3 Ads 274/2019 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 274/2019- 32 - text 3 Ads 274/2019 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: X. X., zastoupená Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem Komunardů 1091/36, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, č. j. 6 A 222/2016 – 37, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobkyně se domáhala žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) určení nezákonnosti zásahu žalovaného, spočívajícího ve zrušení výběrového řízení na služební místo X, vyhlášeného podle § 188 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o státní službě“), dne 29. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/133024-111/SZ/VŘ (dále jen „výběrové řízení“), a v následném vyhlášení nového výběrového řízení podle § 57 zákona o státní službě. Dále se domáhala toho, aby městský soud žalovanému uložil, aby pokračoval ve výběrovém řízení a každému žadateli doručil jeho výsledek ve formě rozhodnutí s poučením o opravném prostředku. [2] Městský soud rozsudkem ze dne 17. 7. 2019, č. j. 6 A 222/2016 – 37, žalobu zamítl jako nedůvodnou. Nejprve konstatoval, že do výběrového řízení se kromě žalobkyně přihlásili ještě další dva uchazeči, jejichž žádosti byly vyřazeny. Na základě pohovoru pak byla žalobkyně označena jako vhodná kandidátka ke jmenování na služební místo. Dne 1. 9. 2016 však nedošlo k uzavření dohody mezi státním tajemníkem žalovaného a bezprostředně nadřízeným představeným (náměstkyní pro řízení sekce sociální a rodinné politiky). Proto bylo výběrové řízení dle § 28 odst. 4 zákona o státní službě zrušeno. [3] Městský soud dále uvedl, že ačkoli byla žalobkyně úspěšnou žadatelkou v první fázi výběrového řízení, ve fázi následující bylo čistě na služebním orgánu, zda vybraného uchazeče na služební místo jmenuje. Protože nedošlo k uzavření dohody o jmenování vybraného uchazeče, naplnil se předpoklad podle § 28 odst. 4 zákona o státní službě, tj. došlo ke zrušení výběrového řízení a následně k vyhlášení nového výběrového řízení. [4] Poté městský soud konstatoval podmínky dle § 82 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), za nichž může být žaloba na ochranu před nezákonným zásahem důvodná. Odkázal také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2017, č. j. 10 Ads 316/2016 – 50 (publ. pod č. 3664/2018 Sb. NSS; dále jen „rozsudek z listopadu 2017“) a jeho právní věty. Žalovaný zrušením výběrového řízení nepochybně zasáhl do právní sféry žalobkyně, avšak tento zásah nebyl nezákonný. Zákon o státní službě poskytuje služebnímu orgánu značnou míru volnosti při výběru vhodného uchazeče, ve druhé fázi výběrového řízení není vázán doporučením výběrové komise a může bez ohledu na počet nejvhodnějších kandidátů výběrové řízení zrušit a vyhlásit nové výběrové řízení. Postup služebního orgánu podle § 28 odst. 4 zákona o státní službě (tedy v „druhém kole“ výběrového řízení) se neřídí žádnými pravidly, jejichž dodržení by bylo možné přezkoumat soudem, a není završeno žádným formálním aktem. [5] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, v níž označuje výklad zákona o státní službě ze strany městského soudu za neudržitelný z hlediska zachování zásad správního řízení a zachování základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod. V právním státě nemůže nastat situace, ve které by správnímu orgánu byla státem svěřena moc neomezeně a nekontrolovaně rozhodovat (o přijetí či nepřijetí uchazeče) bez možnosti jakéhokoli přezkumu a soudní kontroly, a to navzdory rozsudku z listopadu 2017. Nelze akceptovat neomezenou libovůli správního orgánu při obsazování veřejných pozic, kterou v napadeném rozsudku obhajuje městský soud a v rozsudku z listopadu 2017 i Nejvyšší správní soud. V projednávaném případě služební orgán navzdory doporučení výběrové komise bez jakéhokoliv odůvodnění fakticky připravil stěžovatelku o její dosavadní služební místo. [6] Stěžovatelka též odkázala na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42, podle něhož je třeba vycházet z principu „presumpce přezkumu“ aktů orgánů veřejné správy a v pochybnostech je nutné přezkum umožnit. Rozhodnutí služebního orgánu o zrušení výběrového řízení však není fakticky přezkoumatelné, protože žádné odůvodnění neobsahuje. Jestliže městský soud takovou libovůli toleruje, podporuje rozvoj klientelismu a korupce. Služební orgán tak může „bez problémů“ diskriminovat někoho z uchazečů a diskriminovaný nemá možnost se proti takovému postupu bránit. Nelze také vyloučit setrvávající vliv politických představitelů na obsazování služebních míst, čemuž měl zákon o státní službě zabránit. V této souvislosti stěžovatelka odkazuje na řadu nálezů Ústavního soudu k požadavku náležitého odůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že argumentace stěžovatelky je zavádějící, neboť městský soud se nevyjádřil tak, že by se správní řád na řízení ve věci služby nevztahoval a že by služební orgán mohl vystupovat během výběrového řízení zcela libovolně. Úspěch stěžovatelky v první fázi výběrového řízení jí nezakládá vymahatelné legitimní očekávání, že bude na služební místo jmenována. Druhá fáze výběrového řízení je založena na uzavření dohody, kterou je oprávněn (nikoli povinen) uzavřít státní tajemník (služební orgán) s bezprostředně nadřízeným představeným. Na uzavření dohody není právní nárok, jinak by se de facto o dohodu ani nejednalo. O libovůli zde nelze mluvit, neboť proces, který dohodě předchází, je natolik složitý, přísný a formalistický, že zaručuje objektivní a profesionální přístup vůči uchazečům. Žádná úprava výběrového řízení napříč právním řádem České republiky není založena na legitimním očekávání finálního úspěchu uchazečů. [8] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [9] Kasační stížnost není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud na tomto místě předesílá, že ze zásady iura novit curia (soud zná právo) plyne, že stěžovatel není povinen podřadit tvrzené důvody kasační stížnosti pod konkrétní ustanovení právního předpisu; kasační soud je posuzuje podle jejich obsahu. Stěžovatelce tak nemůže jít k tíži fakt, že námitky ve své kasační stížnosti výslovně nesubsumovala pod zákonné důvody vymezené v § 103 odst. 1 s. ř. s. (k tomu dále srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50; všechna citovaná judikatura tohoto soudu je dostupná na www.nssoud.cz). Z hlediska obsahu kasační stížnost zjevně brojí proti právnímu posouzení věci ze strany městského soudu a její důvody lze tedy podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (tvrzená nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení). [11] Mezi stranami není sporu o skutkových okolnostech věci. V zásadě též není sporu o tom, že zákonná úprava (zákon o státní službě) zrušení výběrového řízení a nepřijetí uchazeče, vybraného v první fázi výběrového řízení, umožňuje, a to bez odůvodnění takového postupu a bez toho, že by služební orgán, případně bezprostředně nadřízený představený, jenž neuzavřel dohodu se služebním orgánem, k tomu museli vydávat jakékoli rozhodnutí. [12] Podle § 23 odst. 2 zákona o státní službě na přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo a na jmenování na služební místo představeného není nárok. Podle § 28 odst. 3 téhož zákona pokud ve výběrovém řízení neuspěli alespoň 3 žadatelé, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným z těch, kteří uspěli. Pokud všichni 3 nejvhodnější žadatelé z výběrového řízení odstoupili, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným dalšího v pořadí z těch žadatelů, kteří uspěli. Dohoda mezi služebním orgánem a bezprostředně nadřízeným představeným podle tohoto odstavce je písemná. Podle odstavce 4 věta první téhož ustanovení v případě, že žádný žadatel ve výběrovém řízení neuspěl nebo služební orgán žádného žadatele postupem pod