8 As 331/2019 — Nejvyšší správní soud

8 As 331/2019- 43 - text 8 As 331/2019-46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Ondřeje Sekvarda v právní věci žalobce: L. H, zastoupen Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 4, se sídlem Antala Staška 2059/80b, Praha 4, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, čj. 3 A 161/2018-53, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2019, čj. 3 A 161/2018-53, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný obdržel 20. 2. 2018 od žalobce (dále „stěžovatel“) prostřednictvím datové schránky vyplněný přihlašovací lístek k trvalému pobytu. Následně 22. 2. 2018 obdržel od stěžovatele doporučeným dopisem zaslané doplnění dokladů k ohlášení změny místa trvalého pobytu, konkrétně průvodní dopis s vylepeným 50 Kč kolkem, nájemní smlouvu a jeho občanský průkaz. Žalovaný následně stěžovateli přípisem mimo jiné sdělil, že všechny úkony spojené se změnou místa trvalého pobytu a výměnou občanského průkazu je třeba provést osobně a vyzval jej k osobnímu provedení úkonu, s využitím originálu tiskopisu „Přihlašovací lístek k trvalému pobytu“. Dne 28. 2. 2018 stěžovatel zaslal žalovanému prostřednictvím datové schránky zmocněnce tentýž přihlašovací lístek k trvalému pobytu a plnou moc, kterou zmocnil J. H. k ohlášení změny místa trvalého pobytu jeho jménem. Stěžovatel následně prostřednictvím svého zmocněnce reagoval na výzvu žalovaného tak, že věc nelze vyřídit pouhým přípisem a v případě nedostatků v předložených dokladech je třeba stěžovatele vyzvat k jejich odstranění, ve k tomu stanovené přiměřené lhůtě, a při neodstranění nedostatků je žalovaný povinen vydat rozhodnutí. Žalovaný 12. 3. 2018 stěžovatele vyzval, aby předložil originál přihlašovacího tiskopisu se správnými údaji, uhradil správní poplatek předpokládaným způsobem, neboť úhrada ve formě kolku je vyloučena, a v případě zastoupení zmocněncem doložil originál zvláštní plné moci s úředně ověřenými podpisy, vše ve lhůtě do 15 dnů od doručení výzvy. Stěžovatel výzvě vyhověl pouze z části, a to tak, že zaplatil správní poplatek bezhotovostně na bankovní účet žalovaného a ve vyjádření k výzvě uvedl správný tvar jeho rodného čísla. Žalovaný poté vydal rozhodnutí, že nebude zaevidována změna místa trvalého pobytu stěžovatele. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání a následně 26. 4. 2018 provedl nové ohlášení změny trvalého pobytu a to osobně na ohlašovně žalovaného. Změna na základě tohoto ohlášení byla zaevidována. Magistrát hlavního města Prahy jako odvolací orgán dospěl k závěru, že vyhovění druhému ohlášení změny místa trvalého pobytu přivodilo bezpředmětnost dřívějšího ohlášení změny trvalého pobytu učiněného 20. 2. 2018, resp. 28. 2. 2018 prostřednictvím datové schránky, a proto rozhodnutí žalovaného zrušil a řízení zastavil. [2] Stěžovatel podal žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícím v nečinnosti žalovaného. Městský soud žalobu usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), z důvodu její nepřípustnosti podle § 85 s. ř. s. Uvedl, že se stěžovatel nedomáhal pouze určení nezákonnosti postupu žalovaného spočívajícím v nezaevidování jeho nového trvalého pobytu již od 28. 2. 2018, nýbrž také aby městský soud přikázal žalovanému zaevidovat místo jeho nového trvalého pobytu již od 28. 2. 2018. Stěžovatel v takovém případě mohl a měl brojit žalobou proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy jako odvolacího správního orgánu, které obsahově popíralo požadavek zaevidování místa nového trvalého pobytu. Stěžovatel tak neučinil, což jde k jeho tíži. Mimo to se stěžovatel 26. 4. 2018 dostavil k žalovanému a osobně provedl změnu místa trvalého pobytu na tutéž adresu, na níž se změny domáhal dříve prostřednictvím datové schránky, čímž akceptoval požadovaný procesní postup. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného [3] Stěžovatel napadl usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tvrdí tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. [4] Namítal, že nemohl podat žalobu proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu, neboť výrok rozhodnutí byl v souladu s jím požadovaným petitem a nesprávné bylo pouze odůvodnění. Pouze proti nesprávnému odůvodnění rozhodnutí však nemohl podat žalobu. Stěžovatel sice později osobně provedl změnu místa trvalého pobytu, to však nezbavuje žalovaného povinnosti vyřídit dřívější ohlášení změny místa trvalého pobytu. Evidence změny místa trvalého pobytu k určitému datu je pro stěžovatele významná a zasahuje do jeho právní sféry, neboť se od toho odvíjí další práva a povinnosti, např. právo na příspěvek na bydlení. Městský soud proto dospěl k nesprávnému posouzení právní otázky. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalovaný k podané kasační stížnosti uvedl, že výrok rozhodnutí odvolacího orgánu byl složen ze dvou částí, přičemž druhá část výroku spočívající v zastavení řízení nemohla přivodit to, čeho se stěžovatel domáhal po žalovaném, tj. provedení změny místa trvalého pobytu na základě ohlášení z 28. 2. 2018. Jako celek byl výrok rozhodnutí pro stěžovatele nepříznivý a nemůže proto tvrdit, že jej nemohl napadnout žalobou. Nešlo pouze o odůvodnění rozhodnutí. Je rozdíl mezi zastavením řízení a vrácením věci správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Usiloval-li stěžovatel o meritorní rozhodnutí o jeho žádosti podané datovou schránkou, měl žalobou napadnout zákonnost rozhodnutí odvolacího správního orgánu pro nesplnění podmínky pro zastavení řízení. Jedině tehdy by se mohl soud zabývat meritem věci. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [7] Stěžovatel podal k městskému soudu žalobu proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v nečinnosti, pokud jde o zaevidování změny místa jeho trvalého pobytu na základě ohlášení z února 2018. V petitu žaloby se mimo jiné domáhal, aby soud přikázal žalovanému zaevidovat změnu místa trvalého pobytu stěžovatele na základě ohlášení z 28. 2. 2018, nebo aby zahájil řízení o nezaevidování této změny. Cílem stěžovatele tak téměř jistě bylo, aby žalovaný provedl evidenční úkon, kterým je zaevidování změny místa trvalého pobytu s účinky ke dni 28. 2. 2018, na základě žádosti učiněné prostřednictvím datové schránky. Ke své obraně zvolil žalobu proti nezákonnému zásahu ve formě nečinnosti žalovaného ve věci, která již byla pravomocně a s konečnou platností skončena rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, jenž zrušil rozhodnutí žalovaného a řízení zastavil. Meritem sporu je otázka, zda se stěžovatel v takovém případě mohl domáhat věcného posouzení jeho žádosti prostřednictvím žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v nečinnosti žalovaného. [8] Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. platí, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. [9] Podle § 82 s. ř. s. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. [10] Podle § 85 s. ř. s. platí, že žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. [11] Podle § 5 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“) platí, že ohlašovna zapisuje údaje vedené v informačním s