9 Ads 115/2021 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 115/2021- 35 - text 9 Ads 115/2021 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: M. R., zast. Mgr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem Na hutích 661/9, Praha 6, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2021, č. j. 59 Ad 1/2021 - 8, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Tomáši Markovi, advokátovi se sídlem Na hutích 661/9, Praha 6, se přiznává odměna za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši 1 573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) domáhala, aby rozhodl, že se žalované zakazuje pokračovat v trvajícím nezákonném zásahu do jejích práv spočívajícím v nevyplácení dávek důchodového pojištění za roky 2018, 2019, 2020 a 2021 v celkové výši 22 440 Kč. [2] Krajský soud žalobu odmítl usnesením uvedeným v záhlaví dle § 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Jelikož žalobkyně brojila pouze proti tomu, že jí není vyplácena dávka starobního důchodu ve výši přiznané rozhodnutím žalované, resp. navazujícími výměry, krajský soud dospěl k závěru, že se jedná o žalobu proti nezákonnému zásahu žalované. V takovém případě je podmínkou přípustnosti žaloby to, zda žalovaná při vyplácení již přiznané dávky vystupuje jako orgán veřejné moci, tj. z pozice vrchnostenské, a zda samotná výplata již přiznané dávky představuje veřejný subjektivní nárok. Žalovaná prováděla srážky na základě rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce a soudního exekutora. Již přiznaná dávka starobního důchodu však představuje nárok, jehož se lze domoci soukromoprávní cestou, jelikož žalovaná v situaci, kdy bylo rozhodnuto o nároku na výplatu dávky a zároveň nebylo vydáno správní rozhodnutí o zastavení výplaty dávky, vystupuje jen jako organizační složka státu plnící povinnost odpovídající pravomocně přiznanému platebnímu nároku, tedy v rovném postavení s osobou oprávněnou na základě platebního titulu. Žalovaná tedy neprovádí srážky v rámci výkonu veřejné správy. [3] Výhrady, které má žalobkyně k samotnému výkonu rozhodnutí nebo k postupu žalované při realizaci nařízeného výkonu rozhodnutí, musí uplatňovat procesními postupy dle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žaloba proti nezákonnému zásahu není dle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 Ads 106/2018 - 29, určena k tomu, aby jejím prostřednictvím byl kontrolován průběh výkonu rozhodnutí nařízeného civilním soudem a zjednávána náprava případných pochybení. Krajský soud odkázal na závěr rozsudku NSS ze dne 9. 3. 2005, č. j. 3 Ads 15/2004 - 54, č. 1033/2007 Sb. NSS, dle něhož zjišťování, co již žalovaná reálně vyplatila, není předmětem přezkumné činnosti soudu. Pokud je žalobkyně přesvědčena, že jí žalovaná bezdůvodně nevyplatila část přiznaných dávek starobního důchodu, může využít občanské soudní řízení, zejména návrh na nařízení exekuce. Vzhledem k tomu, že se může ochrany svých práv domáhat v občanském soudním řízení, krajský soud její žalobu odmítl dle § 46 odst. 2 s. ř. s. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. a), c), d) a e) s. ř. s. [5] Žalovaná jako správní orgán ve věci výplaty dávek důchodového pojištění jedná v daném případě v rozporu s předpisy, které upravují důchodové pojištění. Proti jejímu trvajícímu nezákonnému zásahu do práva stěžovatelky na řádnou výplatu starobního důchodu lze podat správní žalobu dle § 82 s. ř. s. K tomu stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu ve věcech ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu (nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, či nález ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 1257/18). Dle této judikatury musí správní soudy při hodnocení povahy zásahu vycházet z objektivních skutečností, musí rozlišovat různé typy zásahů a zohledňovat specifika tzv. trvajících zásahů. Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008 - 98, č. 2206/2011 Sb. NSS, je nezákonným zásahem správního orgánu jakékoliv jeho konání či opomenutí konat, nelze-li jej podřadit pod pojem rozhodnutí. Zásahem může být i nezákonná nečinnost spočívající v neučinění nějakého úkonu jiného než rozhodnutí. Žalovaná dosud stěžovatelce nevyplatila dávky důchodového zabezpečení ve výši 22 440 Kč. Trvá tak její nezákonný zásah do stěžovatelčina ústavně garantovaného práva na důchodové zabezpečení dle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, do práva na ochranu majetku, práva na legitimní očekávání přírůstku tohoto majetku, do ústavně garantovaného práva na rovné zacházení a zákazu diskriminace. [6] Krajský soud v bodech 13 a 14 napadeného usnesení výslovně převzal argumentaci žalované o nepřípustnosti správní žaloby, čímž potvrdil své nadržování žalované. Je povinností soudu, aby učinil právní posouzení věci a nikoliv, aby nepřípustně a v rozporu se zásadou nestrannosti, objektivity a spravedlivého rozhodování jen mechanicky převzal tvrzení od žalované. Stěžovatelka proto namítá porušení svého práva na spravedlivý proces. Krajský soud ani žalovaná nezjistily ani nedoložily, zda byly ze starobního důchodu stěžovatelky provedeny srážky v celkové výši 22 440 Kč. Žalovaná netvrdila, v jaké výši měly být prováděny srážky ze starobního důchodu na základě rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce a exekučního příkazu. Tato rozhodnutí už navíc byla zrušena s účinky ex tunc. Krajský soud tedy nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav věci. [7] Krajský soud přípisem č. j. 59 Ad 1/2021 - 6 vyzval stěžovatelku k podání repliky k vyjádření žalované. Ta jej podala v soudem stanovené čtrnáctidenní lhůtě dne 3. 5. 2021. Krajský soud však vydal usnesení o odmítnutí žaloby již dne 27. 4. 2021. Stěžovatelka proto namítá nepřípustnou svévoli a libovůli v postupu a rozhodování krajského soudu a porušení zákazu překvapivého postupu a rozhodování soudu. Krajský soud též nebyl oprávněn odmítnout její žalobu poté, co vyzval žalovanou k vyjádření a po doručení výzvy, aby k němu stěžovatelka podala repliku. Byl proto povinen o žalobě meritorně rozhodnout. [8] Mezi úkoly a činnosti veřejné správy, kterou vykonává žalovaná, patří i provádění výplaty dávek důchodového pojištění. Veřejným subjektivním právem stěžovatelky je právo na sociální zabezpečení. Krajským soudem zmíněná judikatura na projednávaný případ nedopadá. Činnost žalované totiž nekončí vydáním výměru o výplatě starobního důchodu v přiznané výši pro daný kalendářní rok, ale zahrnuje v sobě i provedení výplaty důchodu ve správné výši. Tuto skutečnost však krajský soud zcela ignoroval a nesprávně určil, co je a co není správní orgán. Jeho usnesení je proto nepřezkoumatelné, jelikož nezdůvodnil, proč činnost žalované spočívající v provedení výplaty starobního důchodu není správní činností. Dle platné právní úpravy je žalovaná správním orgánem při provádění výplaty dávek starobního důchodu bez ohledu na to, že je současně organizační složkou státu. Právě organizační složky státu jsou správními orgány pro realizaci veřejných subjektivních práv občanů vůči státu, včetně práva na výplatu dávek starobního důchodu ve správné výši ze strany žalované. V judikatuře nebyla vyřešena otázka, zdali je nevyplácení starobního důchodu ve správné výši nezákonným zásahem správního orgánu veřejného subjektivního práva. [9] Krajský soud stěžovatelku neseznámil předem se svým právním názorem ohledně vyloučení daného nezákonného zásahu ze soudního přezkumu. Tím jí odňal možnost jednat před soudem a znemožnil jí tento nesprávný závěr rozporovat. Došlo tak k porušení stěžovatelčina práva dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jako právní laik nemohla předpokládat, čím se bude krajský soud zabývat v rámci podmínek řízení. Nebyla ani srozuměna s možností odmítnutí své žaloby. Namítá proto porušení zákazu překvapivého postupu a rozhodování ze strany krajského soudu. Stěžovatelka též namítá nepřezkoumatelnost napadeného usnesení pro existenci tzv. opomenutých důkazů, nevypořádaných rozhodných tvrzení a důkazních návrhů včetně soudní judikatury. Řízení před krajským soudem tak bylo formalistické, nezákonné a zmatečné. [10] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí. Ztotožňuje se ze závěry krajského soudu, jelik