§ 27 trestní zákoník – Zmenšená příčetnost
Zákon trestní zákoník · 40/2009 Sb. · účinné od 26. 5. 2021 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 27 trestního zákoníku definuje zmenšenou příčetnost jako stav, kdy pachatel měl v době spáchání trestného činu kvůli duševní poruše podstatně sníženou schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo ovládat své jednání. Pokud je osoba shledána zmenšeně příčetnou, znamená to, že její duševní stav ovlivnil její schopnost chápat nebo kontrolovat své jednání, ale ne v takové míře, aby byla zcela nepříčetná. (§ 27 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, znění účinné od 26. 5. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Zmenšená příčetnost
- Judikatura: na § 27 odkazuje 163 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Zmenšená příčetnost“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/2009 Sb.
Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu měl podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, je zmenšeně příčetný.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud je osoba shledána zmenšeně příčetnou, znamená to, že její duševní stav ovlivnil její schopnost chápat nebo kontrolovat své jednání, ale ne v takové míře, aby byla zcela nepříčetná.
- Zmenšená příčetnost se týká duševní poruchy, která existovala v době spáchání činu.
- Jde o snížení schopnosti, nikoli o její úplnou ztrátu (jako u nepříčetnosti podle § 26).
- Snížení schopnosti musí být "podstatné", což naznačuje určitou míru závažnosti.
Na co si dát pozor
- Rozdíl mezi zmenšenou příčetností a nepříčetností je v míře ovlivnění schopností pachatele – u nepříčetnosti (§ 26) jde o úplnou neschopnost, u zmenšené příčetnosti o podstatné snížení.
- Klíčové je posouzení duševního stavu pachatele v přesném okamžiku spáchání činu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 27
Jak soudy aplikují § 27
Naopak, pokud by byla taková deviace shledána jako duševní porucha či choroba, mohla by mít význam pro posouzení příčetnosti pachatele, případně pro aplikaci ustanovení o nepříčetnosti či zmenšené příčetnosti (§ 26, § 27 tr. zákoníku).
Ačkoliv znalec neuvedl s jistotou, že byly jeho ovládací schopnosti podstatně sníženy, tuto možnost nevyloučil, a proto měly soudy nižších stupňů v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ k této skutečnosti přihlédnout a vycházet z předpokladu, že obviněný mohl skutek spáchat ve stavu zmenšené příčetnosti ve smyslu § 27 tr. zákoníku.
Soud prvního stupně se však o snížené příčetnosti obviněného nezmínil (tím spíše ne o zmenšené příčetnosti ve smyslu § 27 tr. zákoníku, která by snad měla být zohledněna při ukládání trestu podle § 40 odst. 1 tr. zákoníku).