4 As 56/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 56/2021- 32 - text 4 As 56/2021 - 35 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: R. A., zast. Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, č. j. 6 A 152/2019 - 84, takto: I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se žalobou podanou dne 4. 8. 2016 domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Jelikož měl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) za to, že žaloba není způsobilá věcného projednání a neobsahuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, vyzval žalobce k jejímu doplnění a odstranění vad postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s. Současně žalobce poučil o svém náhledu na to, kdo by měl být v souzené věci označen jako žalovaný. Na to žalobce v souladu s tímto náhledem městského soudu označil za žalovaného Policii České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy. K žalobnímu žádání doplnil, že žalovaný se ode dne 25. 8. 2015, kdy byl žalobce zproštěn obžaloby v trestním řízení, jež proti němu bylo vedeno (u Městského soudu pod sp. zn. 47 T 2/2012), dopouští nezákonného zásahu, jelikož jeho osobní údaje získané v souvislosti s tímto trestním řízením stále vede a uchovává v databázích Policie České republiky. Žalobce se tudíž domáhal, aby městský soud zakázal žalovanému pokračovat v tomto nezákonném zásahu a aby mu uložil povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zlikvidovat jeho srovnávací vzorek DNA a odstranit profil DNA z něj získaný z Národní databáze DNA a všech dalších databází Policie České republiky, odstranil jeho obrazové snímky a daktyloskopickou kartu získané bukálním stěrem, sejmutím daktyloskopických otisků a fotografováním ze všech databází a spisů Policie České republiky, které o něm Policie České republiky i nadále zpracovává a eviduje v souvislosti s trestním řízením vedeným u žalovaného pod sp. zn. KRPA-876/TČ-2011-000072. [2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby podle § 47 písm. a) s. ř. s. Žalobce ve zpětvzetí uvedl, že dne 24. 5. 2017 došlo k likvidaci požadovaných osobních údajů, ačkoliv k tomu mělo dojít z úřední povinnosti bezodkladně poté, co byl zproštěn obžaloby (dne 25. 8. 2015). S ohledem na uvedené městský soud v napadeném usnesení ve výroku o nákladech řízení žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení o žalobě v celkové výši 12.342 Kč k rukám jeho zástupce. Tento výrok městský soud odůvodnil tím, že k odstranění tvrzeného nezákonného zásahu došlo v příčinné souvislosti s podanou žalobou, avšak až po jejím podání. Tudíž ke zpětvzetí žaloby došlo pro pozdější chování žalovaného. Městský soud proto shledal při rozhodování o nákladech řízení předpoklady pro aplikaci § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. II. [3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému usnesení kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [4] Stěžovatel v obsáhlé kasační stížnosti, v níž podrobně rekapituluje průběh předchozího řízení a obsáhle též cituje ze žaloby, svého vyjádření k ní v řízení před městským soudem, ale i z napadeného usnesení, namítá, že napadené usnesení je nezákonné z důvodu nesprávného právního posouzení věci a také pro vady řízení před městským soudem. [5] Podle stěžovatelova mínění je žaloba především opožděná. Žalobce se o nezákonném zásahu dozvěděl nejpozději dne 25. 8. 2015. Jelikož podle § 82 s. ř. s. musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu a zmeškání této lhůty nelze prominout, měla být žaloba odmítnuta pro opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. [6] Stěžovatel má také za to, že žaloba je nepřípustná podle § 85 s. ř. s. Žalobce se totiž mohl domáhat případné nápravy jinými prostředky, v daném případě žádostí o likvidaci osobních údajů podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve spojení s § 83 odst. 2 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon č. 273/2008 Sb.“). Ostatně takto také Policejní prezidium České republiky (dále jen „policejní prezidium“) a Ministerstvo vnitra posoudily žalobcovo podání, které již dříve uplatnil v souvislosti s podáním žaloby na zadostiučinění, jejíž byl tento požadavek součástí. S ohledem na tuto žádost také policejní prezidium sdělením ze dne 13. 6. 2017, č. j. PPR-13964-1/ČJ-2017-990115, žalobci oznámilo, že požadované osobní údaje dne 24. 5. 2017 zlikvidovalo. Sdělení bylo žalobci oznámeno dne 30. 6. 2017. Z toho stěžovatel dovozuje, že i kdyby byl tvrzený zásah nezákonný, žalobce se domáhal žalobou uložení povinnosti, již soud uložit nemůže. Nadto proti sdělení policejního prezidia o tom, jak byla vyřízena žádost o likvidaci požadovaných osobních údajů, bylo možno se bránit žalobou proti rozhodnutí. To dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 8. 2018, č. j. 9 Azs 49/2018 - 50. Bylo-li by policejní prezidium nečinné, mohl se žalobce bránit nečinnostní žalobou. I z toho je zjevné, že žalobce měl jiné prostředky ochrany, zásahová žaloba představuje pouze subsidiární prostředek ochrany. [7] Nakonec stěžovatel namítá, že si městský soud učinil nesprávný úsudek o jeho pasivní legitimaci. Stěžovatel poukazuje na příslušná ustanovení zákona č. 273/2008 Sb. (zejména § 6 až §8, jakož i § 83) a upozorňuje na to, že z obsahu žaloby vyplývá, že žalobce měl na mysli uložit požadované povinnosti Policii České republiky jako celku, nikoliv její organizační složce, Krajskému ředitelství policie hlavního města Prahy. Pasivně legitimovaným podle § 83 zákona č. 273/2008 Sb. mělo být policejní prezidium, a městský soud měl i z tohoto důvodu dovodit nedostatek v podmínkách řízení, který nelze odstranit a v řízení se stěžovatelem jako žalovaným nepokračovat. Podle stěžovatele městský soud ztotožňuje Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy a policejní prezidium, což představuje vadu řízení, která je neodstranitelná. V důsledku tohoto pochybení také městský soud nesprávně rozhodl o nákladech řízení. [8] Stěžovatel upozorňuje i na skutečnost, že žalobce v podání ze dne 30. 10. 2019 tvrdil, že důvody pro vedení řízení o žalobě trvají, což však neodpovídalo skutečnosti. Sám žalobce totiž také uvedl, že žalovaný údajně plnil již dne 24. 5. 2017. Městský soud nezohlednil ani to, že celé řízení bylo původně vedeno o zcela jiném nároku a vůči odlišným subjektům (žalobce zahájil řízení žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 proti Ministerstvu spravedlnosti s požadavkem na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 5.000.000 Kč, na omluvu a vyslovení porušení žalobcových základních práv a také s požadavkem na likvidaci osobních údajů získaných a zpracovávaných v souvislosti s trestním řízením – poznámka kasačního soudu). Tím, kdo v daném případě plnil, bylo policejní prezidium, které jediné mělo kompetenci požadovanou likvidaci osobních údajů provést. [9] Stěžovatel shrnuje, že v důsledku uvedených pochybení městský soud nesprávně rozhodl o nákladech řízení. Tyto by nebyly stěžovateli dány k úhradě, pokud by městský soud žalobu posoudil jako opožděnou, resp. pokud by zohlednil, že stěžovatel nebyl subjektem pasivně legitimovaným. Vytýkaná pochybení podle stěžovatele zakládají i nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. III. [10] Žalobce namítá, že kasační stížnost je nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s. Přestože jí stěžovatel napadá oba výroky napadeného usnesení (o zastavení řízení a o nákladech řízení), proti výroku o zastavení řízení, který je i ve prospěch stěžovatele, se stěžovatel nemůže kasační stížností bránit. Jeho kasační stížnost je tak uplatňována fakticky proti výroku o nákladech řízení. Nepřípustnost takové kasační stížnosti dovodil kasační soud například v usnesení ze dne 23. 5. 2019, č. j. 8 As 406/2018 - 36. Žalobce z uvedeného důvodu považuje veškerou argumentaci týkající se merita věci za nevýznamnou a navrhuje kasační stížnost odmítnout. IV. [11] Nejvyšší správní soud předesílá, že je-li napadáno usnesení o zastavení řízení nebo o odmítnutí žaloby, přichází v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V takovém případě je kasační soud oprávněn posuzovat pouze to, zda byly v řízení o žalobě splněny podmínky pro zvolený postup soudu (zde zastavení řízení), naopak není oprávněn přezkoumávat meritum věci. [12] Kasační soud v souzené věci předesílá, že otázkou, zda je žalo