5 Afs 32/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 32/2020- 34 - text  5 Afs 32/2020 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Základní škola ŠKOLAMYŠL, se sídlem Hrnčířská 272, Litomyšl, zast. JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 49/5, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 5, Praha, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 12. 2019, č. j. 52 A 49/2019 - 69, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Milana Jelínka, advokáta se sídlem Sokolovská 49/5, Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla vyslovena nicotnost rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2019, č. j. MSMT-10439/2019-3, jakož i rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 12. 2. 2019, č. j. KrÚ 11969/2019. [2] Posledně uvedeným rozhodnutím ze dne 12. 2. 2019 krajský úřad nevyhověl žádosti žalobkyně ze dne 2. 1. 2019 o poskytnutí dotace na školní rok 2019/2020 podle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poskytování dotací soukromým školám“), a smlouvu o poskytnutí dotace na daný školní rok se rozhodl se žalobkyní neuzavřít (výrok 1.); současně tímto rozhodnutím nevyhověl ani žádosti žalobkyně ze dne 3. 1. 2019 o zvýšení dotace na školní rok 2019/2020 podle zákona o poskytování dotací soukromým školám a smlouvu o zvýšení dotace na daný školní rok se rozhodl se žalobkyní neuzavřít (výrok 2). [3] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které stěžovatel podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), shora uvedeným rozhodnutím ze dne 9. 4. 2019 zamítl a potvrdil rozhodnutí krajského úřadu. [4] V odůvodnění se stěžovatel ztotožnil s krajským úřadem, podle kterého mu zákon ukládá smlouvu o poskytnutí dotace neuzavřít, nepředloží-li právnická osoba – žadatel informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě [§ 3 odst. 2 písm. d) zákona o poskytování dotací soukromým školám]. Žalobkyně tuto povinnost nesplnila, neboť školskou radu zřízenu neměla. Na základě toho s žalobkyní krajský úřad neuzavřel smlouvu o poskytnutí dotace; ta je předpokladem pro zvýšení dotace (§ 5 odst. 3 zákona o poskytování dotací soukromým školám), tudíž krajskému úřadu nezbylo, než nevyhovět též žádosti žalobkyně o zvýšení dotace. II. Rozhodnutí krajského soudu [5] Rozhodnutí stěžovatele žalobkyně napadla žalobou a z procesní opatrnosti (s odkazem na nejednotnou judikaturu) se domáhala, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil, event. vyslovil jeho nicotnost a v takovém případě konstatoval, že jednání stěžovatele, resp. krajského úřadu je (trvajícím) nezákonným zásahem do práv žalobkyně, a proto se krajskému úřadu přikazuje uzavřít se žalobkyní smlouvu o poskytnutí dotace a smlouvu o zvýšení dotace na školní rok 2019/2020. [6] Krajský soud usnesením ze dne 4. 6. 2019, č. j. 52 A 49/2019 - 34, nejprve vyloučil žalobu v části směřující proti nezákonnému zásahu k samostatnému projednání, načež ji jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 5. 2. 2020, č. j. 52 A 61/2019 - 101. Krajský soud konstatoval, že na žalobkyni dopadala povinnost zřízení školské rady [srov. § 167 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Proto byla žalobkyně jako školská právnická osoba povinna předložit informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě, a pokud tak neučinila, postupoval krajský úřad v souladu se zákonem, když s ní smlouvu o poskytnutí dotace a o jejím zvýšení neuzavřel (kasační stížnost proti tomuto rozsudku je u Nejvyššího správního soudu vedena pod sp. zn. 7 Afs 83/2020). [7] Ve vztahu k části žaloby týkající se rozhodnutí stěžovatele, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí krajského úřadu, krajský soud nyní napadeným rozsudkem konstatoval nicotnost obou těchto rozhodnutí – a to s odkazem na § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] Krajský soud vyšel z rozsudku druhého senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 2 Afs 245/2016 - 43, č. 3692/2018 Sb. NSS, Škola U Potůčku, přičemž v (odst. 11) odůvodnění uvedl: „… obranu proti neuzavření smlouvy o poskytnutí (zvýšení) dotace představuje žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením dle § 82 a násl. s. ř. s.; oznámení o neuzavření smlouvy o zvýšení dotace není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. ani rozhodnutím vydaným v řízení dle části druhé správního řádu, přičemž proti němu není přípustné odvolání ani jiný opravný prostředek. Žalovaný nemá pravomoc rozhodnout o opravném prostředku proti sdělení o neuzavření smlouvy o zvýšení dotace.“ Jinými slovy, v důsledku absence pravomoci rozhodnout o odvolání žalobkyně – dané tím, že oznámení či informace o neuzavření smlouvy o poskytnutí, resp. zvýšení dotace není rozhodnutím dle § 65 s. ř. s. – krajský soud vyslovil nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí a současně vylovil též nicotnost rozhodnutí krajského úřadu s tím, že důvody nicotnosti se vztahují i na toto rozhodnutí (krajský úřad přistoupil k vydání rozhodnutí, přestože mu to zákon vůbec neumožňoval). III. Kasační stížnost, vyjádření žalobkyně a replika [9] V kasační stížnosti stěžovatel s odkazem na důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. rozporoval závěr krajského soudu stran nedostatku jeho pravomoci i pravomoci krajského úřadu k vedení správního řízení potažmo vydání rozhodnutí ve věci neuzavření veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí (zvýšení) dotace dle zákona o poskytování dotací soukromým školám. [10] Stěžovatel se ve své argumentaci snažil popřít závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 245/2016 - 43, Škola U Potůčku. Současně odkázal na to, že smlouvy uzavírané dle zákona o poskytování dotací soukromým školám se považují za smlouvy ve smyslu § 161 správního řádu – tedy veřejnoprávní smlouvy subordinační. U tohoto typu smluv přitom právní úprava vychází z principu, že je lze uzavřít namísto vydání správního rozhodnutí ve správním řízení. Stěžovatel je tedy toho názoru, že o žádosti o poskytování dotací lze správní řízení vést a neformální sdělení či informace o neuzavření veřejnoprávní smlouvy pak není možné považovat za jeho řádné ukončení. Naopak, jeví se jako logické a správné, aby v případě neuzavření veřejnoprávní smlouvy bylo o žádosti o poskytnutí dotace rozhodnuto krajským úřadem ve formě (negativního) správního rozhodnutí. Tento názor podporuje rovněž rozsudek desátého senátu Nejvyššího správního soudu ze 7. 12. 2017, č. j. 10 Afs 270/2017 - 48, Škola KIDS Company Praha; v něm se sice povahou odmítnutí žádosti o poskytnutí či zvýšení dotace (a způsobem soudní ochrany proti němu) soud výslovně nezabýval, avšak opomenout ji nemohl. K případné nicotnosti správního rozhodnutí byl totiž povinen přihlédnout z úřední povinnosti. [11] Na základě shora uvedeného stěžovatel uzavřel, že jeho rozhodnutí, ani rozhodnutí krajského úřadu nelze hodnotit jako nicotné, a proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek – vycházející ze závěrů dosud ojedinělého rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 245/2016 - 43, Škola U Potůčku – zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [12] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na to, že právní názor v rozsudku Škola U Potůčku je zřetelně vyjádřený, vyargumentovaný a podle jejího přesvědčení správný. Naproti tomu v rozsudku Škola KIDS Company Praha, na který odkazuje stěžovatel, nebyla nastolená právní otázka výslovně řešena. K vlastní argumentaci stěžovatele pak žalobkyně uvedla, že žádný právní předpis nezakládá pravomoc stěžovatele, resp. krajského úřadu o projednávané věci rozhodnout – neexistence zákonného zmocnění k vydání rozhodnutí je stěžejní, přičemž toto zmocnění nelze dovodit ani z ustanovení správního řádu ohledně uzavírání veřejnoprávní smlouvy subordinační. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti. [13] V replice stěžovatel zopakoval, že podle jeho názoru je možné vést v dané věci správní řízení, které je zahájeno podáním žádosti o poskytnutí (zvýšení) dotace. Pokud krajský úřad s žadatelem smlouvu o dotaci neuzavře, vydá správní rozhodnutí, které není nicotné. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formá