4 As 314/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 314/2021- 44 - text 4 As 314/2021-48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: RNDr. O. B., zast. Mgr. Martinem Čumpelíkem, advokátem, se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2018, č. j. MSMT19034/201715, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2021, č. j. 3 A 7/2019104, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 11. 2018, č. j. MSMT19034/201715, podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „Centrum“) ze dne 18. 6. 2018, č. j. C202/B/2018/Ř, kterým podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném ke dni podání žádosti o informace (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), byla odmítnuta žádost žalobce ze dne 31. 5. 2017 o poskytnutí úplného seznamu autorů testů společné části maturitní zkoušky v jarním zkušebním období 2017 (tj. jejich sestavovatelů), autorů testových úloh, které byly do těchto testů zařazeny, a autorů zadání písemných prací. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 12. 8. 2021, č. j. 3 A 7/2019104, vyslovil nicotnost tohoto rozhodnutí žalovaného. [3] V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve citoval rozhodnou právní úpravu ohledně určení nadřízeného správního orgánu příslušného k rozhodnutí o odvolání žadatele o informace proti rozhodnutí o odmítnutí jeho žádosti. Dále obecně ve vztahu k nicotnosti správního rozhodnutí odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/200196, č. 793/2006 Sb. NSS, a konstatoval, že rozhodnutí žalovaného trpělo vadou nicotnosti spočívající v absolutní nepříslušnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) rozhodnout o odvolání žalobce proti rozhodnutí Centra. Konkrétně uvedl, že podle § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím se nadřízený orgán povinného určuje podle § 178 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Nelzeli podle zmíněného ustanovení nadřízený orgán určit, rozhoduje o odvolání podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím osoba stojící v čele povinného. K postupu určení nadřízeného orgánu Centra městský soud nejprve odkázal na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2021, č. j. Komp 2/2020  44, č. 4230/2021 Sb. NSS. V posuzovaném případě přitom nebylo podle městského soudu příslušným nadřízeným orgánem ministerstvo. [4] Městský soud dále uvedl, že Centrum je státní příspěvkovou organizací, jež byla zřízena ministerstvem na základě § 169a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). Jeho postavení je dále upraveno v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o státním majetku“), a v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“). Zmíněné právní předpisy však nadřízený orgán Centra neurčují. Jdeli o otázku, zdali ministerstvo nad Centrem vykonává dozor, městský soud konstatoval, že zřizovatelem Centra je ministerstvo, přičemž předmět činnosti Centra je vymezen v § 60 odst. 5 a § 60a až § 60d školského zákona a dále v § 80 odst. 3 a § 113 téhož zákona. Těžiště jeho činnosti podle zřizovací listiny spočívá zejména v oblasti přípravy, organizačního zajištění a vyhodnocení společné části maturitní zkoušky a jednotlivé zkoušky a dále v oblasti přípravy, organizačního zajištění a vyhodnocení jednotné přijímací zkoušky z českého jazyka a literatury a z matematiky v oborech vzdělávání s maturitní zkouškou. Statutárním orgánem Centra, jejž jmenuje a odvolává ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr školství“), je ředitel, jenž vydává organizační řád a řídí činnost orgánu, za níž je odpovědný. Dále je povinen každoročně předkládat ministerstvu ke schválení plán hlavní činnosti pro následující kalendářní rok a výroční zprávu. Centrum hospodaří s prostředky státního rozpočtu, které stanoví ministerstvo v rámci své rozpočtové kapitoly, dále s prostředky z Evropského sociálního fondu a s prostředky z vlastní činnosti. Hospodaření se řídí příslušnými právními předpisy vztahujícími se na příspěvkové státní organizace a vnitřními předpisy ministerstva, které zároveň schvaluje právní úkony Centra i účetní závěrku, stanoví mu finanční vztahy a vymezuje jeho hlavní činnost. [5] Role ministerstva se tak podle městského soudu omezuje pouze na kontrolní a řídící funkci, a to v zásadě ve finanční a personální oblasti, do nichž může ministerstvo relativně omezeně zasahovat. Postavení Centra ve vztahu k jeho vymezenému předmětu činnosti je však značně autonomní. Vzhledem k uvedenému proto podle městského soudu ministerstvo nad Centrem nevykonává dozor podle § 178 odst. 1 správního řádu. Ministerstvo současně podle § 178 odst. 2 správního řádu nepověřilo Centrum výkonem veřejné správy vrchnostenským způsobem. Nerozhoduje totiž o žádném právu či povinnosti podle školského zákona. Vzhledem k uvedenému tak měl být podle § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, ve znění platném před účinností novely č. 111/2019 Sb., nadřízeným orgánem Centra jeho ředitel, nikoli ministerstvo. Na uvedeném přitom nemůže nic změnit ani podpis ředitele Centra na jeho rozhodnutí, jelikož podle § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím rozhoduje o žádosti o informace Centrum jako správní orgán. [6] S účinností od 1. 1. 2020 se podle přechodného ustanovení čl. XVI zákona č. 111/2019 Sb. postupuje podle § 16 a § 20 zákona o svobodném přístupu k informacím v novelizovaném znění, a to i v řízeních zahájených před zmíněným datem. Novelizované znění § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím přitom zní tak, že nelzeli podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. S ohledem na tuto skutečnost městský soud jednal jako s žalovaným od uvedeného data nadále s ministerstvem, přičemž Úřadu pro ochranu osobních údajů přiznal v žalobním řízení postavení osoby zúčastněné na řízení. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a ministerstva [7] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, v níž označil důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že městský soud nesprávně posoudil roli ministerstva ve vztahu k Centru, neboť nepřihlédl k dalším relevantním ustanovením školského zákona. V této souvislosti stěžovatel nejprve citoval § 169 odst. 1 zmíněného zákona a konstatoval, že příprava společné části maturitní zkoušky, její organizace i vyhodnocení výsledků jednotlivých žáků jsou nepochybně součástí výkonu státní správy ve školství, jež je řízena ministerstvem. Dále citoval § 80 odst. 1 školského zákona a uvedl, že městský soud uvedené ustanovení zřejmě přehlédl, jelikož ministerstvo odpovídá za přípravu a metodické řízení průběhu společné části maturitní zkoušky a určuje obsah zkoušek společné části maturitní zkoušky. Podle zásady, „kdo řídí, ten kontroluje“, tak ministerstvo musí nad Centrem nutně vykonávat dozor, v důsledku čehož je jeho nadřízeným orgánem podle § 178 odst. 1 správního řádu. Podle § 82 odst. 2 školského zákona totiž ministerstvo vykonává nad Centrem prostřednictvím institutu přezkoumání výsledku společné části maturitní zkoušky dozor, což vyplývá rovněž z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014, č. j. 6 As 68/201247, č. 3104/2014 Sb. NSS. Stěžovatel zdůraznil, že o výsledcích společné části maturitní zkoušky rozhoduje Centrum, což v souladu s § 29 vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou (dále jen „maturitní vyhláška“), dokládá protokolem, který podle § 22 zmíněné vyhlášky zpřístupňuje řediteli školy. Z uvedeného tak vyplývá, že ministerstvo nad Centrem vykonává podle § 178 odst. 2 správního řádu dozor. Stěžovat