3 Afs 127/2019 — Nejvyšší správní soud

3 Afs 127/2019- 50 - text 3 Afs 127/2019 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Vladimíra Doležala a Mgr. Radovana Havelce ve věci žalobkyně: Základní škola a Mateřská škola Vyškov, Letní pole, příspěvková organizace, se sídlem Sídliště Osvobození 682/56, Vyškov, zastoupená Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem se sídlem Helfertova 2040/13, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, ve společném řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 30 Af 18/2017 - 162, vedené před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 3 Afs 127/2019 a kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 30 Af 17/2017 - 159, vedené původně před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 3 Afs 171/2019, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 30 Af 18/2017 - 162, se ruší. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 12. 2016, č. j. 57032/16/5000-10470-700290 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 30 Af 17/2017 - 159, se ruší. IV. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15. 12. 2016, č. j. 57030/16/5000-10470-700290 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobách a kasačních stížnostech částku 26 400 Kč k rukám jejího zástupce advokáta Mgr. Jiřího Dostála do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Platebním výměrem Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 11. 2015, č. j. 3691681/15/3000-31472-709520, byl žalobkyni vyměřen odvod do Státního fondu životního prostředí za porušení rozpočtové kázně ve výši 351 216 Kč podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech … (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) Tomuto rozhodnutí předcházela daňová kontrola, při které správce daně zjistil, že žalobkyně jako zadavatel nedodržela maximální podíl prací zajištěný subdodavateli, že nevyloučila z další účasti na veřejné zakázce uchazeče, který neprokázal splnění kvalifikace a že zadala zakázku na dodatečné práce v jednacím řízení bez uveřejnění, přestože k tomu nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, čímž porušila podmínky poskytnutí dotace podle rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 9. 12. 2010, č. j. 115D222000763 na akci CZ.1.02/3.2.00/09.04566 Realizace úspor energie na ZŠ Vyškov Letní pole, p. o. [2] Platebním výměrem Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 11. 2015, č. j. 3691921/15/3000-31472-709520, byl žalobkyni vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 4 499 830 Kč podle § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech. Tomuto rozhodnutí předcházela výše uvedená daňová kontrola, při které správce daně zjistil výše uvedené nedostatky, čímž žalobkyně porušila podmínky poskytnutí dotace podle rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 9. 12. 2010, na stejnou výše uvedenou akci CZ.1.02/3.2.00/09.04566 Realizace úspor energie na ZŠ Vyškov Letní pole, p. o. [3] Oba platební výměry správce daně napadla žalobkyně odvoláním, které žalovaný zamítl, a to rozhodnutím ze dne 15. 12. 2016, č. j. 57032/16/5000-10470-700290, ve vztahu k platebnímu výměru č. j. 3691681/15/3000-31472-709520 a rozhodnutím ze dne 15. 12. 2016, č. j. 57030/16/5000-10470-700290, ve vztahu k platebnímu výměru č. j. 3691921/15/3000-31472-709520. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 30 Af 18/2017 - 162, pak byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. 57032/16/5000-10470-700290, a platebního výměru správce daně č. j. 3691681/15/3000-31472-709520, a rozsudkem téhož soudu ze dne 11. 4. 2019, č. j. 30 Af 17/2017 - 159, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. 57030/16/5000-10470-700290, a platebního výměru správce daně č. j. 3691921/15/3000-31472-709520. Včasnou kasační stížností ze dne 11. 4. 2019, která je vedena u Nejvyššího správního soudu pod spisovou značkou 3 Afs 127/2019, se žalobkyně domáhala zrušení rozsudku krajského soudu ze dne 28. 2. 2019, č. j. 30 Af 18/2017 – 162. Včasnou kasační stížností ze dne 15. 5. 2019, která byla původně vedena u Nejvyššího správního soudu pod spisovou značkou 3 Afs 171/2019, se žalobkyně domáhala zrušení rozsudku krajského soudu ze dne 11. 4. 2019, č. j. 30 Af 17/2017 - 159. [4] Obě kasační stížnosti žalobkyně odkazovaly na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.). Obě také obsahovaly stejné stížnostní body, s výjimkou jednoho bodu, obsaženého jen ve stížnosti ze dne 15. 5. 2019 (viz bod [9] níže) a protože se týkaly rozhodnutí, která spolu skutkově souvisela, Nejvyšší správní soud řízení o kasačních stížnostech spojil ke společnému projednání v souladu s § 39 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Společné řízení (projednání) je nadále vedeno pod spisovou značkou 3 Afs 127/2019. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně v kasačních stížnostech namítala, že krajský soud nesprávně vyložil pojem subdodávka stavebních prací. Nerespektoval přitom, že Závazné pokyny OP ŽP v čl. 4.7 zakotvují vlastní definici pojmu subdodávka, a to jen a pouze pro účely stanovené podmínky nepřekročení hranice 30 % subdodávek na akci. Krajský soud namísto toho tento pojem vykládal s pomocí zákona o veřejných zakázkách. Podle závazných pokynů byla za subdodávku považována realizace dílčích stavebních zakázek stavebních prací jinými subjekty pro vítěze zadávacího řízení. Výklad soudu, který byl proveden s využitím § 9 zákona o veřejných zakázkách, zcela pominul zásadní rozdíl mezi vztahem zadavatel – dodavatel a dodavatel – subdodavatel. Jen na vztah zadavatele k dodavateli lze použít výklad terminologie podle zákona o veřejných zakázkách, nikoli však již analogicky pro vztah dodavatele k subdodavateli. Proto nelze dát rovnítko mezi pojem veřejná zakázka na stavební práce ve smyslu zákona o veřejných zakázkách a pojem zakázka stavebních prací ve vztahu dodavatele a jeho subdodavatele. Zakázkou na stavební práce ve smyslu čl. 4.7 Závazných pokynů OP ŽP tedy nelze rozumět nic jiného, než právě a jenom práce ve smyslu určité činnosti. O tom svědčí také čl. 7.6 písm. d) pod písm. dc) stejných pokynů, které rozlišuje pod body 2 a 3 mezi provedenými pracemi a dodávkami materiálů a výrobků. V této souvislosti žalobkyně také odkazovala na odst. 2.7 pozdějšího znění Závazných pokynů OP ŽP (platných od 21. 12. 2017), kde bylo také rozlišováno mezi dodávkami a stavebními pracemi samotnými. Jako nepřípadný pak žalobkyně hodnotila argument krajského soudu, že ani obsah smluvních ujednání mezi dodavatelem a jeho subdodavateli neodpovídal výkladu pojmu stavební práce, poskytnutého žalobkyní. Obsah smluvních ujednání totiž nemohl mít vliv na výklad pojmů užitých v Závazných pokynech OP ŽP, tedy na vztah zadavatel – poskytovatel dotace. Krajský soud se také podle žalobkyně nevypořádal s jejím odkazem na stanovisko poskytovatele dotace k výkladu pojmu subdodávka podle bodu 19 žaloby. Z něj vyplývá, že pořízení stavebního materiálu nelze započítat do pojmu stavebních prací. Proto stejně jako v žalobě trvala žalobkyně na tom, že pro účel splnění či překročení hranice 30 % stavebních nákladů akce bylo nezbytné počítat výlučně náklady na stavební práce ve smyslu samotné činnosti a nezapočítávat do této hodnoty náklady na materiál. S ohledem na to k překročení uvedené hranice subdodávek stavebních prací nedošlo. Jednalo se tedy jednak o nesprávné posouzení právní otázky soudem a nesprávný postup soudu, spočívající v absenci vypořádání tvrzení žalobkyně, pročež je rozsudek nepřezkoumatelný a ze všech uvedených důvodů také nezákonný. [6] Žalobkyně současně namítala, že omezení míry subdodávek na akci v rozsahu maximálně 30 % z objemu stavebních nákladů akce podle čl. 4.7 Závazných pokynů OP ŽP se týkalo jen zadávacího řízení, nikoli již realizace veřejné zakázky. Tento závěr žalobkyně dovodila ze systematiky Závazných pokynů OP ŽP, kde byla tato povinnost zakotvena v čl. 4.7, který byl součástí kapitoly s názvem Zadávací řízení. Tuto povinnost přitom žalobkyně splnila, když v rámci zadávacího řízení a ve smlouvě o dílo omezila v tomto rozsahu míru subdodávek. Skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, tedy neměla oporu ve spise, resp. byla s ním v rozporu, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl krajský soud rozhodnutí správního orgánu zrušit. [7] Žalobkyně si stěžovala také na to, že krajský soud odmítl její argumentaci o souladu jejího postupu s existující dobovou správní praxí se správními orgány vytýkaným neprokázáním kvalifikačníh