5 As 320/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 320/2021- 49 - text  5 As 320/2021 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Svikos s.r.o., se sídlem 5. května 796/20, Svitavy, zast. JUDr. Tomášem Doležalem, advokátem se sídlem nám. Republiky 679/5, Opava, proti žalovanému: Městský úřad Svitavy, se sídlem T. G. Masaryka 25, Svitavy, zast. JUDr. Janou Čepelkovou, advokátkou se sídlem Pavlovova 1161/15, Svitavy, za účasti: I) N. T. H. L., a II) N. V. V., oba zast. Mgr. Ondřejem Mimrou, advokátem se sídlem Veselá 169/24, Brno, v řízení o kasační stížnosti osob zúčastněných na řízení I) a II) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 9. 2021, č. j. 52 A 54/2019 - 118, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Osoby zúčastněné na řízení jsou povinny zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o kasační stížnosti celkem 4 114 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Doležala, advokáta se sídlem nám. Republiky 679/5, Opava. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se osoby zúčastněné na řízení I) a II) (dále jen „stěžovatelé“) domáhali zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) rozhodl takto: „Určuje se, že nezahájení řízení o odstranění části stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., a to střechy stavby na pozemku p. č. XA v k. ú. S.-m. provedené v rozporu s územním rozhodnutím o umístění stavby a stavebním povolením Městského úřadu Svitavy, odboru výstavby, ze dne 1. 7. 2014, č. j. 43667-12/OV-por/8869-2012, kterým byla umístěna a povolena stavba ‚novostavba polyfunkčního domu na ulici P. V., M., S.‘ na tehdejších pozemcích p. č. XB, p. č. XC, st. č. XD (nyní pozemku p. č. XA) v k. ú. S.-m. a p. č. XE v k. ú. S.-p., žalovaným je nezákonným zásahem a žalovanému se přikazuje, aby do 30 dní od právní moci rozsudku zahájil toto řízení.“ II. Rozhodnutí krajského soudu [2] Žalobkyně podala dne 24. 4. 2019 žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, kterou se domáhala, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o nařízení odstranění části stavby, a to střechy stavby na pozemku p. č. XA v k. ú. S.-m. – jedná se o stavbu ve vlastnictví stěžovatelů, která sousedí s budovou ve vlastnictví žalobkyně. II.a. Rozsudek krajského soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 52 A 54/2019 - 74 [3] Krajský soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2019, č. j. 52 A 54/2019 - 74, žalobu zamítl podle § 81 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že řízení o odstranění stavby je řízením zahajovaným výlučně z moci úřední a na jeho zahájení a vedení žalobkyně neměla nárok. Skutečnost, že stavební úřad toto řízení nezahájil, podle judikatury Nejvyššího správního soudu nebylo ani nezákonným zásahem. Pokud řízení nebylo zahájeno, nelze se ani domáhat vydání rozhodnutí žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Krajský soud proto shledal žalobu nedůvodnou. [4] Proti tomuto rozsudku brojila žalobkyně kasační stížností, na jejímž základě Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2021, č. j. 5 As 302/2019 - 37, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Odkázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 - 39, č. 4178/2021 Sb. NSS. V tomto rozsudku dospěl rozšířený senát k závěru, že ten, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu (konkrétně nevedením řízení o odstranění stavby), se může proti takové faktické nečinnosti bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. V důsledku toho se mohla žalobkyně bránit prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, přičemž skutečnost, že zvolila nesprávný žalobní typ, sama o sobě nemohla způsobit neúspěšnost žaloby a priori. Správní soudy jsou totiž povinny umožnit úpravu žaloby a jejího petitu, hodnotí-li povahu napadeného úkonu, od kterého se žalobní typ odvíjí, odlišně. Nejvyšší správní soud tedy krajský soud zavázal, aby žalobkyni umožnil změnu žalobního typu, ověřil, zda jsou splněny podmínky pro její meritorní posouzení, a v případě, že tomu tak bude, se věcí meritorně zabýval. II.b. Napadený rozsudek krajského soudu [5] Žalobkyně změnila žalobní typ na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Krajský soud v nyní přezkoumávaném rozsudku konstatoval, že mezi stranami není sporné, že žalobkyně podala dne 6. 12. 2017 podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, v němž uvedla, že střecha budovy stěžovatelů je postavena výrazně vyšší než podle projektové dokumentace, čímž došlo k významnému snížení osvětlenosti obytných místností sousední budovy; žalobkyně dále neúspěšně uplatnila opatření proti nečinnosti stavebního úřadu. Následně krajský soud dospěl k závěru, že byla předmětná stavba realizována v rozporu se stavebním povolením (rozhodnutím o umístění a povolení stavby), přičemž měla negativní vliv na sousední stavbu žalobkyně – v konečném důsledku došlo k nedodržení normových hodnot denního osvětlení budovy žalobkyně. Zvýšení stavby oproti stavu popsanému ve stavebním povolení nebylo možno považovat za nepodstatnou odchylku ve smyslu § 121 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud tedy žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno v bodě [1] tohoto rozsudku. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného a žalobkyně [6] Stěžovatelé rozsudek krajského soudu napadli kasační stížností, v níž navrhli, aby Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Upozornili, že žalobkyně podala podnět správnímu orgánu nadřízenému žalovanému (opatření proti nečinnosti) dne 27. 11. 2018. Podnět byl vyřízen sdělením ze dne 14. 1. 2019, který byl žalobkyni doručen dne 22. 1. 2019, což je zároveň den, kdy se žalobkyně nejpozději dozvěděla o tvrzeném nezákonném zásahu. Ode dne 23. 1. 2019 tak počala běžet lhůta pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, která činí 2 měsíce. Žalobu tedy bylo možno podat nejpozději do 23. 3. 2019, podána (byť původně jako žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu) však byla teprve dne 24. 4. 2019. Z toho důvodu měla být žaloba odmítnuta. Krajský soud se ostatně ani neřídil závazným názorem Nejvyššího správního soudu, když neposuzoval, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žaloby. [7] Stěžovatelé dále upozornili na několik procesních pochybení krajského soudu. Krajský soud jim nezaslal vyjádření žalovaného k žalobě. Doručení tohoto vyjádření stěžovatelé zcela legitimně očekávali a plánovali argumentaci žalovaného doplnit, pokud by ji nepovažovali za dostatečnou. Stěžovatelům rovněž nebylo zřejmé, zda krajský soud rozhodoval bez nařízení jednání, ačkoliv k tomu nebyly splněny podmínky, nebo zda jednání sice nařízeno bylo, ale došlo k opomenutí stěžovatelů při obesílání přípisem o termínu jeho konání. Krajský soud rovněž pochybil, když veškeré písemnosti doručoval přímo stěžovatelům, a nikoliv jejich zástupci. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a žalobu odmítl. Ztotožnil se totiž s náhledem stěžovatelů, že byla žaloba podána opožděně a že krajský soud pochybil, když tuto skutečnost přehlédl. [9] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a přiznal ji náhradu nákladů řízení. Uvedla, že podávala žalobu na ochranu proti nečinnosti (v zákonné roční lhůtě) v době, kdy nebyla judikatura ohledně ochrany před faktickou nečinností správního orgánu spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby jednotná. Nelze jí tak klást k tíži, že zvolila žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, a řídila se podle odpovídajících lhůt. Rozkolísanou judikaturu rozšířený senát Nejvyššího správního soudu sjednotil teprve po vydání prvního rozsudku krajského soudu v dané věci. Skutečnost, že se může jednat o nezákonný zásah, se žalobkyně poprvé dozvěděla z výše citovaného rozsudku č. j. 5 As 302/2019 - 37, který byl žalobkyni doručen dne 27. 4. 2021, a proto počátek dvouměsíční subjektivní lhůty bylo nutno počítat od tohoto dne. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, stěžovatelé jsou řádně zastoupeni v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s., a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná – a to přesto, že již jednou v této věci rozhodoval a podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, „jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem