9 As 22/2022 — Nejvyšší správní soud

9 As 22/2022- 30 - text  9 As 22/2022 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: pplk. Mgr. Bc. L. Š., proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, proti rozhodnutí ministra obrany ze dne 11. 12. 2018, č. j. MO 323573/2018-8694, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 8 Ad 2/2019 - 33, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal dne 27. 3. 2018 u náčelníka Generálního štábu Armády České republiky (dále jen „GŠ Armády ČR“) žádost o doplacení stabilizačního příspěvku ve zvýšené výměře 10 000 Kč měsíčně za období od 1. 8. 2015 do 31. 7. 2017, resp. o doplacení rozdílu mezi částkou nárokovanou a skutečně vyplacenou, a to společně se zákonným úrokem z prodlení. Žalobci byl již dříve pro dané období rozhodnutím ze dne 27. 8. 2015, č. j. 98/31/116/2015-8860, přiznán příspěvek v základní výměře 7 000 Kč dle § 70b odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“). Žalobcovu žádost o doplacení stabilizačního příspěvku zamítl náčelník GŠ Armády ČR rozhodnutím ze dne 17. 5. 2018, č. j. MO 129107/2018-1304, jelikož žalobce nesplnil podmínky stanovené v § 70b odst. 3 zákona o vojácích z povolání ve spojení s § 2 písm. n) a § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 68/2015 Sb., o stanovení seznamu speciálních odborností a činností nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil a Vojenské policie a výše stabilizačního příspěvku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 68/2015 Sb.“). Proti výše uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které zamítl ministr obrany rozhodnutím uvedeným v záhlaví, kterým potvrdil prvostupňové rozhodnutí. [2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví, jelikož neshledal důvodnými námitky ohledně nesprávného posouzení žádosti žalobce o doplacení stabilizačního příspěvku. Žalobce byl v období od 1. 8. 2015 do 31. 7. 2017 služebně zařazen do právního oddělení velitelství Mnohonárodního sboru severovýchod při Severoatlantické alianci s pravidelným místem výkonu služby ve Štětíně v Polsku. V rámci tohoto zařazení nevykonával činnosti dle § 2 písm. n) nařízení vlády č. 68/2015 Sb., což vyplývá z popisu jeho služební činnosti. Jak ministr obrany, tak náčelník GŠ Armády ČR konstatovali, že žalobce dané činnosti v této době nevykonával ani fakticky, což žalobce nijak nezpochybnil. [3] Skutečnost, že stabilizační příspěvek ve zvýšené míře není poskytován všem vojákům, kteří jsou příslušníky právní podpory a kteří splňují podmínku příslušného vzdělání, není v rozporu s § 70b odst. 3 zákona o vojácích z povolání. Dané ustanovení hovoří o tom, že stabilizační příspěvek může být navýšen vojákům ve vybraných odbornostech nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil. Na toto ustanovení navazuje § 70b odst. 6, který provedení této úvahy svěřuje vládě, která má nařízením stanovit, se kterými speciálními odbornostmi a vykonávanými činnostmi bude právo na navýšení příspěvku spojeno. Vláda má na základě tohoto ustanovení prostor pro široké uvážení při určení, komu má být stabilizační příspěvek ve zvýšené výměře poskytován. Současně pro tyto účely stanovuje tzv. klíčové odbornosti a činnosti pro fungování ozbrojených sil. Jejich identifikace je záležitostí politicko-manažerského charakteru. Městský soud proto nemůže nahrazovat úvahu vlády, které odbornosti jsou pro účely § 70b zákona o vojácích z povolání pro armádu klíčové. Na zařazení určité odbornosti či činnosti mezi tzv. klíčové není právní nárok. Voják má na navýšení stabilizačního příspěvku oproti jeho základní výměře nárok pouze v případě, že ho vláda označí za klíčového příslušníka armády. Nejedná se o složku služebního platu, ale o motivační prostředek, který je přiznáván nad rámec spravedlivého ohodnocení odvedené práce. Proto nelze v postupu správních orgánů shledat porušení čl. 28 Listiny základních práv a svobod či § 2 odst. 3 zákona o vojácích z povolání. Co se týče zařazení některých odborností a činností mezi tzv. klíčové, toto zařazení nemůže být považováno za nerovné či diskriminační zacházení, jelikož daná právní úprava sleduje legitimní cíl a má rozumný základ, který je zachycen v důvodové zprávě k ní. Vláda může na základě § 70b odst. 6 zákona o vojácích z povolání stanovit, komu bude přiznán stabilizační příspěvek ve zvýšené výměře, jak na základě kritéria odbornosti, tak dle kritéria aktuálně vykonávané činnosti. [4] Městský soud souhlasil se žalobcem, že vymezení služebních zařazení spojených s přiznáním stabilizačního příspěvku by mělo být v čase relativně stabilní a jeho změna by neměla být účelová nebo zcela nahodilá. V případě žalobce nicméně svévolné či účelové změny služebního zařazení neshledal. Jeho působení ve Štětíně bylo předčasně ukončeno po dvou letech. Jednalo se tak o relativně stabilní služební zařazení. Změny v jeho služebním zařazení nevykazují žádné vnější znaky účelovosti. Jednalo se o přijatelné změny služebního zařazení s ohledem na měnící se potřeby armády. K tvrzené nelogičnosti toho, že sporný příspěvek pobíral za následné období, kdy byl služebně zařazen u Náčelníka GŠ Armády ČR, městský soud uvedl, že v tomto období měl v popisu služební činnosti tvorbu právních předpisů. Právě popis služební činnosti vydaný dle § 6 odst. 3 zákona o vojácích z povolání je určující pro posouzení toho, v jaké výši vojákovi náleží stabilizační příspěvek. Městský soud taktéž neshledal důvodnou námitku ohledně tvrzení žalovaného, že o žalobcově nároku bylo závazně rozhodnuto již dne 27. 8. 2015. II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Nařízení vlády č. 68/2015 Sb. v § 2 písm. n) stanoví kumulativně vypočtené podmínky pro přiznání zvýšené výměry stabilizačního příspěvku, a to: 1) oprávněný je příslušník právní podpory, 2) má magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru právo ve studijním programu právo a právní věda na vysoké škole v ČR nebo rovnocenné zahraniční vzdělání, 3) vykonává buď činnost při sjednávání mezinárodních smluv a na ně navazujících dohod k vymezení postavení a činnosti ozbrojených sil při plnění mezinárodních závazků ČR, nebo činnosti při tvorbě právních předpisů. Dle městského soudu v případě poslední uvedené podmínky postačuje, pokud oprávněný vykonává alespoň jednu z uvedených činností. Uvedený názor je však v rozporu s praxí žalovaného, který pro přiznání zvýšeného stabilizačního příspěvku vyžaduje kumulativní výkon obou činností. [7] Dle důvodové zprávy k § 70b zákona o vojácích z povolání je účelem zavedení stabilizačního příspěvku zamezení fluktuace vojáků ve speciálních odbornostech a zabezpečení konkurenceschopnosti armády na trhu práce vůči zaměstnavatelům z civilního sektoru. I přes stylistickou neobratnost § 70b odst. 3 tohoto zákona je zřejmé, že zákonodárce měl na mysli všechny vojáky z povolání, kteří mají díky svému vzdělání či výcviku určitou speciální odbornost, případně schopnosti vysoce ceněné na trhu práce. Formulaci v § 70b odst. 6 daného zákona obsahující slova odbornost i činnosti zákonodárce použil, jelikož jsou i obory, pro něž by označení odbornost nebylo přiléhavé nebo by se pro takovou odbornost obtížně hledalo jednoduché označení. Stěžovatel upozorňuje na nekonzistentnost mezi § 70b odst. 3, kde se hovoří pouze o odbornosti, a jeho odst. 6, kde zákon hovoří o odbornostech i činnostech. [8] Ustanovení § 2 písm. n) nařízení vlády č. 68/2015 Sb., které staví určité právnické činnosti a jejich výkon nad ostatní, je v rozporu se zákonem o vojácích z povolání a se smyslem stabilizačního příspěvku. Není důvodné, aby činnosti při sjednávání mezinárodních smluv a na ně navazujících dohod k vymezení postavení a činnosti ozbrojených sil při plnění mezinárodních závazků ČR a při tvorbě právních předpisů byly považovány za důležitější než např. činnosti při vedení správních řízení, nebo činnosti při poskytování právní podpory velitelům v oblasti práva ozbrojeného konfliktu. Uvedené činnosti, které dle daného nařízení vlády zakládají nárok na zvýšenou výměru stabilizačního příspěvku, jsou čistě administrativního charakteru a v rámci rezortu žalovaného je vykonávají primárně civilní právníci (úředníci). Přiznání zvýšené výměry příspěvku by však mělo být navázáno na specifika spojená s výkonem činností vojenského právníka a nikoli na výkon ryze administrativních činností. Uvedené činnosti příslušníci právní služby Ar