6 As 171/2020 — Nejvyšší správní soud

6 As 171/2020- 66 - text 6 As 171/2020 - 77 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: JUDr. F. K., zastoupen Mgr. Petrou Raškovou, advokátkou se sídlem Šaldova 34, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4, zastoupena Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem Rybná 14, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2020, č. j. KUKHK-8461/DS/2020-2 (Ma), v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2020, č. j. 30 A 36/2020 – 144, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 36/2020 – 144 ze dne 11. 6. 2020 se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2020, č. j. KUKHK-8461/DS/2020-2 (Ma), se ruší v části, jíž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výrokům I. a II. rozhodnutí Městského úřadu Jaroměř ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. VÝST-3885/2016-W-53, č. j. PDMUJA 44828/2019, a toto rozhodnutí potvrzeno, a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 32 233 Kč k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Petry Raškové, advokátky, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2020, č. j. KUKHK-8461/DS/2020-2 (Ma), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Jaroměř (dále též „městský úřad“ nebo „vyvlastňovací úřad“) ze dne 2. 12. 2019, sp. zn. VÝST-3885/2016-W-53, č. j. PDMUJA 44828/2019. Výrokem I. rozhodnutí městského úřadu bylo žalobci odňato vlastnické právo k pozemku pozemková parcela č. X v katastrálním území H., obci H., okrese N., o výměře 1161 m2, druh pozemku orná půda, zapsanému na listu vlastnictví č. X u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod (dále též jako „pozemek“), a vlastnické právo přešlo na Českou republiku s tím, že příslušnou k hospodaření s nemovitou věcí je státní příspěvková organizace Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen „osoba zúčastněná“). Výrokem II. bylo určeno, že s užíváním předmětu vyvlastnění pro účel, ke kterému se vyvlastňuje, musí osoba zúčastněná započít nejpozději do 48 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí. Výrokem III. byla žalobci stanovena náhrada za vyvlastnění pozemku ve výši 30 190 Kč a osobě zúčastněné bylo uloženo, aby nejdéle ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí žalovanému náhradu zaplatila. [2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové. Navrhl, aby krajský soud přerušil řízení a předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení části zákona č. 405/2012 Sb., kterým byl změněn zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) a části zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (dále jen „zákon o urychlení výstavby“), s cílem, aby bylo ze zákona o urychlení výstavby vypuštěno ustanovení znemožňující soudní rozhodování o vyvlastnění podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vydaná rozhodnutí jsou nulitní, neboť správní orgány nevzaly v potaz absenci aktivní legitimace osoby zúčastněné ve vyvlastňovacím řízení. Dále žalobce namítal podjatost úředních osob v obou stupních a to, že rozhodnutí městského úřadu vydal úředník vyloučený z rozhodování. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pak vydala úřední osoba stavebního úřadu a nikoli zákonem pověřeného vyvlastňovacího úřadu, což nenapravil ani žalovaný. V poslední žalobní námitce žalobce uvedl, že v řízení nebyl prokázán nezbytný rozsah vyvlastnění ani veřejný zájem na vyvlastnění pozemku, neboť žalovaný ani městský úřad neprovedli žádný ze žalobcem navrhovaných důkazů. [3] Krajský soud žalobu zamítl. Uvedl, že neshledal důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu. Požadavek čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) je splněn tím, že rozhodnutí o vyvlastnění podléhá soudnímu přezkumu; namítaná dvoukolejnost soudního přezkumu je navíc podle právní teorie i praxe ústavně konformní. Časový nesoulad mezi soudními rozhodnutími – přezkumu rozhodnutí o vyvlastnění správním soudem a rozhodnutím soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení o výši náhrady – nepředstavuje rozpor s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Krajský soud odkázal na rozhodování o vině a trestu před trestním soudem, kde může být poškozený s nárokem na náhradu újmy také odkázán do občanského soudního řízení. [4] Námitku nedostatku aktivní legitimace osoby zúčastněné vystupovat ve vyvlastňovacím řízení krajský soud neshledal důvodnou. Uvedl, že osoba zúčastněná není organizační složkou státu, nýbrž příspěvkovou organizací a právnickou osobou založenou Ministerstvem dopravy, což vyplývá i ze zřizovací listiny osoby zúčastněné. Osoba zúčastněná navíc nemá vlastní majetek, ale hospodaří s majetkem ve vlastnictví státu, do jehož vlastnictví také nabývá majetek, a to obecnými způsoby nabývání majetku včetně vyvlastnění. [5] Ohledně námitky tzv. systémové podjatosti odkázal krajský soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že v dané věci není dána systémová podjatost ve své „čisté podobě“ ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2010 – 119. Není jednoznačně dán zájem územních samosprávných celků na dané věci ani nátlak na zaměstnance správních orgánů, neboť výsledek řízení nebude mít dopad do majetkové ani jiné sféry žádného územního samosprávného celku ani úřední osoby. Tvrzení žalobce o údajných zásazích bývalého hejtmana Královéhradeckého kraje Lubomíra France, případně tehdejšího senátora Ing. Jiřího Hlavatého, zůstaly podle krajského soudu v obecné rovině. Ani z výroku bývalého ministra dopravy JUDr. Vladimíra Kremlíka v televizním zpravodajství nedovodil krajský soud nátlak na správní orgány. Systémovou podjatost podle krajského soudu nezaložila ani nečinnost městského úřadu, která byla řešena prostředky podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Žalobce sice odkázal na dohodu uzavřenou mezi městským úřadem, žalovaným a osobou zúčastněnou, neuvedl však, jaká její ustanovení mají být ve vztahu k systémové podjatosti relevantní. [6] Pokud jde o tvrzení žalobce, že rozhodnutí městského úřadu vydal nepříslušný správní orgán (stavební úřad namísto specializovaného vyvlastňovacího úřadu), odkázal krajský soud na vymezení pojmu „správní orgán“ v institucionálním a funkčním slova smyslu. V daném případě pak o vyvlastnění v prvním stupni rozhodoval institucionálně správně městský úřad obce s rozšířenou působností; označení úřadu ve funkčním slova smyslu nemá vliv na správnost či zákonnost rozhodnutí. Nad rámec rozhodovacích důvodů (v tzv. obiter dictu, dále jen takto) se krajský soud vyjádřil i k opožděně uplatněné námitce týkající se toho, že rozhodnutí městského úřadu podepsala neoprávněná úřední osoba. Jelikož rozhodnutí podepsal zástupce vedoucího odboru výstavby, nelze dospět k závěru, že se jedná o neoprávněnou úřední osobu, neboť jej organizační řád Městského úřadu Jaroměř (dále jen „organizační řád“) k takovému postupu opravňuje. [7] K námitce žalobce, že jeho pozemek neměl být vyvlastněn, protože jej není třeba ke stavbě dálnice, krajský soud uvedl, že argumentace politických představitelů ve sdělovacích prostředcích není způsobilá zpochybnit potřebu vyvlastnění. Bez vlivu na posouzení potřeby vyvlastnění byl podle krajského soudu i poukaz žalobce na existenci smluv mezi osobou zúčastněnou a společností PRAGORPOJEKT, a.s., v jejichž důsledku měla vzniknout (variantní) projektová dokumentace, která by posunula dálniční přivaděč mimo pozemek žalobce. Podle krajského soudu i sám žalobce v žalobě konstatoval, že platné územní rozhodnutí označuje pozemek jako stavební, určený pro stavbu dálnice s tím, že je nutné a možné jeho vyvlastnění pro daný účel. Oba správní orgány se podrobně zabývaly naplněním zákonem stanovených podmínek pro vyvlastnění; v podrobnostech krajský soud odkázal na napadená rozhodnutí. Krajský soud zdůraznil, že pro účel vyvlastňovacího řízení je podstatný obsah územního rozhodnutí včetně dokumentace, která byla jeho podkladem. Podstatné je, že územní rozhodnutí umožňuje zastavění žalobcova pozemku, a nikoliv to, že si vyvlastnitel nechá pro účely stavebního řízení vypracovat jiné verze projektové dokumentace, třeba ve variantní podobě. Krajský soud připustil pravdivost tvrzen