7 As 332/2019 — Nejvyšší správní soud

7 As 332/2019- 42 - text 7 As 332/2019 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: L. M., zastoupen JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Wellnerova 1322/3, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za účasti: I) POZEMSTAV Prostějov, a. s., se sídlem Pod Kosířem 329/73, Prostějov, II) JUDr. P. V., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2019, č. j. 62 A 3/2018 - 260, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2019, č. j. 62 A 3/2018 - 260, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2017, č. j. KUOK 64492/2017, sp. zn. KÚOK/49727/2009/OSR/7000, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 30 480,59 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Vymazala, advokáta. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2017, č. j. KUOK 64492/2017, sp. zn. KÚOK/49727/2009/OSR/7000, (dále též „rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2017“ či „žalobou napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce ze dne 21. 5. 2009 proti kolaudačnímu rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově (dále též „správní orgán I. stupně“ či „stavební úřad“) ze dne 30. 12. 2003, č. j. SÚ/5276/03-Ing.Ko (dále též „kolaudační rozhodnutí“), z důvodu, že žalobce nebyl účastníkem tohoto kolaudačního řízení. Z kolaudačního rozhodnutí vyplývá, že předmětem kolaudačního řízení byl bytový dům vč. kanalizační přípojky umístěné mj. na pozemku parc. č. X k. ú. K. (dále též „pozemek p. č. X“). II. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou, kterou Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“) zamítl shora označeným rozsudkem. V odůvodnění uvedl, že žalobce své účastenství v kolaudačním řízení dovozuje primárně z toho, že ležatá dešťová kanalizace vedoucí z bytového domu umístěného na sousedním pozemku p. č. X (dále též „kanalizace“) zasahovala na jeho pozemek p. č. X v k. ú. K. (dále též „pozemek žalobce“). Rozsudkem krajského soudu ze dne 7. 9. 2016, č. j. 62 A 123/2015 - 96, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného, byl žalovaný zavázán právním názorem, že má postavit najisto, zda kanalizace skutečně zasahuje na pozemek žalobce. Jak plyne ze spisu, správní orgán I. stupně uskutečnil dne 28. 3. 2017 kontrolní prohlídku (viz protokol ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. SÚ/464/2017-Bou, dále též „kontrolní prohlídka“), při které byly (po vytýčení hranic pozemků p. č. X a p. č. X) provedeny tři výkopové sondy za účelem zjištění polohy kanalizace. Bylo zjištěno, že se ke dni konání kontrolní prohlídky kanalizace na pozemku žalobce nenacházela. Z uvedeného krajský soud dovodil, že žalobce nebylo možno považovat za účastníka kolaudačního řízení. Krajský soud výslovně dodal, že rušil-li by znovu rozhodnutí žalovaného z důvodu nejasností ohledně umístění kanalizace, nebylo by žalovaného možno k čemukoli zavazovat, neboť není zřejmé, jak více by měl žalovaný podklady v tomto směru doplňovat, případně jak by se mohla skutková zjištění v tomto směru měnit; kontrolní prohlídka byla provedena, na ní byly provedeny výkopové sondy, těmi bylo zjištěno, že kanalizace na pozemek žalobce nezasahuje. Krajský soud neshledal důvodné ani námitky, ve kterých žalobce vytýkal správním orgánům, že jej nepřizvaly ke kontrolní prohlídce. Stejně tak nepřisvědčil ani dalším žalobním námitkám. Krajský soud dodal, že postup prvostupňového stavebního úřadu, který zkolaudoval pouze části stavby bytového domu (především bez střechy a kotelny) nepochybně odporuje „zdravému rozumu“, což soud konstatoval již v předcházejícím rozsudku ze dne 7. 9. 2016, č. j. 62 A 123/2015 - 96. Část stavby bytového domu patrně není schopna samostatného užívání, avšak tato otázka nebyla předmětem řízení před krajským soudem v nyní posuzované věci. Ačkoliv se tedy žalobce mohl oprávněně pozastavovat nad postupem stavebního úřadu a byť se nad tímto postupem pozastavil i soud, je-li podstatou nyní posuzované věci otázka účastenství žalobce v kolaudačním řízení a je-li krajský soud toho názoru, že žalobci účastenství nesvědčilo, nemůže ani tato skutečnost vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud dodal, že spíše než o ochranu reálných veřejných subjektivních práv jde žalobci o principiální úspěch ve sporu; jeho snaze soud, vědom si dosavadního jemu již dobře známého vývoje ohledně stavby uvedeného bytového domu, z určitého pohledu rozumí, skutečné hájení žalobcových práv se však podle krajského soudu ze žalobcova postupu již vytrácí. III. [3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). [4] Správní orgány pochybily, pokud stěžovatele nepovažovaly za účastníka řízení podle § 78 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též „starý stavební zákon“). Dle jeho názoru žalovaný i soud vychází z nesprávného právního závěru, že podstatný pro řízení a pro posouzení účastenství stěžovatele je skutkový stav ke dni provedení kontrolní prohlídky. Podle stěžovatele je třeba vycházet ze skutkového stavu, který zde byl ke dni vydání kolaudačního rozhodnutí, neboť k tomuto okamžiku je třeba vztáhnout závěry, zda lze stěžovatele považovat za opomenutého účastníka řízení. To, jak se stavba změnila následně, je bez relevance. Podle stěžovatele se správní orgány adekvátně nezabývaly rozhodnými podklady a nevypořádaly jeho tvrzení. Z předložených dokladů [zejména ze Zaměření skutečného vyhotovení stavby  inženýrské sítě bytový dům K. - kanalizace, kterou vypracovala společnost Geodetika s. r. o. v prosinci 2003 (dále též „Zaměření z prosince 2003“) a z Koordinační situace, kterou vypracoval Ing. M. O. v červnu 2009 (dále též „Koordinační situace z června 2009“)] vyplývá, že k datu vydání kolaudačního rozhodnutí kanalizace na pozemek stěžovatele zasahovala, přičemž teprve posléze došlo k jejímu posunutí. To bylo zjištěno i při kontrolní prohlídce a potvrzuje to i žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí. Odborným porovnáním výše uvedených podkladů z prosince 2003 a června 2009, resp. promítnutím těchto listin do vytýčených hranic pozemků p. č. X a p. č. X, bylo možno zjistit, že kanalizace na pozemek stěžovatele v době vydání kolaudačního rozhodnutí zasahovala. Stěžovatel dále namítal, že správní orgán I. stupně pochybil, pokud jej nepozval ke kontrolní prohlídce; byla mu zaslána pozvánka toliko k vyměření hranic pozemků. Postup stavebního úřadu a v návaznosti i žalovaného chápe stěžovatel jako unfair postup. Pokud pak bylo při kontrolní prohlídce zjištěno, že došlo k přeložení kanalizace, bylo třeba vyžádat souhlas stěžovatele a povolení stavebního úřadu, k tomu však nedošlo. Podle stěžovatele nelze daný spor považovat za principiální spor, jak dovozuje krajský soud. Průběh dešťové kanalizace je pro stěžovatele, resp. jeho rodinu podstatný, neboť kolem ní je ochranné pásmo, ve kterém nelze umísťovat žádné stavby. Rodina stěžovatele vlastní v dané lokalitě více pozemků, a předmětný pozemek je pro ni využitelný například za účelem umístění vodovodního nebo kanalizačního řadu, přípojek a další infrastruktury. Umístění kanalizace z bytového domu na předmětném pozemku by takové záměry značně omezovalo. Stěžovatel je dále názoru, že mu mělo být přiznáno postavení účastníka řízení i dle § 78 odst. 2 starého stavebního zákona. To dovozuje z dosavadního nesprávného postupu správních orgánů a specifičnosti svého postavení. Stěžovatel dále obsáhle poukazoval na vady v procesu schvalování změn stavby a na rozpor realizované stavby s dalšími podklady, v důsledku čehož bylo třeba s kolaudačním řízením sloučit řízení o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení, a připustit jeho účast v něm. V této souvislosti poukazoval i na judikaturu, zejména na nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 2/99, sp. zn. IV. ÚS 131/2000, a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2009, č. j. 9 As 44/2008 - 134. Účastenství mu mělo být přiznáno i z důvodu existence požárně nebezpečného prostoru kolem stavby. Obsáhle polemizoval s argumentací krajského soudu a žalovaného, kterou považuje za nepřiléhavou a nesprávnou. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. IV. [5] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém v podstatě shrnul argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí a v rozsudku krajského soudu. Zejména uvedl, že při kontrolní prohlídce bylo postaveno najisto, že kanalizac