9 Afs 272/2020 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 272/2020- 67 - text 9 Afs 272/2020 - 74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Philip Morris ČR a.s., se sídlem Vítězná 1, Kutná Hora, zast. JUDr. Ing. Hanou Skalickou, Ph.D., BA, advokátkou se sídlem Pod Oborou 907, Kosmonosy, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2018, č. j. 13291-2/2018/900000-04, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2020, č. j. 55 Af 12/2018 - 116, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 400 Kč k rukám její zástupkyně, JUDr. Ing. Hany Skalické, Ph.D., BA, advokátky se sídlem Pod Oborou 907, Kosmonosy, do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím zamítl žalovaný odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 1. 2. 2018, č. j. 26559/2018-610000-12 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Jím byla žalobkyni uložena podle § 135zk odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o spotřebních daních“), pokuta ve výši 1 000 000 Kč za správní delikt (od 1. 7. 2017 přestupek) podle § 135zk odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních. Přestupku se dopustila tím, že jednala v rozporu s § 114 odst. 2, ve spojení s odst. 3 a 4, zákona o spotřebních daních, a v rozporu s § 2 odst. 3 nyní již zrušené vyhlášky č. 467/2003 Sb., o používání tabákových nálepek při značení tabákových výrobků, ve znění účinném do 14. 2. 2019 (dále jen „vyhláška č. 467/2003 Sb.“), když jako výrobce tabákových výrobků ve svém daňovém skladu na adrese Vítězná 1, Kutná Hora, a na adrese VGP Park – Hala č. 3, Dobřenice, řádně neznačila tabákovými nálepkami jednotková balení tabáku ke kouření v celkovém množství 151 080 ks. Tabákové nálepky totiž byly na jednotkových baleních tabáku nalepeny vertikálně zčásti na těle plechovkového balení a zčásti na samostatném oddělitelném kruhovém plastovém víčku, které bylo možné po běžném odtržení či přerušení protilehlé zajišťovací pásky odklopit, a jednotkové balení tabáku ke kouření tak otevřít bez viditelného poškození tabákové nálepky. Celní úřad zároveň rozhodl o propadnutí neznačených tabákových výrobků. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který nyní napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí celního úřadu a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Připomněl, že rozhodnutí ze dne 1. 2. 2018 bylo již třetím rozhodnutím celního úřadu v této věci, neboť jeho předchozí dvě rozhodnutí žalovaný zrušil. Ke zjištění protiprávního jednání došlo již ve dnech 14. a 15. 4. 2015, kdy celní úřad při kontrolách v Kutné Hoře a následně v Dobřenicích zjistil, že u tabákových výrobků MYV L&M RED T03 90 a MYV L&M Blue T03 90 (kulaté balení) lze krycí víčko jednotkového balení tabáku po sejmutí (odtržení) průhledné přelepky s vyznačeným směrem otevření krycího víčka odklopit na opačné straně, než je nalepena tabáková nálepka, což znamená, že při následném otevření jednotkového balení tabáku nedojde k viditelnému poškození tabákové nálepky. Žalobkyně do protokolu uvedla, že právě pro zajištění způsobu použití tabákové nálepky na jednotkovém balení v souladu s § 2 vyhlášky č. 467/2003 Sb. je průhledná páska nedílnou součástí jednotkového balení, aby došlo k přetržení tabákové nálepky; navíc je šipkou vyznačen způsob a směr otevírání krycího víčka jednotkového balení. Žalovaný nicméně setrval na skutkovém zjištění, že žalobkyně uvedla do volného oběhu tabákové výrobky v množství celkem 151 080 ks, které označila tabákovými nálepkami takovým způsobem, že při otevření těchto jednotkových balení tabáku nedošlo k jejich poškození; takové značení jednotkových balení tabákových výrobků pak umožňovalo jejich další použití v podobě prodeje dalšího tabáku v témže balení s totožnou tabákovou nálepkou. [3] Správní řízení bylo se žalobkyní zahájeno pro spáchání správního deliktu, jak odpovídalo pojetí právní úpravy účinné do 30. 6. 2017, a nikoli přestupku, neboť z § 112 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“), plyne, že zahájená řízení o přestupku a dosavadním jiném správním deliktu, s výjimkou řízení o disciplinárním deliktu, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních zákonů. Řízení se tedy řídilo primárně zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Krajský soud nicméně na základě analogie aplikoval také § 7 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), podle nějž se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější (shodně i nyní § 2 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky). [4] Krajský soud zejména dospěl k závěru, že jednání žalobkyně mohlo naplnit jinou skutkovou podstatu správního deliktu, než jak určil žalovaný. Podle zákona o spotřebních daních ve znění účinném v době spáchání správního deliktu mělo nedodržení povinnosti značit tabákové výrobky tabákovou nálepkou ve smyslu § 114 odraz ve skutkové podstatě správního deliktu podle § 135zk odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních, jemuž jednání žalobkyně podřadily správní orgány. Správního deliktu se podle něj dopustila právnická nebo podnikající fyzická osoba, která neznačila tabákové výrobky tabákovými nálepkami podle § 114 zákona o spotřebních daních. Oproti tomu § 116 zákona o spotřebních daních stanovoval již konkrétní podmínky užití tabákové nálepky. Uváděl, že tabákové výrobky je povoleno značit v daňovém skladu nebo mimo daňové území ČR, a upravoval způsob umístění tabákové nálepky, tedy její použití. Nedodržení některé z těchto podmínek pak mělo přesný odraz v definicích skutkových podstat správních deliktů podle § 135zl zákona o spotřebních daních, které dopadaly jednak na situace, ve kterých právnická nebo podnikající fyzická osoba opatřovala tabákové výrobky tabákovými nálepkami na jiném místě, než bylo stanoveno zákonem, anebo když nepoužila tabákovou nálepku řádně. Toto ustanovení pak sankcionovalo i případy, kdy sice tabákový výrobek opatřen tabákovou nálepkou byl, ta však obsahovala údaje, které neodpovídaly skutečnému obsahu jednotkového balení tabákového výrobku. [5] Neznačené tabákové výrobky ve smyslu § 114 zákona o spotřebních daních jsou podle krajského soudu pouze ty tabákové výrobky, které nejsou vůbec opatřeny tabákovou nálepkou anebo jsou opatřeny poškozenou tabákovou nálepkou. Za neznačený však nelze považovat tabákový výrobek, který je opatřen tabákovou nálepkou, která nebyla použita řádně. Za „jiný způsob značení tabákového výrobku“ ve smyslu § 114 odst. 4 zákona o spotřebních daních lze považovat pouze situace, kdy je tabákový výrobek označen zcela jinak, než tabákovou nálepkou, např. padělanou tabákovou nálepkou. [6] Celní úřad ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že se žalobkyně dopustila správního deliktu podle § 135zk odst. 1 písm. b) zákona o spotřebních daních tím, že jednala v rozporu s § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních. Krajský soud však připomněl, že jednotková balení tabákových výrobků byla označena tabákovou nálepkou. Celní úřad tak nemohl uvedené jednání podřadit pod § 114 odst. 2 zákona o spotřebních daních a nemohl kontrolované tabákové výrobky považovat za neznačené, neboť byly prokazatelně označeny tabákovou nálepkou. Skutek, který je žalobkyni kladen za vinu, nespočívá v neznačení tabákových výrobků tabákovou nálepkou, ale v tom, že žalobkyně nepoužila tabákovou nálepku řádně. Za uvedené jednání však nemohla být postihována podle § 135zk zákona o spotřebních daních, nýbrž leda podle § 135zl odst. 1 písm. c) téhož zákona, jenž sankcionoval neřádné použití tabákové nálepky. [7] Žalobkyně se navíc domáhala, aby na ni byla aplikována pozdější, příznivější právní úprava v podobě zákona č. 4/2019 Sb., kterým se měnil zákon o spotřebních daních. Krajský soud shledal, že uvedený zákon novelizoval § 116 odst. 4 tak, že ponechal pouze slova: Použitím tabákové nálepky se rozumí umístění tabákové nálepky na jednotkovém balení. Zrušil naopak navazující slova a pod průhledný přebal, pokud se tento používá, tak, aby při otevření jednotkového balení došlo k jejímu poškození. Účinnost této novely nastala dne 10. 1. 2019. Nicméně až do 14. 2. 2019 platila vyhláška č. 467/2003 Sb., která v § 2 odst. 3 stanovovala, že tabáková nálepka se nalepí rubovou stranou na