3 Ads 205/2019 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 205/2019- 47 - text 3 Ads 205/2019 – 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: prof. JUDr. V. K., Ph.D., zastoupený Mgr. Martinem Vališem, advokátem se sídlem Praha 1, Spálená 5, proti žalovanému: státní tajemník v Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, zastoupený JUDr. Josefem Donátem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 4, Na Pankráci 127, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2019, č. j. 6 Ad 10/2016 – 81, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2019, č. j. 6 Ad 10/2016 – 81, se ve výroku III. ruší. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal určení, že průběhem výběrového řízení na služební místo vedoucího služebního úřadu – ústředního ředitele České správy sociálního zabezpečení – a vyrozuměním žalovaného ze dne 11. 2. 2016, č. j. 2015/69420-111/2/SZ/VŘ, došlo k nezákonnému zásahu do jeho práv, odmítá. III. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá. IV. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. V. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jenž výrokem I. odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2016, č. j. 2016/8554-111/SZ/VŘ, výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vydat rozhodnutí ve věci podání ze dne 19. 2. 2016, a výrokem III. odmítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení, že průběhem výběrového řízení na služební místo vedoucího služebního úřadu – ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení a vyrozuměním ze dne 11. 2. 2016 došlo k nezákonnému zásahu. Výrokem IV. rozhodl městský soud o náhradě nákladů řízení. [2] Městský soud v napadeném rozsudku vyšel z následujícího skutkového stavu. Dne 13. 10. 2015 bylo vyhlášeno výběrové řízení na služební místo vedoucího úřadu – ústřední ředitel České správy sociálního zabezpečení (dále jen „služební místo“). Výběrová komise byla s konečnou platností jmenována dne 16. 12. 2015, přičemž její předsedkyní byla jmenována Ing. I. M., MBA. Do výběrového řízení se kromě žalobce přihlásili ještě dva uchazeči. Dne 13. 1. 2016 proběhly před výběrovou komisí pohovory. Výběrová komise vybrala jako úspěšné žadatele žalobce a JUDr. J. B., třetí uchazeč byl hodnocen jako neúspěšný. Výsledky výběrového řízení zaznamenala výběrová komise v protokolu ze dne 13. 1. 2016, č. j. 2016/2288-111/SZ/VŘ. Dne 10. 2. 2016 byla uzavřena dohoda mezi žalovaným a ministryní práce a sociálních věcí o výběru JUDr. J. B. jako nejvhodnějšího uchazeče na služební místo. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 2. 2016 byl JUDr. B. jmenován na služební místo, žalobci bylo následujícího dne zasláno vyrozumění o vybrání jiného nejvhodnějšího uchazeče a o ukončení výběrového řízení. V návaznosti na to byl žalobce rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 2. 2016 postaven mimo výkon služby z organizačních důvodů. [3] Městský soud zdůraznil, že na jmenování na služební místo není právní nárok. Výběrové řízení se skládá ze dvou fází. První fáze probíhá před výběrovou komisí a je ukončena výběrem nejvhodnějších uchazečů. V této fázi žalobce uspěl, byl totiž spolu s JUDr. B. hodnocen jako nejvhodnější uchazeč. Žalobce proto nebyl oprávněn podat námitky podle § 164 odst. 4 zákona č. 234/2004 Sb., o státní službě. Druhá fáze pak má podobu dohadování mezi služebním orgánem a bezprostředně nadřízeným představeným o výběru nejvhodnějšího uchazeče. Pro tuto fázi nejsou stanovena žádná kritéria, podle nichž by měl být konečný výběr proveden, vedle odborného hlediska lze zohlednit i osobnost a povahové vlastnosti uchazečů vybraných výběrovou komisí. V důsledku jmenování JUDr. B. na služební místo se žalobce nestal neúspěšným žadatelem a nevzniklo mu dodatečně právo podat proti protokolu výběrové komise námitky dle § 164 odst. 4 zákona o státní službě. [4] Žalobce napadl žalobou podle § 65 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) rozhodnutí ze dne 10. 2. 2016, č. j. 2016/8554-111/SZ/SLP, o jmenování JUDr. B. na služební místo. Toto rozhodnutí ovšem zakládá práva pouze JUDr. B., jenž je jeho jediným adresátem. Žalobci naopak toto rozhodnutí nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje jeho práva ani povinnosti. Ten tak není oprávněn podat proti němu žalobu. Městský soud proto v tomto rozsahu odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Dále doplnil, že zákon o státní službě nepředpokládá, že by v případě rozhodnutí o nepřijetí do služebního poměru bylo vydáváno rozhodnutí, jež by bylo možné podrobit soudnímu přezkumu. Do práv žalobce přímo zasáhlo až rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016, jímž byl zařazen mimo výkon služby. Proti němu ovšem žalobce žalobu nepodal. [5] Ve vztahu k té části žaloby, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vydat rozhodnutí o jeho podání ze dne 19. 2. 2016, městský soud uvedl, že uvedené podání nemůže představovat žádný opravný prostředek, na který by bylo možné reagovat procesním postupem dle správního řádu. Žalovaný tak vůbec nebyl povinen vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, a proto městský soud v této části zamítl žalobu jako nedůvodnou. Nad rámec toho doplnil, že v tomto podání vznesená námitka podjatosti byla podána skutečně opožděně (tedy nikoliv bez zbytečného odkladu), a proto na ni bylo možné reagovat pouze sdělením, nikoliv usnesením dle § 14 odst. 2 správního řádu. O tom, že uchazečem ve výběrovém řízení je i JUDr. B., jehož nadřízenou je předsedkyně výběrové komise, což dle žalobce zakládá její vyloučení z výběrové komise, se žalobce dozvěděl nejpozději doručením protokolu výběrové komise ze dne 13. 1. 2016. Námitku podjatosti ovšem uplatnil až dne 19. 2. 2016 poté, co nebyl jmenován na služební místo. V první fázi výběrového řízení, která se odehrála před výběrovou komisí, byl úspěšný jak žalobce, tak JUDr. B. Výběrová komise ani její předsedkyně neměly žádný vliv na to, kdo byl jmenován na služební místo, neboť o tom rozhodl žalovaný. V obdobném duchu na námitku podjatosti reagoval žalovaný v přípisu ze dne 2. 3. 2016, který tak lze považovat za adekvátní reakci na podání žalobce. Pokud jde o druhou část podání ze dne 19. 2. 2016, kterou žalobce uplatnil námitky proti průběhu výběrového řízení, i na tu žalovaný adekvátně reagoval. Žalobci nesvědčilo právo podat námitky dle § 164 odst. 4 zákona o státní službě, nemohl ani podat odvolání proti rozhodnutí o jmenování JUDr. B. na služební místo, neboť nebyl účastníkem tohoto řízení. Žalovaný tedy podání ze dne 19. 2. 2016 vyhodnotil správně jako podnět k přezkumnému řízení ve věci jmenování JUDr. B. na služební místo, přičemž náměstek ministra vnitra pro státní službu přípisem ze dne 11. 4. 2016 vyrozuměl žalobce, že neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení. [6] Odmítnutí části žaloby, kterou se žalobce domáhal určení nezákonnosti zásahu žalovaného, opřel městský soud o § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. V situaci, kdy žalobce nemá nárok na získání určitého oprávnění či obecněji „nárok na výsledek“, může soud přezkoumat, zda byl postup správního orgánu řádný a nediskriminační, pouze tehdy, pokud má tento postup vůbec nějaká navenek seznatelná pravidla, ať již obsažená v právních či vnitřních předpisech, vytvořená dlouhodobou ustálenou praxí, která zakládá legitimní očekávání, či založená individuálním příslibem správního orgánu. Postup služebního orgánu ve druhé fázi výběrového řízení se neřídí žádnými pravidly, jejichž dodržení (respektive míru dodržení) by bylo možné přezkoumat v řízení před soudem. Lze jej srovnat s výběrem uchazečů v pracovněprávních vztazích, včetně možnosti následné soudní ochrany. Ochrany před diskriminací se lze domáhat u obecného soudu podle § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon). Městský soud uzavřel, že žaloba na ochranu před nezákonným zásah žalovaného je nepřípustná podle § 85 s. ř. s., neboť ochrana před diskriminací, o niž žalobce usiluje, je dostupná v civilním řízení. Žalobce má tedy k dispozici jiné právní prostředky, kterými se může domáhat ochrany nebo nápravy. V rámci druhé fáze výběrového řízení se neuplatní žádná pravidla (kromě zákazu diskriminace), jejichž dodržení by bylo možné přezkoumat v řízení před správním soudem. [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu v celém rozsahu kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), d) a e) s. ř. s. [8] Výrok I. rozsudku považuje stěžovatel za nezákonný z důvodu nesprávného závěru městského soudu, dle kterého rozhodnutím ze dne 10. 2. 2016 o