10 As 402/2020 — Nejvyšší správní soud

10 As 402/2020- 26 - text 10 As 402/2020 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. R., zast. Mgr. Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem Americká 489/33, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2018, čj. PK-ŽP/19688/18, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2020, čj. 30 A 288/2018-60, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V tomto sporu jde o odpovědnost za přestupek usmrcení zvířete (volně pobíhajícího psa) dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, kterého se dopustil žalobce, jenž byl také mysliveckým hospodářem. [2] V této věci vedly orgány činné v trestním řízení trestní stíhání žalobce pro přečin poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Okresní soud v Domažlicích dle 171 odst. 1 trestního řádu věc postoupil správnímu orgánu, neboť zjistil, že stíhaný skutek není trestným činem, mohl by však být posouzen jako přestupek (usnesení ze dne 26. 7. 2017, čj. 1 T 86/2017-231). Městský úřad Domažlice rozhodnutím ze dne 6. 6. 2018 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona na ochranu zvířat proti týrání, kterého se dopustil tím, že zastřelil volně pobíhajícího psa plemene německý ovčák (výrok I). Správní orgán mu uložil pokutu ve výši 14 tis. Kč (výrok II) a povinnost nahradit náklady řízení (výrok III). Žalobce se odvolal. Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2018 žalovaný drobně změnil výrok I rozhodnutí městského úřadu a dále změnil výši uložené pokuty ve výroku II na 7 tis. Kč. Ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl. [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel se v obecnosti ztotožňuje se skutkovými zjištěními. Pes, který byl usmrcen, však nebyl „německý ovčák“, jen připomínal psa plemene německý ovčák. Stěžovatel ho tedy v souladu s § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, mohl zastřelit. V tomto směru správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci. Správní orgány ani krajský soud se prý nevypořádaly s posudkem znalce JUDr. Hrabáka. Dále má stěžovatel za to, že z materiálové shody jím používaného střeliva a vzorku pěti fragmentů střely nalezené v těle psa nelze učinit žádný závěr. Lze důvodně pochybovat o tom, že psa usmrtil právě typ náboje, který používá stěžovatel. Krajský soud si v tomto směru měl vyžádat odbornou analýzu. [4] Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. [5] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Její důvodnost NSS posoudil v mezích rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] NSS předně upozorňuje, že v kasační stížnosti nelze obecně odkazovat na obsah podání ve správním řízení či na znění žaloby (srov. obecně závěry v rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). Stěžovatel musí v kasační stížnosti srozumitelně a konkrétně vysvětlit, v čem je rozsudek krajského soudu nesprávný, s jakými žalobními námitkami se soud nevypořádal, jaké konkrétní důkazní návrhy vyhodnotil nesprávně, dezinterpretoval či pominul. V poměrně stručné kasační stížnosti proto nelze jen obecně odkázat na (v podstatě) celou desetistránkovou žalobu. To by bylo možné např. tehdy, pokud by stěžovatel poukázal na konkrétní části žaloby, s nimiž se krajský soud nevypořádal (ke konkrétním odkazům viz dále). Nutno také dodat, že kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje rozsah přezkumu rozhodnutí. Soud nemůže domýšlet argumenty, které stěžovatel v řízení neuvedl (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32). [8] Rozhodnutí žalovaného ani rozsudek krajského soudu nejsou nepřezkoumatelné, jak se domnívá stěžovatel. Celému případu se tato rozhodnutí věnují důkladně a reagují na všechny hlavní stěžovatelovy argumenty. [9] Podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona na ochranu zvířat proti týrání se fyzická osoba dopustí přestupku, pokud usmrtí zvíře, aniž by byl naplněn důvod uvedený v § 5 odst. 2. Podle § 5 odst. 1 cit. zákona nesmí nikdo bez důvodu usmrtit zvíře. Důvodem k usmrcení zvířete je výkon práva myslivosti a rybářství podle zvláštních předpisů [§ 5 odst. 2 písm. d) téhož zákona]. Zvláštním předpisem pak je zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Dle § 14 odst. 1 písm. e) tohoto zákona je myslivecká stráž oprávněna usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen (zvýraznění doplněno). [10] Správní orgány tedy musely zjistit a zdůvodnit, zda stěžovatel (po právu) usmrtil toulavého psa, anebo zda (v rozporu s právem) usmrtil psa ovčáckého nebo loveckého plemene. [11] Jak uvedeno shora, o tomto skutku nejprve vedly orgány činné v trestním řízení trestní stíhání stěžovatele. Stěžovatel je mysliveckým hospodářem Mysliveckého spolku Hirštejn v pronajaté honitbě Lysá Hora. Dne 17. 12. 2016 stěžovatel podal u Policie ČR vysvětlení (pozn. NSS: k „omezené“ použitelnosti úředních záznamů viz např. rozsudek ze dne 20. 8. 2020, čj. 2 As 425/2018-31, body 42 a 43 a tam cit. judikaturu; v nynějším případě však institut vysvětlení nenahrazoval výpověď obviněného, viz níže). Stěžovatel se domníval, že jako myslivecký hospodář byl oprávněn volně pobíhajícího psa zastřelit. Podle něj zastřelený pes nebyl německý ovčák, ale kříženec. Poškozenému (majiteli psa) se prý nepřiznal. V přípisu ze dne 19. 12. 2016 stěžovatel upřesnil, že ve středu 14. 12. 2016 před setměním psa nezastřelil, jak původně tvrdil, ale pouze jej postřelil a následně nenašel. Při cestě do honitby zpozoroval volně pobíhajícího psa, který údajně honil dva kusy srnčího. Na psa vystřelil „z volné ruky“. Pes naznačil ránu (pozn. NSS: zasažení střelou), pak se srovnal a běžel směrem do Pivoně. Dne 14. 2. 2017 během podání vysvětlení pak stěžovatel uvedl, že tohoto psa již několikrát viděl pronásledovat zvěř. Na psa vystřelil. Pes „značil zásah“ a reagoval jako normální zvěř. Dne 21. 2. 2017 stěžovatel také na úřední záznam zopakoval, že psa postřelil a pak jej nedohledával. V e-mailu ze dne 28. 2. 2017 uvedl, že neměl tušení, že psa smrtelně postřelil. Dne 7. 3. 2017 zahájila Policie ČR trestní stíhání stěžovatele, který následně dne 23. 3. 2017 během výslechu potvrdil, že „po psovi střílel, takže jestli se ten pes našel mrtvý a byl v něm jeden vstřel, tak musel být od [stěžovatele]“; nějakým způsobem psa zasáhl a „pes sebou při tom zásahu škubnul“. Stěžovatel si myslel, že psa jen „škrábnul“. [12] Na žádost Policie ČR provedl MVDr. P., veterinář, vyšetření exhumovaného kadaveru (zdechliny) psa. Zjistil, že se jednalo o samce plemena německý ovčák o váze 35 kg ve velmi dobrém výživném stavu a kondici. Na levé straně nalezl vstřel do dutiny hrudní. Při RTG vyšetření zjistil roztříštění střely na řádově stovku drobných fragmentů velikosti 1 – 4 mm, které se následkem roztříštění o žebro rozptýlily v celé oblasti hrudní a břišní dutiny. Zvíře zemřelo na následek devastace vnitřních orgánů a s tím spojeným vnitřním krvácením, a to pravděpodobně okamžitě či ve velice krátkém časovém intervalu. MVDr. P. vyjmul z kadaveru psa 5 ks fragmentů střely o velikosti 2 až 3 mm, které odevzdal policii. Bc. Beníšek, který je soudním znalcem v oboru kynologie, zpracoval dne 21. 1. 2017 odborné vyjádření. Dle něj šlo o psa plemene německý ovčák barvy tmavě vlkošedé bez prokázaného původu. Pes nebyl tetován ani čipován. Pes byl ve velmi dobré fyzické kondici, měl pouze základní výchovu, tzn. že byl zvyklý na obojek a vodítko a byl určen ke střežení majitelova bydliště. Dle Bc. Beníška pozná i kynologický laik, že šlo o ovčácké plemeno psa. Cenu psa odhadl na 10 tis. Kč. Policie ČR nechala zpracovat také odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví balistika, dle něhož nejsou předložené úlomky střely způsobilé k individuální identifikaci. Nelze tedy jednoznačně prokázat, že střela byla vystřelena z vývrtu hlavně stěžovatelovy zbraně. [13] Okresní soud v Domažlicích věc postoupil komisi pro projednání přestupků města Poběžovice, jelikož stíhaný skutek není trestným činem; mohl by však být posouzen jako přestupek (usnesení ci