9 As 239/2020 — Nejvyšší správní soud

9 As 239/2020- 33 - text 9 As 239/2020 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Stanislav Muška, se sídlem Velký Bor 6, Strunkovice nad Blanicí, zast. Mgr. et Mgr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 16, Prachatice, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2019, č. j. 28614/2019-MZE-11121, za účasti: Ing. V. F., zast. JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem se sídlem Jeremiášova 1705/19, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2020, č. j. 14 A 158/2019 - 57, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je posouzení, zda žalobce prokázal právní důvod užívání zemědělské půdy a Státní zemědělský intervenční fond (dále jen „SZIF“) měl provést aktualizaci evidence této půdy. [2] Dne 19. 2. 2019 ohlásil žalobce SZIF v souladu s § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“), změnu v evidenci půdy u třech dílů půdních bloků. K ohlášení přiložil „Smlouvu o prodeji podniku“ uzavřenou mezi ním a osobou zúčastněnou na řízení (dále jen „OZNŘ“) v roce 2013, fakturu z roku 2013 vystavenou OZNŘ vůči žalobci na prodej traktoru, list vlastnictví OZNŘ k datu 1. 1. 2013, blíže neoznačený seznam parcel a nájemní smlouvu uzavřenou mezi OZNŘ a třetí osobou v roce 2010 na pronájem 4 parcel. SZIF vyzval žalobce a stávajícího uživatele, společnost Agro KASJO, spol. s r.o. (dále jen „Agro KASJO“), aby doložili dohodu odstraňující vzájemný rozpor užívání nebo doklad prokazující užívání dané zemědělské půdy. Oznámením ze dne 15. 4. 2019, č. j. SZIF/2019/0289144, SZIF žalobci sdělil, že jím požadované změny neprovedl, neboť žalobce neprokázal platný právní důvod užívání dotčených pozemků. [3] Proti oznámení SZIF podal žalobce námitky, o kterých rozhodl žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím tak, že je zamítl a oznámení SZIF potvrdil. Ztotožnil se se závěry SZIF, že žalobce k ohlášení přiloženými dokumenty neprokázal, že by na něj přešlo užívací právo k dotčeným pozemkům. [4] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) nyní napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Též shledal, že nedošlo ke změně uživatele dotčených pozemků. Souhlasil se správními orgány, že předložená Smlouva o prodeji podniku jako hlavní tvrzený titul k užívání dotčených pozemků je neurčitá a vyvolává zásadní pochybnosti o svých právních účincích, proto dospěl k závěru, že žalobce neprokázal právní důvod k užívání těchto pozemků. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „s. ř. s.“). Navrhuje zrušení napadeného rozsudku i jemu předcházejících správních rozhodnutí. [6] Namítá nesprávné posouzení podmínek pro změnu v evidenci půdy. [7] Má za to, že z odůvodnění napadeného rozsudku není patrné, z čeho soud vyvodil závěr, předložený list vlastnictví jasně neprokazuje, že by právě dotčené pozemky byly součástí podniku OZNŘ a že právě k nim přešlo na základě Smlouvy o prodeji podniku vlastnické právo na stěžovatele. [8] Nesouhlasí s polemikou městského soudu ohledně nájemních smluv, kdy soud dospěl k závěru, že stěžovatel nedoložil listiny jednoznačně svědčící tomu, že na něj přešlo užívací právo k pronajatým pozemkům. Stěžovatel doložil seznam parcel, který dostatečně určitě definuje tyto pozemky. Stěžovateli proto není jasné, v čem tkví tvrzená neurčitost tohoto dokumentu, když z předložených listin lze zcela přesně identifikovat nájemní vztahy účinné ke dni převodu podniku, jejich účastníky, pozemky, jejich výměry a katastrální území. Stěžovatel navíc uvádí, že převodem podniku na něho přešly automaticky všechny nájemní vztahy, které svědčily převodci, tj. OZNŘ, aniž by musely být specifikovány v jakékoli listině. Připomněl k tomu znění § 476 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“). [9] Dle stěžovatele nelze akceptovat ani závěr městského soudu, že skutečnosti spočívající v provedení změny v evidenci půdy v roce 2013 na základě stejné Smlouvy o prodeji podniku nejsou pro posouzení nyní vedené věci zásadní. Veškeré skutečnosti měly být posuzovány komplexně bez ohledu na to, ve kterém řízení vyšly najevo. [10] Nesouhlasí také s názorem městského soudu, že nebylo úkolem jeho ani správních orgánů hodnotit platnost Smlouvy o prodeji podniku. Zdůraznil, že podle § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je třeba na právní jednání hledět jako na platné než jako na neplatné. OZNŘ se přitom neplatnosti Smlouvy nedovolávala a naopak potvrdila, že ji podepsala. [11] Na závěr své kasační stížnosti stěžovatel namítá procesní vadu, že měl-li správní orgán pochybnosti o předložených podkladech, měl ho vyzvat k odstranění vad ohlášení změny, což se dle něj nestalo. [12] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil tak, že městský soud posoudil případ po právní stránce správně a žalovaný se s napadeným rozsudkem ztotožňuje. Za základní v projednávané věci označil skutečnost, že Smlouva o prodeji podniku nevykazuje základní znaky takové smlouvy a je jen smlouvou kupní na prodej dvou zemědělských strojů. Proč OZNŘ nedodržela ústní dohodu a odmítá převést na stěžovatele slíbené pozemky, nebylo objasněno. Konstatoval, že pokud stěžovateli vznikla jednáním OZNŘ újma, může se obrátit na občanskoprávní soud. K namítané procesní vadě stručně uvedl, že SZIF předal dne 19. 2. 2019 stěžovateli Oznámení o zahájení řízení s příslušným poučením o dalším postupu správního orgánu. Navrhl kasační stížnost zamítnout pro nedůvodnost. [13] OZNŘ se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [14] Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [15] Kasační stížnost není důvodná. [16] Ačkoliv stěžovatel opírá svou kasační stížnost o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a c) s. ř. s., jeho argumentace v zásadě odpovídá pouze důvodu podle písm. a), tj. nesprávnému právnímu posouzení, které spatřuje v hodnocení podmínek pro změnu v evidenci půdy. [17] Evidence využití zemědělské půdy je upravena v § 3a a násl. zákona o zemědělství. Podle § 3a odst. 1 a 2 zákona tato evidence slouží mj. k ověřování správnosti údajů uvedených v žádosti o dotace podle § 3 odst. 5 písm. a) stejného zákona a její aktualizaci provádí SZIF, především na základě ohlášení uživatele podle § 3g stejného zákona. Nejvyšší správní soud se řízením o aktualizaci evidence půdy již dříve zabýval a konstatoval, že do pravomoci správních orgánů náleží posouzení otázky, zda žadateli o změnu v evidenci svědčí právní titul užívání dotčených zemědělských pozemků (srov. např. rozsudky NSS ze dne 9. 7. 2015, č. j. 3 As 187/2014 - 37, ze dne 22. 3. 2016, č. j. 2 As 20/2016 - 29, odst. [11], obdobně novější ze dne 14. 8. 2020, č. j. 3 As 54/2018 - 25, odst. [22], ze dne 7. 10. 2020, č. j. 7 As 69/2020 - 30, odst. [21], nebo ze dne 3. 2. 2022, č. j. 1 As 98/2021 - 31, č. 4316/2022 Sb. NSS, odst. [23]). Správní orgán pak provede aktualizaci evidence půdy, pokud ohlášené údaje neshledá nepravdivými či neúplnými a je mu předložen doklad prokazující právní důvod užívání. Jsou-li však ohlášené změny sporné, vyzve ohlašovatele změny nebo uživatele dotčeného ohlášením k předložení dokladu prokazujícího právní důvod užívání sporné zemědělské půdy. Následně aktualizace neprovede, pokud i přes výzvu shledá ohlášenou změnu nepravdivou nebo pokud nebyl doložen doklad prokazující právní důvod užívání dané půdy (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2019, č. j. 2 As 186/2018 - 35, odst. [17]). [18] V projednávané věci je rozhodující, zda stěžovatelem předložené dokumenty představovaly platný právní důvod pro užívání dotčené půdy a zda měl SZIF na jejich základě provést v evidenci půdy stěžovatelem navrhované změny. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru