2 As 300/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 300/2020- 44 - text 2 As 300/2020 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: Krajská zdravotní, a. s., se sídlem Sociální péče 3316/12a, Ústí nad Labem, zastoupena JUDr. Vilémem Podešvou, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2018, č. j. ÚOHSR0112/2018/VZ25540/2018/322/HSc, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2020, č. j. 29 Af 125/2018 – 58, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2020, č. j. 29 Af 125/2018 – 58, se zrušuje. II. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3. 9. 2018, č. j. ÚOHSR0112/2018/VZ25540/2018/322/HSc, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 600 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Viléma Podešvy, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně je zadavatelkou veřejné zakázky „Spalování nebezpečného odpadu“ zadávané v otevřeném řízení (dále jen „veřejná zakázka“). [2] V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2018, č. j. ÚOHS-S0159/2018/VZ-15317/2018/541/AHr (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný ve výroku I. konstatoval, že žalobkyně v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele před uzavřením smlouvy vedeném žalovaným pod sp. zn. S0159/2018/VZ nedoručila žalovanému kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku podle § 252 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „ZZVZ“), ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení návrhu ze dne 30. 4. 2018, a neučinila tak ani v dodatečné pětidenní lhůtě ode dne doručení usnesení žalovaného ze dne 16. 5. 2018, stanovené podle § 263 odst. 4 ZZVZ, tedy nejpozději dne 21. 5. 2018. Ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí žalovaný jako opatření k nápravě nezákonného postupu žalobkyně uvedeného ve výroku I. zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku podle § 263 odst. 4 ZZVZ. Ve výroku III. prvostupňového rozhodnutí žalovaný žalobkyni podle § 263 odst. 8 ZZVZ uložil zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Ve výroku IV. téhož rozhodnutí pak žalovaný uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč. II. Řízení před krajským soudem [3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“). Krajský soud neshledal rozhodnutí předsedy žalovaného nepřezkoumatelným, jelikož se s argumentací žalobkyně dostatečně podrobně a srozumitelně vypořádal. Je z něj seznatelné, na základě čeho dospěl předseda žalovaného k závěru o nedůvodnosti námitek žalobkyně. V napadeném rozhodnutí je podrobně uvedeno, z jakého důvodu neobstojí ani konkrétní rozkladová námitka žalobkyně o doručení kompletní dokumentace v e-mailové zprávě ze dne 11. 5. 2018. [4] Krajský soud se ztotožnil se závěry napadeného rozhodnutí, že žalobkyně nedostála své povinnosti uchovávat dokumentaci o zadávacím řízení podle § 216 odst. 1 a 2 ZZVZ. Smyslem tohoto ustanovení je možnost zpětného přezkumu zadávacího řízení na podkladě dokumentace o zadávacím řízení jako stěžejního důkazního prostředku, který musí mít žalovaný k dispozici ihned po zahájení řízení, aby byl schopen řádně rozhodnout. Pojem dokumentace o zadávacím řízení podle krajského soudu nelze vykládat jako část dokumentace relevantní k návrhu. Takový výklad jde proti smyslu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek. Povinnost uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce znamená, že odepření jejího poskytnutí žalovanému není možné (rozsudek krajského soudu ze dne 17. 1. 2017, č. j. 29 Af 1/2015 - 228). Krajský soud nepřisvědčil námitce, že obsah i rozsah požadované dokumentace se musí odvíjet od obsahu návrhu, na jehož základě bylo zahájeno přezkumné řízení (rozsudek krajského soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 29 Af 74/2012 – 80). Krajský soud se tedy ztotožňuje s předsedou žalovaného, že pojmem dokumentace o zadávacím řízení se podle jazykového výkladu ZZVZ míní dokumentace jako celek. Jedná-li se o užší vymezení, ZZVZ tak výslovně stanoví, např. v § 252 odst. 3. Požadavek žalovaného na předložení kompletní dokumentace není nepřiměřeně zatěžující. [5] Podle krajského soudu není důvodná ani námitka žalobkyně o zaslání dokumentace k zadávacímu řízení e-mailem ze dne 11. 5. 2018, „jehož kopie je obsažena i ve správním spisu“ (odstavec 20 napadeného rozsudku). Krajský soud nevyloučil administrativní či technologické pochybení, přesto nelze považovat kopii e-mailu předloženou v soudním řízení za dostatečný důkaz o skutečném zaslání dokumentace. Z navazující výzvy žalovaného ze dne 16. 5. 2018 muselo být žalobkyni zřejmé, že k doručení nedošlo, přičemž mohla v dodatečné lhůtě svou povinnost splnit. [6] Krajský soud nepovažoval požadavek na předložení originálu kompletní dokumentace za přepjatý formalismus nadměrně zatěžující žalobkyni. Nezbytné je prokázat skutečný průběh zadávacího řízení, čemuž odpovídá i povinnost zadavatele předložit kompletní a úplnou dokumentaci o zadávacím řízení v originální verzi. Kopie nezaručuje shodnost s dokumenty v původní podobě. Tato otázka však není podle krajského soudu rozhodná pro přezkum napadeného rozhodnutí, které se týká nedodržení povinnosti žalobkyně předložit kompletní dokumentaci o zadávacím řízení ve smyslu § 252 odst. 1 ZZVZ. III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, kterou opírá o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [8] Namítá, že žalovaný ani krajský soud nezohlednili, že stěžovatelka své vyjádření včetně dokumentace o zadávacím řízení zaslala již 11. 5. 2018 formou e-mailové zprávy se zaručeným elektronickým podpisem. Stěžovatelka nesouhlasí se závěry krajského soudu, že toto tvrzení nemá oporu ve spise a stěžovatelka k němu nepředložila žádný důkaz. Stěžovatelka v rozkladu namítala, že evidence přijatých elektronických zpráv je žalovanému známa z jeho činnosti, a proto je nemusí prokazovat. Žalovaný však vyjádření stěžovatelky nikterak neověřoval a pouze konstatoval, že e-mail ve správním spise není obsažen, což je však pochybení na jeho straně. Žalovaný stěžovatelku nevyzval k doložení tohoto e-mailu. Ani krajský soud nevyloučil pochybení na straně žalovaného, nevyvodil z toho však žádné důsledky. Ztráta e-mailové komunikace nebyla podle stěžovatelky v praxi žalovaného v té době ojedinělá, neboť později přijal opatření o záznamech veškeré doručené dokumentace, ve kterých je transparentně dohledatelné doručení či nedoručení zpráv. Ke dni doručení e-mailu (11. 5. 2018) však toto opatření žalovaného neplatilo a k evidenci doručených dokumentů nedošlo. Opatření nepřímo dokládá, že žalovaný měl potíže se ztrátami elektronické komunikace. Stěžovatelka dále namítá, že žalovaný neprovedl žádné kroky k objektivnímu ověření skutkového stavu a zůstal u prostého tvrzení svých úředních osob, že e-mail žalovanému doručen nebyl, ačkoliv tyto osoby mohou svým tvrzením zakrývat vlastní případná pochybení. Na stěžovatelku nelze přenášet důkazní břemeno o skutečnosti, která má být žalovanému známa z jeho úřední činnosti. Žalovaný měl dostatek nástrojů ke zjištění skutkového stavu a odpovědnost přenesl na stěžovatelku. Stěžovatelka předložila v řízení před krajským soudem jako důkaz e-mailovou zprávu ze dne 11. 5. 2018, která svědčí o odeslání dokumentace o zadávacím řízení. V rozkladovém řízení jej nepředložila, jelikož byla přesvědčena, že žalovaný tuto skutečnost může ověřit ze své činnosti. Originálem e-mailové zprávy však již stěžovatelka z technických důvodů nedisponuje. Z výzvy k předložení dokumentace přitom nebylo vůbec zřejmé, které dokumenty žalovaný po stěžovatelce požaduje a které části dokumentace mu chybí. Krajský soud nepřezkoumal postupy žalovaného a neodůvodnil jejich správnost, pouze konstatoval, že se nepodařilo prokázat existenci e-mailu. Krajský soud se tedy nevypořádal s předloženým e-mailem, což činí jeho rozsudek nepřezkoumatelným. [9] Stěžovatelka dále namítá, že žalovaný i krajský soud aplikují § 252 odst. 1 ZZVZ ve spojení s § 216 odst. 1 ZZVZ nesprávně, a to v rozporu se zásadou dle § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), tedy nepostupují tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. V řízení zahájeném na návrh je žalovaný vázán obsahem návrhu, v jehož rozsahu může posuzovat zákonnost, přičemž zamítnutí návrhu není překážkou pozdějšíh