6 Ads 275/2020 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 275/2020- 35 - text 6 Ads 275/2020 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: PROFIMEX, spol. s r.o., sídlem Vrbenská 2083, České Budějovice, zastoupené Mgr. Klárou Valentovou, advokátkou, sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2017, č. j. MPSV-2017/78587-421/1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 8. 2020, č. j. 51 Ad 2/2020 – 76, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky Mgr. Kláry Valentové. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dne 18. 1. 2017 podala žalobkyně u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) žádost o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě dle § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti za 4. čtvrtletí roku 2016, a to mj. ve vztahu k zaměstnanci Václavu Hrdličkovi, jenž byl u žalobkyně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2016. V. Hrdlička byl zároveň jediným společníkem a jednatelem žalobkyně. Za žalobkyni tuto pracovní smlouvu uzavřel její prokurista J. Hrdlička. Smlouvu o prokuře podepsal za žalobkyni jednatel V. Hrdlička. [2] Úřad práce příspěvek neposkytl. Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/1998 a ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2708/2008 uvedl, že není možné, aby jediný statutární orgán společnosti uzavřel pracovní smlouvu sám se sebou, a to z důvodu rozdílnosti zájmů smluvních stran. V pracovněprávních vztazích byl za žalobkyni oprávněn originárně jednat pouze jednatel V. Hrdlička. Ten s ohledem na § 437 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nemohl uzavřít pracovní smlouvu sám se sebou jako zaměstnancem společnosti, neboť by při uzavírání této smlouvy jednal v rozporu se zájmy žalobkyně. Tento zákaz plynoucí z § 437 odst. 1 o. z. není možné obejít udělením plné moci, a to ani v případě, že se jedná o zmocnění formou prokury. Oprávnění zmocněnce jednat v pracovněprávním vztahu není originární a plyne právě z oprávnění jednatele, který však sám takový pracovněprávní vztah uzavřít nemůže. [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který žalobě vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Krajský soud odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2020, č. j. 1 Ads 97/2019 - 50, a ze dne 17. 1. 2019, č. j. 10 Ads 284/2017 - 42, č. 3858/2019 Sb. NSS, ze kterých plyne, že střet zájmů je třeba při uzavírání pracovních smluv touž osobou na obou stranách smluvního vztahu v každém jednotlivém případě zkoumat, tedy nenastává automaticky, paušálně. [5] Dále vyložil, že institut prokury má oproti obecnému zmocnění na základě plné moci svá specifika. Prokurista je dle § 454 o. z. povinen vykonávat prokuru s péčí řádného hospodáře, není-li toto dispozitivní pravidlo smluvně omezeno. To však ve správním řízení nebylo zkoumáno. Nebylo postaveno na jisto, jaký byl rozsah prokury, ani s jakou péčí byl prokurista povinen jednat. To je dle hodnocení krajského soudu podstatné pro posouzení toho, zda zde jsou či nejsou pochybnosti o tom, že existují dvě odlišné smluvní strany uzavírající smlouvu, přičemž je obchodní společnost plnohodnotně zastoupena. K tomu odkázal na závěr rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 284/2017 - 42, že „podle judikatury NS „zaměstnavatele sice může v konkrétním případě při uzavření smlouvy se členem statutárního orgánu zastupovat jiná osoba než statutární orgán, […] ale nemůže být pochybností o tom, že tu nejsou dvě odlišné strany, které uzavírají smlouvu, ale že ve skutečnosti jde o předem dané právní jednání ,ve shodě‘, při němž nikdo plnohodnotně nezastupuje obchodní společnost“ (rozsudek ze dne 22. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1876/2017).“ Vzhledem k tomu, že zákon počítá s tím, že prokurista by měl jednat s péčí řádného hospodáře, není-li toto dispozitivní pravidlo smluvně omezeno, je nutné s ohledem na rozsah jeho oprávnění a povinností plynoucích z § 51 až 57 a násl. zákona o obchodních korporacích dospět k závěru, že prokurista nemůže jednat pouze jako „loutka“ společnosti či jejího jednatele, neboť je sám nadán značnou odpovědností za své jednání, vztahují se na něj pravidla podnikatelského úsudku, povinnost loajality a zákaz střetu zájmů. [6] Krajský soud tedy žalovanému vytkl, že jednak ohledně střetu zájmů uplatnil judikaturou zapovězený paušalizující přístup a nezabýval se konkrétními okolnostmi dané smlouvy, jednak nezohlednil specifické postavení J. Hrdličky jako prokuristy žalobkyně, který je povinen určité vyšší úrovně péče a fakticky na J. Hrdličku nahlížel jako na zmocněnce na základě plné moci. [7] Soud s ohledem na výše uvedené nepovažoval za podstatnou argumentaci § 437 odst. 1 o. z., dle kterého zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Nadto konstatoval, že konflikt členů orgánů a obchodních korporací, včetně prokuristy, řeší § 54 ve spojení s § 58 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, a § 437 odst. 1 o. z. se v takovém případě neuplatní. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. [9] Stěžovatel namítá, že nepominul specifika prokury jako zvláštní formy zmocnění. Krajský soud opomíjí systematický výklad příslušných ustanovení občanského zákoníku, který zařazuje prokuru do smluvního zastoupení (samostatný 2. oddíl). Obecná ustanovení 1. oddílu jsou ve vztahu k 2. oddílu lex generalis. V oddíle o prokuře není žádné ustanovení, které by mohlo vést k závěru, že § 437 se nepoužije. Že je prokura smluvním zastoupením, vyplývá i z odborné literatury a judikatury, z níž stěžovatel cituje. [10] Stěžovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005, z nějž vyplývá, že limity zákonného zmocnění není možné obcházet prostřednictvím udělení plné moci. Rovněž prokura je forma zmocnění, tedy zvláštní forma plné moci, a tedy ani s ohledem na prokuru se v dané situaci nejedná o jednání dvou stran, ale ve skutečnosti jde o jednání ve shodě. K tomu stěžovatel odkazuje též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2019, č. j. 7 Ads 45/2018 - 27. [11] Stěžovatel tak trvá na tom, že fakticky se v projednávaném případě jednalo o jednání V. Hrdličky, který prokuru udělil. Dle stěžovatele je tedy třeba aplikovat § 437 odst. 2 o. z., dle kterého se má za to, že je tu rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná ve vlastní záležitosti. Jedná se o vyvratitelnou právní domněnku, žalobce ji proto mohl vyvrátit. K tomu stěžovatel odkazuje na rozsudek ve věci sp. zn. 1 Ads 97/2019. Stěžovatel tak nesouhlasí s krajským soudem, že správním orgánům náleží prokázání toho, že ke střetu zájmů došlo. Úřad práce přitom žalobkyni před vydáním rozhodnutí dal prostor k navržení důkazů a rovněž ji seznámil s tím, proč jí nebude část příspěvku na fyzickou osobu V. Hrdličku poskytnuta. Žalobkyně však ke střetu zájmů V. Hrdličky nic neuvedla. Stěžovatelka navíc upozorňuje, že se jedná o řízení o žádosti a vztahuje se na něj princip koncentrace dle § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Pokud tedy žalobkyně v řízení před správním orgánem I. stupně neprokázala, že ke střetu zájmů nedošlo, je nutno vyjít z domněnky dle § 437 odst. 2 o. z., tedy že ke střetu zájmů došlo a že pracovní smlouva je neplatná. Dle stěžovatele jde o neplatnost absolutní dle § 588 o. z., čemuž svědčí i rozsudek č. j. 7 Ads 45/2018 - 27. [12] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že Václav Hrdlička pro ni v rámci zaměstnaneckého poměru vykonává činnost řadového prodejce (referenta), která je svou náplní odlišná od jeho funkce jednatele. Pracovní smlouvu podepsal za společnost prokurista zcela v souladu se zákonnou úpravou a zakladatelskou listinou společnosti. Žalobkyně se ztotožňuje s krajským soudem, že prokurista vykonává svoji funkci s péčí řádného hospodáře a nemůže jednat jako „loutka“. I pokud by ovšem smlouvu uzavřel za žalobkyni jednatel, vzhledem k okolnostem případu u něj střet zájmů neexistoval. Jedná se o standardní pracovní smlouvu, zájmy žalobkyně nebyly žádným způsobem ohroženy, natož poškozeny. Na jednání jednatele a proku