačkoliv nesplňovaly či splňovaly ve výrazně menším rozsahu kritéria pro zařazení do nově zastavitelných ploch, nutně zvýhodnila vlastníky těchto pozemků oproti navrhovatelce. [6] Stěžovatelka dále namítá, že soud ani odpůrkyně žádným způsobem nezdůvodňuje, proč by měl pozemek navrhovatelky čelit omezením vyplývajícím z blízkosti hřbitova, ačkoliv těmto omezením nikdy v minulosti nečelily ostatní srovnatelné pozemky v k. ú. odpůrkyně, taktéž v blízkosti hřbitova. Konkrétně se jedná o pozemky st. X s rodinným domem č. p. X a p. č. X, neuvedené v územním plánu odpůrkyně z roku 1993 jako pozemky určené k zastavění a ve změně č. 2 územního plánu z roku 2006 zobrazené ve smíšeném území pro faktickou zastavěnost, a pozemky st. X s rodinným domem č. p. X a p. č. X, taktéž neuvedené v územním plánu odpůrkyně z roku 1993 jako pozemky určené k zastavění a ve změně č. 2 územního plánu z roku 2006 zobrazené v území čistého bydlení. [7] Také zdůrazňuje, že zmiňované ochranné pásmo v šíři nejméně 100 m okolo hřbitova nikdy nebylo odpůrkyní zřízeno, neboť nebylo nikdy vydáno územní rozhodnutí o zřízení ochranného pásma pro uvedený hřbitov podle § 17 odst. 2 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pohřebnictví“), účinném do 31. 8. 2017. Z tohoto důvodu nebylo nikdy stavebním úřadem rozhodnuto o tom, zda se v ochranném pásmu zakazuje nebo omezuje provádění staveb, jejich změn a činností, které by byly ohrožovány provozem veřejného pohřebiště nebo by mohly ohrozit řádný provoz veřejného pohřebiště nebo jeho důstojnost. Celoplošné zřizování ochranných pásem pohřebišť pak podle stěžovatelky (s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 193/2017 Sb., kterým byl zrušen § 17 odst. 2) ze zákona nevyplývá, neboť se v jednotlivých obcích může lišit způsob začlenění veřejného pohřebiště do území a také názory na to, které z funkcí a činností narušují nebo mohou narušovat důstojnost veřejného pohřebiště. [8] Konkrétně odpůrkyně neměla dle stěžovatelky zájem zřizovat ochranné pásmo, neboť by tím byl ohrožen provoz jejího fotbalového hřiště, dětského hřiště i využívání stavby sokolovny pro poskytování pohostinských služeb a pořádání hudebních produkcí. Důstojnost veřejného pohřebiště by pak mohlo stěží narušovat umístění rodinných domků, ať již v současnosti umístěných na parcelách st. X a st. X nebo na předmětném pozemku stěžovatelky. [9] Postup obce při vymezování zastavitelného území považuje stěžovatelka s ohledem na výše uvedené za diskriminační, a tedy za vybočující ze zákonných mezí opatření obecné povahy. Krajský soud odmítl provést důkazy navržené stěžovatelkou (chybějící částí spisu zachycující jednotlivé fáze procesu přijímání napadeného územního plánu, výslech pověřeného zaměstnance pořizovatele a členů zastupitelstva odpůrkyně) s odůvodněním, že tyto nebyly nezbytné k prok