4 As 232/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 232/2021- 41 - text 4 As 232/2021 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T.C.A. – v.o.s. Technik Control Assistance, IČO: 253 00 342, se sídlem Dobšická 2295/2, Znojmo, zast. Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem, se sídlem Sobotín č. p. 270, Petrov nad Desnou, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2020, č. j. 57/2017-150-STK3/23, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2021, č. j. 62 A 126/2020 – 126, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Nadepsaným rozhodnutím žalovaného bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK 86642/2011, sp. zn. S-JMK 86488/2011/OD/MI (dále jen „rozhodnutí o změně povolení“). Posledně uvedeným rozhodnutím bylo k žádosti žalobce uděleno povolení k provozování stanice technické kontroly na adrese Znojmo, Dobšická 2 (dále jen „STK“), společnosti Smetana a Smetana s. r. o. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu. Uvedl, že provozovatelem STK je dle pravomocného rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr. 623/96-Pa, jedině on. Žádost žalobce ze dne 10. 6. 2011, jíž navrhoval převod oprávnění k provozování STK na společnost Smetana a Smetana s. r. o., byla podána „v omylu“, je právně zjevně nepřípustná a rozhodnutí o změně povolení je nicotné. Toto rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci, neboť nebylo žalobci řádně doručeno. Žalobce se o něm dozvěděl dne 6. 4. 2017 při nahlížení do spisu a tehdy proti němu podal odvolání. [3] Krajský soud v Brně nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Ztotožnil se s názorem žalovaného, že odvolání proti rozhodnutí o změně povolení bylo podáno opožděně. Ze správního spisu soud zjistil, že na vyhotovení originálu rozhodnutí o změně povolení je v rozdělovníku uveden mj. žalobce, odtud vede šipka k poznámce „předáno“, u níž je razítko žalobce a dva shodné podpisy neidentifikované osoby. Dále je v rozdělovníku uvedena společnost Smetana a Smetana s. r. o., u níž je rovněž poznámka „předáno“, razítko této společnosti, dva podpisy, poznámka „vzdávám se práva na odvolání“ a „převzal dne 28. 6. 2011“. Rozhodnutí o změně povolení bylo dle razítka vypraveno dne 28. 6. 2011 a téhož dne dle vyznačené doložky nabylo právní moci. Krajský soud srovnáním podpisů na rozhodnutí o změně povolení potvrzujících převzetí s dalšími listinami obsaženými ve spise dospěl k závěru, že osobou, která rozhodnutí převzala, byl B. B., statutární orgán žalobce do 20. 5. 2015. Ten rovněž za žalobce podal žádost o převedení povolení k provozování STK na společnost Smetana a Smetana s. r. o. [4] Žalobce sice předložil soudu čestné prohlášení B. B. ze dne 13. 6. 2017, že rozhodnutí o změně povolení nepřevzal. Toto čestné prohlášení je opatřeno podpisem, který se vizuálně shoduje s podpisy na originálu rozhodnutí založeném ve spise. Stejné čestné prohlášení podepsaly též další osoby oprávněné za žalobce v inkriminovanou dobu jednat. Soud však ani při zohlednění předložených listin nepovažoval záznam o doručení rozhodnutí o změně povolení za vyvrácený. Pokud B. B. nezpochybnil, že žádost o změnu povolení k provozování STK dne 10. 6. 2011 osobně podal, pak se zdá neuvěřitelné, že by někdo za takovéto situace falšoval jeho podpis na záznamu o předání rozhodnutí. Nevěrohodnost prohlášení B. B. dovodil soud i z toho, že žalobci bylo rozhodnutí o změně povolení prokazatelně známo, neboť na něj sám odkazoval v řadě podání z doby před 6. 4. 2017, např. v přípisech ze 17. 3. 2015 a 21. 1. 2014. Ačkoli tedy krajský úřad postupoval nepochybně při doručování rozhodnutí o změně povolení nestandardně, toto rozhodnutí bylo předáno do rukou osoby oprávněné za žalobce jednat. Je tedy nepochybné, že rozhodnutí bylo žalobci známo nejpozději v roce 2015. Proto nemohlo být včasné odvolání podané žalobcem proti rozhodnutí o změně povolení dne 21. 4. 2017. [5] Námitkami žalobce týkajícími se zákonnosti samotného rozhodnutí o změně povolení se již krajský soud nezabýval, neboť pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí jsou bez významu. Stejně tak shledal nedůvodnou námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pro nedostatek důvodů, neboť podstatná je pouze otázka včasnosti podaného odvolání, přičemž s touto otázkou se žalovaný dostatečně vypořádal. Krajský soud dále připomenul, že podle judikatury NSS je vyčerpání prostředků ochrany předpokladem pro posouzení otázky nicotnosti; v nyní posuzované věci však žalobce včas odvolání proti rozhodnutí o změně povolení nepodal. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Rozhodnutí o změně povolení nebylo stěžovateli „právoplatně“ doručeno a stěžovatel se s ním měl možnost seznámit až dne 6. 4. 2017 při nahlížení do spisu žalovaného. Až od tohoto dne mohla běžet lhůta pro podání odvolání. Razítko stěžovatele s parafou neznámé osoby, které je (bez data) na originálu rozhodnutí založeném ve správním spise, nemůže prokázat jeho doručení stěžovateli. Z § 19 odst. 6 správního řádu vyplývá, že písemný doklad o doručení rozhodnutí musí obsahovat mj. den doručení. Pokud doklad o doručení neobsahuje náležitosti, je nutné doručit rozhodnutí opakovaně. Všechny osoby oprávněné jednat za stěžovatele, tj. i převzít rozhodnutí, písemně prohlásily, že rozhodnutí o změně povolení nepřevzaly. Jednáním krajského úřadu a žalovaného bylo neoprávněně zasaženo do práv stěžovatele, konkrétně do jeho práva na podnikání dle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovateli bylo též upřeno právo na spravedlivý proces. [7] Rozhodnutím o změně povolení nedošlo k odnětí povolení k provozování STK stěžovateli, jak tvrdí správní orgány. Je zde pouze konstatováno, že udělením povolení společnosti Smetana a Smetana s. r. o. pozbývá platnosti oprávnění provozovat STK stěžovateli. To je však zcela bez opory v zákoně, neboť nenastala žádná ze skutečností uvedených v § 59 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. Stěžovatel tak je stále držitelem povolení k provozování STK, avšak správní orgány mu nezákonně ve výkonu tohoto oprávnění brání. [8] Protože krajský úřad vůbec neměl oprávnění odejmout stěžovateli povolení k provozování STK, je rozhodnutí o změně povolení nicotné. Krajský úřad zároveň nerespektoval překážku věci rozhodnuté, když povolení k provozu téže STK udělil třetí osobě, ačkoli existovalo pravomocné rozhodnutí o povolení provozovat STK stěžovateli. [9] Rozhodnutí žalovaného je „ploché“ a prakticky nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádává s námitkami uvedenými stěžovatelem v odvolání. Žalovaný ani nevysvětlil, proč mu nevznikly důvodné pochybnosti o pravosti podpisu. Tato otázka je odborná a správní orgány ani soud ji nejsou oprávněny posoudit. Z téhož důvodu je nepřezkoumatelný rovněž napadený rozsudek krajského soudu. Úvaha soudu o tom, která osoba se měla podepsat na listiny ve spise, není ničím podložená. Stěžovatel čestnými prohlášeními oprávněných osob prokázal, že rozhodnutí o změně povolení nepřevzal. Měl-li soud o tomto pochybnosti, měl vyslechnout osoby, které čestné prohlášení podepsaly. To, že podpisy na čestných prohlášeních nejsou úředně ověřeny, je bez právního významu. Nepodstatné je i to, že v jakýchsi podáních učiněných stěžovatelem v minulosti se na rozhodnutí o změně povolení odkazuje. Stávající statutární orgány stěžovatele žádná taková podání neučinily. [10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí není v žádném případě nepřezkoumatelné, neboť krajský soud v něm vyložil důvody, které k jeho vydání vedly, a přiměřeně reagoval na námitky uplatněné stěžovatelem. Tvrzení stěžovatele, že mu rozhodnutí o změně povolení nebylo doručeno před 6. 4. 2017, je nesprávné, neboť stěžovatel toto rozhodnutí opakovaně uváděl ve svých podáních již v roce 2015. III. Posouzení kasační stížnosti [11] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Stěžovatel napadá rozhodnutí žalovaného, jakož i rozsudek krajského soudu mimo jiné pro vadu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Z ustálené judikatury kas