2 As 30/2019 — Nejvyšší správní soud

2 As 30/2019- 40 - text 2 As 30/2019 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V. K., zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské nám. 1245, Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2017, č. j. KUKHK-13432/DS/2017/GL, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2018, č. j. 28 A 8/2017 - 77, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále též „magistrát“ nebo „správní orgán prvního stupně“) ze dne 31. 10. 2016, č. j. P/1021/2016/OS1/Jad, tak, že byla snížena sankce (pokuta i délka zákazu činnosti) a ve zbytku bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Posledně zmíněným rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném v rozhodné době, v souvislosti s porušením § 18 odst. 3 téhož zákona. Žalobce byl potrestán za to, že dne 3. 4. 2016 v 9:26 hodin při řízení motorového vozidla Ford Focus, registrační značky X, na silnici č. 35 u obce Všestary ve směru jízdy od Hradce Králové nerespektoval nejvyšší dovolenou rychlost jízdy (90 km/h), přičemž radarovým rychloměrem mu byla naměřena rychlost jízdy 145 km/h, při zvážení možné odchylky 140 km/h. [2] Krajský soud v napadeném rozsudku ve vztahu k okruhům námitek, jež stěžovatel tematizuje v kasační stížnosti, uvedl, že správní orgány se jednotlivými znaky skutkové podstaty přestupku včetně naplnění materiální stránky zabývaly a dospěly k závěru, že stěžovatel porušil zákonem chráněný zájem flagrantně; s jejich posouzením se ztotožnil. Námitku, že došlo k nezákonnému projednání věci správním orgánem, neboť se konalo ústní jednání a bylo vydáno rozhodnutí, ačkoliv dosud nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti, kterou stěžovatel vznesl vůči třem pracovníkům správního orgánu, neshledal důvodnou. Stěžovatelovo tvrzení, že dne 7. 10. 2016 podal námitku podjatosti, se neprokázalo – správní orgán takovým podáním nedisponoval a na výzvu žalovaného, aby její podání doložil, stěžovatel ani jeho zástupkyně nereagovali. Podací lístek prokazující odesílatele a adresáta, nikoli však již obsah písemnosti, stěžovatel přiložil poprvé až k žalobě. Podle krajského soudu nemůže obstát námitka, že nebylo rozhodnuto o námitce podjatosti, aniž by stěžovatel sdělil důvody, které měly podjatost úředních osob zakládat. Vadou s vlivem na zákonnost rozhodnutí by bylo teprve to, kdyby v jeho věci rozhodovala skutečně podjatá osoba, to však zjištěno nebylo. Krajský soud dodal, že stěžovatel se již dne 22. 4. 2016 dozvěděl o tom, že oprávněnými úředními osobami v jeho věci jsou M. J. a Ľ. D. Podjatost všech úředních osob přitom stěžovatel namítl již v podání ze dne 20. 6. 2016, jež bylo vyřízeno 30. 6. 2016. Podruhé vznesená námitka by tak zřejmě, stejně jako ta prvá, nebyla uplatněna bez zbytečného odkladu, jak požaduje § 14 odst. 2 věta druhá zákona č. 500/2006 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), a nepřihlíželo by se k ní. Stěžovatel nicméně ani na výzvu správního orgánu ani v soudním řízení důvody namítané podjatosti, které měly být obsahem podání ze dne 7. 10. 2016, nekonkretizoval. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Stěžovatel namítl, že před krajským soudem neproběhlo ústní jednání, ačkoli nevyslovil souhlas s rozhodnutím o věci samé bez jednání ani nebyl předsedou senátu vyzván k vyjádření, zda s takovým postupem souhlasí. Byl proto zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána veřejně, v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. [4] Podle další kasační námitky se krajský soud nezabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z důvodu opomenuté odvolací námitky spočívající v nenaplnění materiálního znaku přestupku. Krajský soud ji místo žalovaného vypořádal (body 49 – 56), místo aby se vyjádřil k tomu, že žalovaný jeho odvolací námitku ignoroval. Napadený rozsudek proto stěžovatel považuje za nepřezkoumatelný pro opomenutý žalobní bod. [5] Třetí kasační námitkou stěžovatel nesouhlasil s posouzením krajského soudu ohledně dostatečnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí v otázce vyřízení námitky podjatosti a označil je za nepřezkoumatelné a věcně nesprávné. Podle stěžovatele byla námitka podjatosti správnímu orgánu prokazatelně doručena, což doložil kopií podacího lístku i znalostí podacího čísla předmětné zásilky, přičemž i soud uznal, že zásilka doručena byla. Žalovaný naopak tvrdil, že žádná písemnost ze strany stěžovatele doručena nebyla. Skutečnost, že řádně doručená námitka podjatosti nebyla založena do spisu, nelze přičítat stěžovateli. Krajský soud nepřípustně přenáší důkazní břemeno na stěžovatele, když uvádí, že podací lístek neprokazuje, co zásilka obsahovala, neboť to podací lístek ze své podstaty neprokazuje nikdy. Stěžovatel prokázal, že doručil konkrétně označenou zásilku, a uvedl, co bylo jejím obsahem. Tvrzení soudu o tom, že žalovaný a před ním ani správní orgán prvního stupně nemohl hodnotit konkrétní okolnosti obsažené v podání ze dne 7. 10. 2016, neboť toto podání k dispozici neměl, je vnitřně rozporné, když předtím uvedl, že zásilka byla doručena. Na „výzvu k doložení podacího lístku“ žalobce ani jeho zástupkyně nereagovali, protože jim nebylo jasné, co chce prvoinstanční správní orgán lístkem prokazovat, když mu zásilka prokazatelně doručena byla. Ostatně ani soud nikdy nežádal o doložení předmětné námitky podjatosti, ale pouze o doložení podacího lístku, stejně jako správní orgány. Stěžovatel nebyl povinen v žalobě konkretizovat, v čem spatřoval podjatost oprávněných úředních osob, neboť to by nemohlo nic změnit na nezákonnosti postupu žalovaného, který sám (a nikoli soud za něj) měl námitku podjatosti posoudit a v souladu se zákonem vyřídit. Závěr krajského soudu je v rozporu s judikaturou (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 7 A 192/2000-76), podle níž musí procesní rozhodnutí o tom, zda je pracovník správního orgánu vyloučen, předcházet rozhodnutí o věci samé. Podle stěžovatele nevypořádání vznesené námitky podjatosti nezákonnost napadeného rozhodnutí způsobilo, proto je nezákonný i napadený rozsudek, který tuto otázku posoudil jinak. [6] Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku i napadeného rozhodnutí žalovaného. [7] Žalovaný na výzvu soudu, aby se ke kasační stížnosti vyjádřil, uvedl pouze to, že se zcela ztotožňuje s napadeným rozsudkem. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Důvody kasační stížnosti odpovídají důvodům podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. (nesprávné právní posouzení a vada řízení před soudem). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zároveň zkoumal, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ale žádnou takovou neshledal. Přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. III.A Rozhodnutí o věci samé bez nařízení jednání [9] Nedůvodná je kasační námitka, že krajský soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání, aniž by s tím stěžovatel vyslovil souhlas. [10] Dle § 51 odst. 1 s. ř. s. „Soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.“ [11] Ze spisu krajského soudu bylo zjištěno, že stěžovateli byla dne 24. 7. 2017 do vlastních rukou doručena zásilka označená „28 A 8/2017 – 62 usnes. o zapl. SOP, vz. 60+68, + výzva § 51 + pouč. § 8, lh. 20/7“ (doručenka připojena u č. l. 62 spisu). To přesně odpovídá pokynu soudkyně na č. l. 61 k vyhotovení a doručení usnesení žalobci, aby zaplatil soudní poplatek (vzor 60 a 68, založeno na č. l. 62), a současně i výzvy podle § 51 odst. 1