8 As 149/2017 — Nejvyšší správní soud

8 As 149/2017- 45 - text 8 As 149/2017 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti žalovanému: Liberecký kraj, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s., se sídlem Purkyňova 1849, Česká Lípa, proti usnesení Rady Libereckého kraje č. 767/16/RK ze dne 3. 5. 2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 6. 2017, č. j. 59 A 2/2017 - 57, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 6. 2017, č. j. 59 A 2/2017 - 57, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. [1] Rada Libereckého kraje (dále jen „rada“) svým usnesením ze dne 3. 5. 2016, č. 767/16/RK (dále jen „usnesení“), v působnosti jediného akcionáře společnosti Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a.s. (osoby zúčastněné na řízení, dále též jen „nemocnice“) schválila nové znění stanov této akciové společnosti (změnu čl. 8.1) spočívající ve zvýšení počtu členů představenstva akciové společnosti z pěti na sedm. [2] Žalobce upozornil žalovaného na nezákonnost uvedeného usnesení rady, kterou spatřoval v tom, že o změně stanov akciové společnosti založené žalovaným mohlo ve smyslu § 35 odst. 2 písm. k) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění účinném do 30. 6. 2016 (dále jen „krajské zřízení“), rozhodovat zastupitelstvo kraje. To v daném případě nebylo podle žalobce splněno. Na dané upozornění reagoval žalovaný sdělením, že ponechává usnesení rady v platnosti. Na to žalobce dne 10. 10. 2016 vyzval žalovaného ke zjednání nápravy zrušením usnesení rady, k čemuž stanovil lhůtu 60 dnů. Žalovaný na to dne 13. 12. 2016 opětovně sdělil, že usnesení rady ponechává v platnosti, požadovanou nápravu nezjednal. [3] Žalobce se tudíž žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“) domáhal ve smyslu § 67 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 82 krajského zřízení zrušení usnesení rady o uvedené změně stanov. [4] Krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobě vyhověl a usnesení rady zrušil. Předně dovodil, že žalobce má ve smyslu § 82 odst. 5 krajského zřízení pravomoc podat v nyní souzené věci správní žalobu; jejím předmětem je otázka zákonnosti usnesení rady v samostatné působnosti kraje za situace, v níž již přezkoumávané usnesení bylo vykonáno. K aktivní legitimaci žalobce krajský soud vyslovil, že ve věci jde o výklad kompetencí orgánů kraje v samostatné působnosti vyplývajících z krajského zřízení jako veřejnoprávního předpisu. Dovodil proto, že byť má posouzení zákonnosti usnesení rady dopad i do právních poměrů akciové společnosti jako subjektu soukromého práva, nejedná se o spor z právních poměrů této společnosti a neuplatní se zde výluka z dozoru podle § 82 odst. 6 krajského zřízení. [5] Ve sporné otázce, který z orgánů kraje má rozhodovat o změně stanov, krajský soud přisvědčil výkladu předestřenému žalobcem a uzavřel, že tímto orgánem je zastupitelstvo. To podle § 35 odst. 2 písm. k) krajského zřízení rozhoduje o založení a rušení právnických osob a schvaluje jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy a stanovy. Logicky proto rozhoduje i o změně těchto zakladatelských dokumentů. II. [6] Žalovaný (dále též jen „stěžovatel“ nebo „kraj“) se bránil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností opírající se o kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel nesouhlasí s výkladem na věc dopadajících § 35 odst. 2 písm. k) a § 59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení, předestřeným krajským soudem v napadeném rozsudku, zastávaný též žalobcem, podle nějž je to zastupitelstvo, které je oprávněno schvalovat změnu stanov akciové společnosti. Výjimky by musely být explicitně stanoveny zákonem. [8] Tento chybný výklad podle stěžovatele vychází pouze z jediné komentářové literatury vztahující se k zákonu č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) [viz Vedral, J., Váňa, L., Břeň, J., Pšenička, S. Zákon o obcích (obecní zřízení). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 473]. Zcela však pomíjí související právní úpravu v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Tento zákon odlišuje situaci, kdy je obchodní společnost zakládána a stanovy schvalovány poprvé (zakladateli), a situaci, kdy dochází ke změně stanov již existující společnosti rozhodnutím valné hromady. Z tohoto důvodu je třeba i ve vztahu ke krajskému zřízení rozlišovat, zda jde o rozhodování zastupitelstva a schvalování zakladatelských dokumentů při založení společnosti, nebo zda jde o změnu stanov u společnosti 100 % vlastněné krajem. Zákon o obchodních korporacích přiznává pravomoc měnit stanovy akciové společnosti její valné hromadě, tudíž v rámci kraje tuto pravomoc vykonává rada podle § 59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení. Je to totiž právě rada, která je podle uvedeného ustanovení oprávněna rozhodovat ve věcech kraje jako jediného společníka obchodní společnosti, aniž by k tomu potřebovala předchozí souhlas zastupitelstva. Ostatně obdobou úpravu obsahoval i zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Stěžovatel zdůrazňuje, že kraj může jako jeden subjekt vystupovat v různém postavení a prostřednictvím různých orgánů. [9] Podle stěžovatele je třeba § 35 odst. 2 písm. k) krajského zřízení podrobit i teleologickému a historickému výkladu a zohlednit přitom i právní úpravu v obecním zřízení, které používá obdobné mechanismy. Nelze odhlédnout ani od důvodové zprávy k zákonu č. 313/2002 Sb., kterým se mění obecní zřízení (tj. zákon č. 128/2000 Sb., o obcích - poznámka soudu), na niž odkazuje důvodová zpráva vztahující se k novele zákona o krajích. Z ní vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo od počátku oddělit pravomoci různých orgánů kraje (obce) při založení a následném „životě“ právnických osob a zároveň nastolení souladu terminologie a procesů s tehdejším obchodním zákoníkem; přijetí zákona o obchodních korporacích na tom podle stěžovatelova mínění ničeho nezměnilo. [10] Nesouhlasně se stěžovatel vyjadřuje i k žalobcově úvaze, že § 59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení je svojí povahou ustanovení deklaratorní a v zásadě nadbytečné, které „jen“ doplňuje § 59 odst. 1 písm. i) krajského zřízení. Podle stěžovatele totiž z § 59 odst. 1 písm. i) krajského zřízení nelze zcela jednoznačně dovodit, zda jej lze vůbec použít na vztah kraje k jeho obchodním společnostem. Má za to, že vzhledem k jisté nejednoznačnosti posledně uvedeného zákonného ustanovení jej vůbec nelze pro vztah kraje k jím založeným obchodním společnostem použít a dopadá pouze na vztah kraje k jím zřizovaným příspěvkovým organizacím, případně k jiným druhům zřizovaných, nikoliv zakládaných, právnických osob. [11] V této souvislosti stěžovatel upozornil i na legitimaci žalobce k podání žaloby, a to s ohledem na § 82 odst. 6 krajského zřízení. Podle něj se § 82 odst. 1 až 5 téhož zákona nepoužije v případě porušení právních předpisů občanského, obchodního nebo pracovního práva a v případě, kdy jsou dozor nebo kontrola výkonu samostatné působnosti krajů upraveny zvláštním právním předpisem. Stěžovatel má za to, že v daném případě spadají posuzované otázky do sféry práva obchodního. [12] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jemuž Nejvyšší správní soud vyhověl usnesením ze dne 8. 8. 2017, č. j. 8 As 149/2017 - 31. III. [13] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnul, že se s tvrzeními stěžovatele neztotožňuje a veškeré námitky dostatečně vypořádal již krajský soud v řízení o žalobě. Setrval na stanovisku, že § 59 odst. 1 písm. j) krajského zřízení nelze považovat za lex specialis vůči právní úpravě vymezující kompetence zastupitelstva kraje. Podle žalobce, pokud by zákonodárce zamýšlel omezit kompetence zastupitelstva kraje při rozhodování o změně stanov obchodní společnosti, uvedl by tuto skutečnost v zákoně výslovně; k tomu však dosud nedošlo. [14] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. IV. [15] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [16] Kasační stížnost je důvodná. [17] V projednávané věci je spornou otázka vymezení pravomocí orgánů kraje (zastupitelstva a rady) při výkonu jeho samostatné působnosti ve vztahu k akciové společnosti, jejímž je kraj jediným společníkem, jde-li o rozhodnutí o změně stanov spočívající ve změně počtu členů představenstva takové společnosti. S tím souvisí též otázk